Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Elektroměr
Pro zákazníky Bohemia Energy špatné zprávy nemají konce. Po týdnu, kdy vláda a ERÚ a dodavatelé poslední instance (DPI) uklidňovali téměř milion domácností, že jim nic nehrozí a dodávka energií bude zajištěna, zažívají tyto domácnosti opět šok, protože se teprve nyní dovídají, kolik navíc zaplatí. Nyní jsou pro změnu v šoku ze skutečnosti, že nejspíš nebudou schopni ceny DPI uhradit. Dodavatelé DPI jim totiž stanovují až pětinásobné zálohy, což je pro řadu domácností doslova likvidační.
Odchod Bohemia Energy (BE) z energetického trhu začíná mít pachuť velmi hořké pilulky pro téměř milion obyvatel. Ocitají se totiž doslova v existenčním problému.
Minulý týden vyšel na seznam zprávy článek: „Rada pro klienty Bohemia Energy. Nepanikařte. A připravte si i 2,5krát víc peněz“. Nic lépe nevystihuje současnou situaci. Premiér minulý týden nabádal všechny DPI, aby této situace nezneužívali a snažili se i zákazníkům DPI účtovat „rozumné ceny“, ale opak je pravdou. Otázkou je, jak je možné, že cena DPI atakuje a někdy i překračuje 5000 Kč/MWh, tedy cenu, která vysoko převyšuje současné katastrofální ceny na trzích se silovou elektřinou a hlavně, jak se na aplikovanou výši ceny DPI dívá regulátor, který má chránit spotřebitele.
Energetický zákon stanoví, že cena DPI je cena věcně regulovaná ERÚ a tuto cenu má dodavatel poslední instance povinnost neprodleně zákazníkovi sdělit. Věcná regulace ve své podstatě znamená, že dodavatel si může do ceny zahrnout tzv. oprávněné náklady a přiměřený zisk. Podobně jako dodávka poslední instance je regulováno například teplo.
Mezi oprávněné náklady, které mohou DPI zahrnout do svých cen, patří na prvním místě cena vlastní komodity - elektřiny nebo plynu, náklady na dorovnání diagramu spotřeby, náklady na odchylku nebo administrativní náklady spojené s obsluhou zákazníka. Dále cena DPI zahrnuje přiměřený zisk, který pokrývá obchodní riziko dodavatele poslední instance. Stejně jako v případě běžných dodávek energií konečná cena zahrnuje také regulovanou složku pokrývající zejména náklady na provoz energetických sítí.
Dodavatelé poslední instance již rozeslali části klientů převzatých od Bohemia Energy dopisy, ve kterých jim stanovují cenu a předepsané zálohy. Po tomto oznámení cen a výše záloh nastal pro mnoho lidí značný šok. Internetem se šíří zprávy, že lidem byly zálohy navýšeny z částek okolo 2500 až 3500 Kč až na 19000 Kč za měsíc. To jsou samozřejmě velmi citelné částky pro jakýkoliv domácí rozpočet.
Jak mohlo dojít k tak masivnímu nárůstu záloh, které mají zákazníci, ze kterých odchod Bohemia Energy z energetického trhu udělal rukojmí energetických společností, platit? Nikdo z DPI zatím nezveřejnil kalkulaci, jak k ceně DPI dospěl. Zde se opět ptám na roli a odpovědnost Energetického regulačního úřadu (ERÚ), který má tuto cenu podle znění energetického zákona věcně regulovat. Činí tak? Schválil tyto ceny?
Jak je možné, že ceny DPI za komoditu (elektřinu a plyn) jsou téměř dvojnásobné, než jsou aktuální ceny na burze, resp. ceníkové ceny? Argumentovat nelze tím, že DPI museli přijmout zaměstnance, kteří musejí obsloužit 900 tis. nových zákazníků. Tomu snad může věřit jen regulátor nebo vláda, ale nikoli přemýšlející spotřebitel.
Krach obchodníka velikosti BE (a i dalších malých obchodníků, o kterých se tolik nemluví, ale kteří rovněž končí) může vést k tomu, že se pomalu můžeme vrátit o dvacet let zpátky, kdy jsme si o výběru dodavatele mohli nechat jen zdát a cenu diktovali regionální obchodníci (dnes shodou okolností působící jako DPI). Situace na českém trhu k tomu jednoznačně směřuje.
Podle standardních běžných ceníků je cena za 1 MWh řádově kolem 3000 Kč, zákazník v režimu DPI ale zaplatí výrazně víc. Např. standardní ceník ČEZ 1 MWh = 2 309,89 (vč. DPH) (produkt STANDARD sazba d01d, d02d, fixace na 3 roky). Cena DPI (ČEZ) bude v říjnu 4 727 Kč/MWh (mimochodem to je o 700 Kč/MWh víc, než kolik to bylo v září 2021).
Faktem je, že pokud má zákazník platit cca 5000 Kč za 1 spotřebovanou MWh v režimu DPI nebo 3000 Kč za MWh při tříleté fixaci, (která je podle ceníků dodavatelů nejvýhodnější oproti jiným produktům), tak si většina zákazníků, kteří jsou nyní v krajní nouzi, vybere raději tuto fixaci. Takto dlouhá fixace, nicméně paradoxně nemusí být vůbec výhodná.
Vysoké ceny dodavatele poslední instance budou samozřejmě hájit sami DPI - DPI nemají jistotu, že u nich tito klienti zůstanou, že nemohou zvyšovat ceny svých zákazníků, resp. nemohou dávat nově příchozím z BE stejné ceny na úkor svých dřívějších klientů, že jim vznikají s DPI dodatečné náklady, že musí pro DPI nakupovat na denní burze, a že za to, že DPI poskytují, musí také realizovat zisk, nicméně, benefitem a motivací pro DPI by měla být téměř monopolní jistota nových stálých zákazníků, kteří se po uplynutí 6 měsíců stanou řadovými klienty. A tak by měli přicházet s rozumnějšími cenovými návrhy, o což je požádal i premiér ČR, to ale nedělají. Pakliže může DPI nabízet klientům BE stálý kontrakt s fixací, zjevně „dodatečné náklady“, které mu vznikají s režimem DPI, nemohou být tak veliké, aby odůvodnili aplikované ceny DPI.
Klienti zkrachovalé BE se nyní budou výrazně bát, sepsat smlouvu s menším dodavatelem, resp. jiným, než tradičním (ČEZ, EON PRE, PPAS, Innogy), zejména proto, aby se jim do budoucna opět nestalo to, co nyní s BE. DPI nyní navrhují všem bývalým klientům BE, aby si u nich zafixovali (nejlépe na 3 roky cenu), čímž si DPI významně rozšíří své zákaznické portfolio, upevní svoji téměř dominantní pozici na trhu a tím menším obchodníkům opět ukrojí kus tržního podílu. Je jasné, k čemu institut dodavatele poslední instance slouží, a jak užitečný je pro klienty končících dodavatelů, co ale není správné, je to, jak moc si na základě tohoto institutu mohou tito dodavatelé „hrát“ s cenami, resp. je téměř beztrestně diktovat. A to vše za tichého dohlížení a schválení energetického regulátora, který o problémech Bohemia Energy věděl, stejně jako Ministerstvo průmyslu a obchodu, a to již minimálně od jara.
Klienti Bohemia Energy jistě očekávali, že ceny budou mít vyšší, ale zvýšení záloh i pětinásobně, na to bude mít málokdo. Bohužel zákazníci BE, kteří situaci nezpůsobili, budou jediní, kdo na tento stav doplatí. Bohemia Energy své zisky má a potrestána nebude, DPI si zrealizují své zisky a vše zaplatí spotřebitelé, resp. klienti zkrachovalých dodavatelů.
Vzhledem k informacím, které se šíří veřejným prostorem, proto zní až téměř nereálně vyjádření ERÚ z 22.10.2021, kdy tento úřad mimo jiné uvedl:
„Ačkoliv se objevily spekulace, že jsou ceny účtované DPI předražené o třetinu i více, tato tvrzení nemají žádný reálný základ.ERÚ výpočty dodavatelů předběžně zkontroloval a marže pokrývající obchodní riziko dodavatelů se pohybují v jednotkách procent. To, že jsou nyní ceny DPI celkově vysoké, není dáno vysokými maržemi, ale vysokými cenami elektřiny a plynu na burzách, kde pro své zákazníky energie nakupují všichni dodavatelé, včetně DPI.“, uvedl ve své tiskové zprávě ERÚ.
ERÚ zároveň sdělil, že ceny DPI znovu přepočítá ve chvíli, kdy bude jasné, za jaké částky DPI energie na burze skutečně nakupovali. ERÚ podle svého sdělení může vycházet pouze z předběžných odhadů, protože k samotným nákupům dochází průběžně. ERÚ již dopředu ale deklaroval, že metodika, podle které DPI ceny počítají, podle předběžného šetření odpovídá úřadem stanovenému věcnému usměrňování.
Toto vyjádření může vyvolat dojem, že ceny DPI tak, jak jsou uveřejněné, jsou ceny předběžné a zákazník se skutečnou cenu dozví až na konci zúčtovacího období. Ale tak tomu není.
ERÚ opět strká hlavu do písku a vydává nicneříkající alibistická vyjádření, ze kterých jsou spotřebitelé zmatení a hlavně naštvaní. Ceny určené zákazníkům v režimu dodávky poslední instance hodlá ERÚ kontrolovat až ex post, tedy až budou zákazníci mít uhrazené nesmyslné zálohy ve výši až 19000 Kč měsíčně. Na tomto místě se ptám, proč vlastně například ERÚ již na začátku celého procesu nestanovil cenu maximální. Někde v matrixu je chyba. A na počátku, uprostřed i na konci opět stojí ERÚ, který neplní své esenciální povinnosti.
Autor: Anna Binderová