Bodyguard a jeho zbraň: Walther PPQ M2, kterému se po 80 výstřelech loupe hlaveň

Bodyguard a jeho zbraň: Walther PPQ M2, kterému se po 80 výstřelech loupe hlaveň
06 / 05 / 2017, 20:30

Originální test zbraně Walther PPQ M2 od Josefa Mádla.

Zbraň není ani hračka, ani démon …

 

Předně bych si dovolil se stručně představit. V minulosti po revoluci jsem se mimo jiné zabýval cca 12 let osobní ochranou, jako bodyguard na volné noze. Se střelnýmia palnými zbraněmi jsem byl v kontaktu od poloviny šedesátých let, neboť můj strýc, František Mádl, byl správcem střelnice (kterou mimo jiné rovněž budoval) v Jinonicích a byl trenérem střelby z krátkých zbraní.

Snad si ještě někdo vzpomene na memoriál Františka Mádla, později závod “velkorážný revolver”. Střelecký sport byl v naší rodině jaksi přirozenou součástí dění, a tak jsem do této řeky vstoupil, aniž bych kdy zbraně a zacházení s nimi považoval za něco nepřirozeného nebo výjimečného. Tak se také stalo, že od útlého dětství, jsem byl seznamován s technickou, bezpečnostní, praktickou i sportovní stránkou věci. V těch starých zašlých časech jsem měl možnost vidět a také vyzkoušet opravdu velké množství různých zbraní, neboť tehdejší střelci mívali tehdy nejen standardní sportovní a policejní zbraně, ale rovněž osobní zbraně, které se postupem času stávaly legendami, a myslím, že dnes by někteří z nich měli ve svých miláčcích pěkné sběratelské jmění. Zároveň jsem od útlého věku navštěvoval známého českého učitele bojových umění, fenomenálního Vladimíra Lorenze, u kterého jsem se učil nejdříve Judo, později Goshinjitsu, Aikijutsu a Aikidó. Nikdy jsem neměl v úmyslu se stát policistou nebo bodyguardem, mé záměry vždy směřovaly spíše humanitním a duchovním směrem. Jak hezky nás život vede různými zákoutími.

Byly to doby, kdy plně platilo: “Ukázaná platí” … Nikdo nesbíral žádné certifikáty, či různá oprávnění k výkonům těm, či oněm. Na střelnicích, střeleckých závodech a vůbec v té milé společnosti jsem se od chlapeckých let vlastně učil od skvělých a velmi pečlivých lidí, mnoho o řemeslech, konstrukci zbraní, chemii, metalurgii, balistice … Prostě si představte, že střeleckému sportu se věnovali inženýři, policisté, kriminalisté, vojáci, ale také lékaři, intelektuální elita. Střelnice byla tehdy napajedlem zkušeností, místem, kde se v přátelském duchu setkávali lidé, kteří by jinak režimem třeba stáli i ostře proti sobě, ale tak, jak už to u napajedel bývá, každý sem chodí čerpat a nikoliv bojovat. Jsem vděčný za ta úžasná setkání a za vše, k čemu mne posunula a co mi dala.

Střelnou zbraň jsem nikdy nevnímal jako nástroj zhouby nebo zabíjení, ale jako prostředek osobního růstu, případně jako předmět ochrany života, když už dojde na nejhorší, a někdo tak hrubě poruší pravidla morálky, že ohrožuje životy nevinných. Toto vnímání mi zůstalo dodnes, nemluvě i o poloze, v které vnímám zbraně jako úžasné ukázky lidského umu. S politováním dnes chápu, že zbraně neslouží jen k obraně a ochraně života, ale i k tragickému útočení a ničení. Nicméně zbraň slouží vždy k takovému účelu a tak, jak rozhodne ten, kdo ji drží. A v rukách teroristů a zločinců, se mohou stát předmětem, který někoho vede k úvaze o jejich škodlivosti. Ten pravý kaz je v lidské mysli, nikoliv ve zbrani.

Zabýval jsem se vždy používáním zbraní v souvislosti se sportem, ochranou života a zdraví a majetku a prostě udržením práv lidí a míru. A v poslední řadě i lovu, ale to jen proto, že lov není mou osobní prioritou a osobně jsem si až s výjimkou nutnosti získání obživy nepovolil zabíjet žádná zvířata (ač sám jsem myslivec a chápu nutnost regulace zvěře).

Ten dlouhý úvod zde mne, možná trochu směle, vede k úvaze, že mám snad k tématu co říci.

Před Glockem už zbraně existovaly 

 

K účelům osobní ochrany byly dříve používány zejména zbraně v ráži 7,65. Za nejlepší zbraň v této kategorii opravdu platily zbraně od firmy Walther, jejich PP a PPK (Polizei pistol a Polizei pistol kriminal model) a jejich různé, více či méně vydařené konstrukční nápodoby. Všechny ty úvahy o ranivosti a nutnosti zastavujícího efektu sem začaly pronikat až koncem osmdesátých let. (ne že bychom s nimi nebyli obeznámeni, ale ráže 7,65 byla dlouho považována za více, než dostatečnou.) Ale dalším důvodem, proč byly tyto zbraně oblíbené, byla jejich velikost a možnost skrytého nošení. Vždyť již tehdy existovaly Browning 35, Wather P38 a jiné v rážích větších než 7,65 Browning.

Nechci se zde pouštět do zdlouhavého rozboru odborných, obchodních či politických příčin tohoto stavu. Hodně, tak jako všemu, oblibě velkých zbraní, též napomohla návodná funkce životních stylů a hodnot, nikoliv náhodně šířená zejména americkými filmy. Nicméně nutno též zmínit, že se v civilním životě ještě v osmdesátých letech nevyskytovala taková brutalita pachatelů, nebylo zde tolik lidí, ať již z východu, či odjinud, kteří i v civilní kriminalitě zdvihli laťku brutality trestných činů, mnohdy díky svému pobytu v armádách, na tak bolestně vysokou úroveň.

Potom, co na civilní trh a do sféry soukromého sektoru ochrany osob byla uvedena tolik oblíbená zbraň CZ 75, byla jí vybavena policie a ráže 7,65 Browning a její obliba a četnost začala ustupovat té dodnes asi nejoblíbenější ráži 9x19, jinak Parabellum nebo Luger.

A pak to přišlo! Magická, byť jako obvykle nesmyslná věta z amerického filmu. Bruce Willis v první smrtonosné pasti povídá: “Má Glock 17, keramickou zbraň, kterou pronese letištními rámy a stojí víc, než je váš …. “ nebo tak nějak to řekl. A nevinnost byla ta tam. Naše nezměnitelné úvahy o “železech” byly náhle hrubě poničeny průnikem plastu do svatyně zbrojařského vinobraní.

Mystický fantom Glock …

 

V hluboké úctě panu Gastonu Glockovi, a jeho počinu, ne tak zcela nepodobnému těm zázrakům od Steeva Jobse konstatuji, že jsem hned mazal koupit Glock 19. Koupil jsem jej tehdy od obchodníka, který Glocky prodával, ve svém bytě, tuto historii si jistě již mnozí pamatujete. Prodal jsem obratem svou ČZ 85, která pro mne osobně byla zklamáním.

Glock 19, zmenšená verze Glocku 17 (tohle je důležité, zda bylo první vejce, nebo slepice …), byl a dosud je opravdu skvělá zbraň. Dnes bych asi sáhl po Glocku 17 právě proto, že ta sedmnáctka je ten první nápad. Můj první Glock 19 měl hranatou pažbu, bez všech těch vybrání na prsty a ergonomických serepetiček. Bylo to magické setkání. Povrchová úprava, tloušťka plastu … nádhera! Byl to pocit, jako když držím svůj první kus výstroje a výzbroje pro let do vesmíru. Glockovská spoušť systému safe action vyžadovala, abych se přeučil ze všech zbraní, které jsem kdy držel, ale naučil jsem se. Prosté, hladké a robustní tvary Glocka, jeho nízký závěr, hluboké umístění hlavně, přijatelný zpětný ráz a klopný moment, který díky právě tomu nízkému posazení je snesitelný a u Glocka 17 pak ještě o poznání více shooter friendly. Absence pojistek a jiných prvků, vyžadujících manipulaci střelce a zdrcující účelovost Glocka mne fascinují dodnes.

Přesně to zapadá do konceptu, který vyučuji nejen v bojových uměních, ale i v přípravě bodyguardů, na jejich náročné povolání, či ještě dříve, zvláštní jednotce Air marshallů. Stručně řečeno, všechny postupy, uvažování a techniky, drill a zejména zbraně a prostředky nejen bodyguarda, ale obecně člověka, od kterého se chce, aby fungoval v situacích pod velkým tlakem, jsou v mém pojetí nyní maximálně oproštěné od všech zbytečností a zdánlivých vychytávek, ozdůbek, a vyfikundací, abych použil i odborný termín. Vše, s čím musíte zacházet pod tlakem, musí spotřebovávat co nejméně naší pozornosti a vyžadovat co nejméně nutných úkonů. V tomto mém konceptu nemají místo složité techniky, a víceúčelové, byť k technické dokonalosti přivedené nástroje. Dodnes bych si dal facku, ze jsem podlehl snobství a vyměnil svého Glocka 19 za nový Sig Sauer P226, kus za kus …

I bez příplatku to byla blbá zkušenost. Ta zbraň byla vyrobena v Americe a přinesla mi zklamání, o kterých jsem vždy myslel, že přinášejí do života jen ženské. Moje doporučení zní: “Pokud seženete málo střílený Glock 17 či 19, I. nebo II. generace, neváhejte a kupte si ho.” Já mám dodnes II. generaci Glocku 34 … a je to ještě stále ten skvělý Glock. Na rozdíl od těch nových generací, na něm drží povrchová úprava, jeho plasty jsou správně tuhé a tak poskytnou dostatečnou oporu pro bezvadné přetažení i při méně pevném úchopu. Je fakt, že Glock 34 je tak dlouhý, že by se některé události vyřešily i jen šťouchnutím s ním na dálku, protože tam skoro dosáhne Chci tím říci, že i přes prostorově velkorysé rozvržení mojí postavy, mi Glock 34 čouhá z bundy pod lemem. Ne víc než tak 4 cm …

Mnozí instruktoři střelby z Glocka radí, aby člověk namáčkl spoušť až k bodu, kdy ustane napínání bicího mechanismu a pozastaví se před bezprostředním spuštěním. A potom vystřelil. Mne se osvědčil jiný způsob, který jsem průzkumem vyvinul a naučil sebe i své svěřence, a vyučuji je dosud ve svém střeleckém klubu. Jedná se o to naučit se dislokovaně ovádat prsty a svaly, které zbraň drží a svaly a šlachy spoušťového prstu a příslušné části dlaně. Stiskání musí podle mého systému naopak proběhnout letmo a jemně, soustavným a nepřerušeným tahem. Aby byly zachovány všechny ty výše zmiňované zásady o jednoduchosti a jednoznačnosti, nedoporučuji nějaké rozdílné režimy střelby. To znamená, že by první výstřel byl proveden shora popsaným způsobem a další výstřely by byly již spouštěny z polohy, do které se spoušť dostane resetem. Ne,ne,ne, pěkně celý ten dlouhý a měkký pohyb pěkně znovu. Ono to má ještě i další rozměry. Já neučím nějaké překotné double tapy. Není třeba tlačit na co nejrychlejší opakovaný výstřel natolik, aby byl stržen. Každá zbraň dává pro double tap jiné podmínky a možnosti a každou zbraň držíme jinak. Úspěch double tapu tak nespočívá jen na pevnosti našeho držení zbraně, ale zejména na jejich technických možnostech. Druhý výstřel by měl být spuštěn, až se zbraň stabilizuje správně zpět, do polohy původního zamíření. Takže čas vnímaný zvukem takového dvojstřelu by měl spíše než splynutí dvou výstřelů v jeden vypadat jako jasně oddělený zvuk dvou stejnorodých výstřelů.

Konec éry Glocka ?

 

V poslední době jsem byl vyzván ke srovnání vhodnosti tří zbraní, pro výkon bodyguardingu. Glocka 17, 19 … ostatní jsem odmítl, protože compacty a subcompacty sice považuji za pěkné výrobky, nikomu ruce nekroutím, aby od takové volby upustili, ale mám-li to brát vážně, nemohu s klidným svědomím ty C a SC, krom funkce záložní zbraně, považovat za příliš vhodné. Sorry, je to moje stanovisko a můj pohled, moje zodpovědnost. Druhou zbraní ke srovnání je Walther PPQ a třetí je CZ P10.

Walther PPQ M2

 

Už od prvního pohledu je ta zbraň líbivá. Já jsem pro testování vybral PPQ M2 Navy SD. Má hlaveň delší o 16 mm a na jejím konci je závit 1,1/10 s ochrannou maticí. Tuto variantu jsem vybral, ač proti střelbě s tlumičem mám výrazné výhrady a drtivá většina filmových zázraků s tlumiči se omezuje právě jen na oblast filmu. Nutno podotknout, že jsem se jmenovanou zbraní viděl střelbu s továrním tlumičem a připouštím, že se povedlo, ale já usilování o tlumič na zbrani považuji za zbytečné. Proč tedy ten závit a delší hlaveň? Inu protože: menší klopný moment zpětného rázu, větší výkon stejného náboje v delší hlavni, lepší pravděpodobnost soustřelu. Lepší povrchová úprava zbraně, odolávající prý lépe slané vodě, konstrukčně vyřešené snadnější střílení pod vodou.

Walther PPQ M2

Tedy: ergonomie zbraně je výborná. Ve srovnání s Glockem má nepatrně vyšší závěr a výše položenou hlaveň, ale při střelbě to není výrazněji cítit na zpětném rázu. Díky výše umístěnému závěru se v příjemném intervalu zbraň navrací do původní záměrné. Zbraň má zdaleka nejlepší spoušť z mnoha zbraní určených ke služebním a sebeobranným účelům. Reset spouště je vynikající. Zpracování zbraně je na pěkné úrovni a celkový dojem ze zbraně je skvělý.

Studená sprcha, Déja vu (amen snad jenom DÉŽA VÍ proč…)

 

Tak když jsem dostal do ruky Walther PPQ, který shora hodnotím, moje srdce poskočilo nadšením. Střílení, zde už se nad rámec mého očekávání žádné zázraky neděly, ale spokojenost veliká. Avšak to rozčarování při čištění… Doufal jsem, že se mi to už nikdy, nikdy, nikdy !!! nestane… A hle, stalo se, právě před několika dny. Loupe se hlaveň.

Walther a jeho hlaveň

Ne jako, že by se loupal povrch, na povrchu, tedy vně trubky… Loupe se trubka uvnitř, Už nikdy neuvidím to panensky čisté zrcadlo, polygonních ploch, mimochodem to důvodu, proč jsem volil jako favorita PPQ … hodně kvuli polygonu přece! Polygon je věčný! … No tedy pokud si odmyslíme, že je z mého pohledu starého milovníka zbraní téměř brutálně poničený po vystřílení 80 prvních ran čerstvě nakoupených nábojů SaB se 115 gr střelou a ještě nontoxic, tedy minimalně čoudícím prachem. Nevěřil jsem svým očím, při pohledu do té vyčištěné hlavně mně napadala ruzná slova… Bumping metal, skulptace, hajzlové, plymiliongon, hajzlové … já vím, že to mám dvakrát, ve skutečnosti mi lítalo moc ještě jiných jmen, ale nebudeme ten krásnej papír třísnit tak nepěknými nadávkami.

Déja vu!!! Je to tu zase. Ano když jsem tehdy koupil ten zázrak, svého prvního Glocka, objevila se závada. nic hroznýho, jen vypadávaly kousky materiálu z hlavně. Hlavně jak komu, takže ne všem majitelům, ale velmi mnoha. Takové kousky, že když jste vzali mosaznou tyčku s ostrým okrajem, ta trhlina po vypadlém materíálu v hlavni ji zarazila. Vyjadření tehdy bylo hanebné, byla to hloupá výmluva, která v mých očích z té skvělé zbraně nadlouho udělala je namajstrovaný kus plastu a kovu. Znáte to, kdyz se zamilujete a pak zjistíte …? No asi tak nějak jsem to tehdy cítil. Výrobce nám sdělil, že hlavně jsou vyrobeny technologií kování za studena, že máme v ruce vlastně světový unikát, a pokud tedy nevíme, že při takovém kování jsou trhliny normální, není s námi něco v pořádku… No nenapsali to přesně takhle, ale jako že to nemá vliv na funkci a střelbu… Možná tedy to nemá vliv na funkci živočicháře, ale račte odpustit! Trubka, skrze kterou lítá devítková koule, nakopnutá dávkou bezdýmého střelného prachu, a to celé oddělené od ruky jen plastovým rámem? Pánové, vás snad učili lhát soudruzi z našeho předrevolučního tisku!!!

A teď k tomu Déja vu … Zde přikládám překlad odpovědi firmy Walther, které se mi dostalo, když jsem mailem sdělil prodejci, že se chystám reklamovat. Pokud dojdete k závěru, že to psal stejný soudruh, který tehdy zřejmě seděl u Glocka, budeme spolu v blízké názorové shodě.

Překlad vyjádření firmy Walther

Takže fuj a fuj a hodně se kluci z CZ snažte, protože příště napíšu srovnání všech tří pistolí tak, jak to vyžaduje moderní doba a dobrý technický a střelecký mrav… a i když ten váš nový zázrak nemá polygon, chci být hrdý na českou zbraň… a jestli bude lepší, hodím Waltherovum to jejich nádherný PPQ s pobušenými útrobami na hlavu, ať si s tím střílí jejich střelci. My jsme byli zvyklí na perfektní strojařskou práci a ne na takový Schlamperai a ještě takový ungezogen vejmluvy!

 

Autor: Josef Mádl

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace