Autor fotografie: Facebookový profil Tomáše Zdechovského|Popisek: Europoslanec Tomáš Zdechovský
Security magazín přináší rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským (KDU-ČSL) na aktuální téma připravovaného zákona o dezinformacích. Jak podle Zdechovského poznat úmyslnou dezinformaci od ověřené informace? Jak europoslanec hodnotí naši dezinformační scénu? O tom a dalších souvislostech více v našem rozhovoru.
Pane europoslanče, ministerstvo vnitra připravuje zákon o dezinformacích. Souhlasíte s jeho přijetím? Pokud ano, tak proč
S tou verzí, jak byla zatím prezentována v médiích, mám problém. Je to zatím jen návrh, který ještě projde pořádnou diskuzí a určitě dojde k úpravám. Problematickou vidím především pasáž o dotování vybraných médií, které by dezinformace „hlídaly“.
Jak lze podle Vás spolehlivě poznat pravdivou informaci od dezinformace, protože často existuje jen tenká hranice?
Mediální experti se nedokážou shodnout na jednotné definici. Souhlasím s tím, že je to velmi problematické. Z mého pohledu je však dezinformací sdělení, které je zaměrně nepravdivé a šířené s cílem oslovit co nejvíce lidí. Dezinformace mají za úkol nabourat důvěru v demokracii a její instituce, rozdělit společnost a vyvolat v ní napětí.
Jak na druhé straně zajistit, aby zákon nebyl politicky zneužitelný?
Vláda to musí na základě debaty s odborníky důkladně ošetřit, protože nikdo si nepřeje, aby došlo někdy k jeho zneužití. Musí být dobrým pomocníkem, ne špatným slouhou.
Není to přece jen snaha o potírání svobody slova, protože jak upozorňují někteří komentátoři, i mylné názory do společnosti zkrátka patří?
Ano, mylné názory do společnosti patří a jsou součástí veřejné diskuze. To je v pořádku. Dezinformace jsou ale záměrně nepravdivé a šířené s cílem poškodit druhou stranu. To už není názor, ale problém.
Jak nastavit správně parametry zákona tak, aby příslušná instituce, která bude pověřena kontrolou, se neproměnila v samozvaný cenzurní úřad?
Nepřeji si zavádět nějaký cenzurní orgán, který by určoval, co je v pořádku a co není. Na druhou stranu si dokážu představit určitou státní instituci, která by u hojně sdílených dezinformací na sociálních sítí upozornila uživatele, že se jedná o nepravdivou či závádějící informaci. O parametrech se musí vést odborná debata. Nesmí se to rozhodnout mávnutím ruky, že by to přece jenom takhle nějak mohlo fungovat. To opravdu ne.
Musíme společnost vzdělávat, žijeme v internetové době a lidé by měli být mediálně gramotní. I z vlastní zkušenosti vím, že lidé si dělají názory podle komentářů na FB místo toho, aby si danou informaci zadali do vyhledavače, a zjistili, jestli o tom některé ze seriózních médií vůbec napsalo.
Má být do zákona zahrnut také institut obrany proti tomu, když příslušný orgán například označí ověřenou informaci za dezinformaci?
Měl by existovat mechanismus, kdy se dotyčný bude bránit podáním vysvětlení a doložení svého tvrzení.
S pokračující válkou na Ukrajině je aktivní také naše dezinformační scéna. Může z Vašeho pohledu za existujících podmínek znamenat ohrožení demokracie či destabilizaci základních pilířů státu?
Může. Proto s tím chce tato vláda něco udělat. Bránit se musíme, byli bychom naivní, kdybychom v naší zemi nechali otevřené dveře i okna dezinformačním serverům. Zaspali jsme a je nutné to napravit. Musíme si dát ale velký pozor, jak zákon bude vypadat na papíře a jak v praxi. Víme, že Rusko a Čína systematicky nabourávají důvěru v demokratické vlády od roku 2014. Vynaložily na to obrovské finanční prostředky a ta snaha se jim dlouhodobě vyplácí. Vždyť už dnes existují seznamy dezinformačních médií, které byly vytvořeny na základě analyzování jejich obsahů. Demokracie je křehká a musíme o ni pečovat. Totalitu jsme zažili a nikdo se do ní nechce vrátit. Proto musí daný zákon projít pečlivou odbornou diskuzí.