Autor fotografie: Hans Štembera / parlamentnilisty.cz|Popisek: Předseda Jazzové sekce Karel Srp
Karel Srp se vyjádřil se i k probíhající migrační krizi a nastínil patrně nejhorší scénář jejího možného vývoje.
Server ParlamentniListy.cz zveřejnil rozhovor s bývalým disidentem, politickým vězněm a dlouholetým šéfem Jazzové sekce Karlem Srpem k blížícímu se výročí 17. listopadu. Karel Srp kromě vzpomínek na demonstrace před 26 lety uvedl i několik dosud neznámých okolností, které tyto demonstrace provázely. Vyjádřil se i k probíhající migrační krizi a nastínil patrně nejhorší scénář jejího možného vývoje.
Na otázku "Momentálně se nejvíce debatuje o migrační krizi. Jak to vnímáte? Jaké scénáře vývoje nás mohou potkat?" odpověděl Karel Srp:
Invaze cizinců je krytý dobyvačný výsadek žoldáků rozředěný ubožáky, rodinami a zdánlivě sociálně zbitými obyvateli. Nejprve rozpoutají umělé nepokoje – pak se opřou do plotu jaderné elektrárny, kterých jsou v křesťanské Evropě stovky, rozšíří zdravotní paniku nebo vyprovokují nesmiřitelnou a permanentní bitku, která se rozroste. Nejjednodušší bude vypnutí elektřiny. Na dispečink stačí dvousetgramová výbušnina v dřevěné krabičce a odpalovací zařízení přes mobil. Těmi přijdou i rozkazy z velicího štábu vzdáleném čtyři tisíce kilometrů. Kdysi to bývaly fotografie nalepené na kartonu koho zabít, který most vyhodit do vzduchu, neustále se měnily adresy, typy zbraní, druhy hodností, funkcí, stačilo přestavět nábytek v zájmových institucích atd. To vše zakódovat do hlavy a nepustit ani pod injekcemi „pravdy“. Zmizely objemné a těžké vysílačky. Současný průzkumák v hlubokém týlu nepřítele nemá vizáž z velkoformátové obrazovky; odpovídá sociálnímu prostředí, do kterého je vysazen. Jakýkoliv materiál potřebný pro danou situaci se mu snese padákem. Nemusí obsahovat těžkou armádní techniku – té je v Evropě nadbytek a při unifikaci munice nedojde v operačních oblastech k problémům, jako dnes na středním východě. Veškeré vybavení je otázkou několika paradesantních akcí. Každých 8-10 minut přistanou a odlétnou letadla s posilami.
Prakticky každý Evropan bude paralyzován. Do dvou dnů nebude pro naši bojeschopnost fungovat nic. Každý se začne starat o vlastní přežití a brzy se navzájem porveme o chleba. Současní „nevojenští“ imigranti a ubozí „utečenci“ nahradí stávající úředníky. Do týdne je chaos pod nucenou kontrolou – a naopak, začneme agresorovi nadbíhat… Kdo hodlá přežít, bude konvertovat. V srpnu 1968 k tomu stačilo 30 dnů – vzpomeňme na titulky „Milion kováků nikdy nepřipustí… Sto tisíc učitelů nikdy nebude učit“ atd. A za rok jsme srazili paty před Poučením z krizového vývoje. Každá země bude hájit sebe. Rozbují se kolaborace. Účinný je lístkový systém na potraviny – ten lze realizovat za 24 hodin – všichni oblékneme šátky, pakliže je nám milá hlava našich dětí, rodičů nebo vlastní. Nastane dvojjazyčnost, smíšené rodiny, sami si zbouráme kostely a začneme vychvalovat přednosti nových pořádků. Je to rychlé, osvědčené a nezvratitelné. Vzpomeňme na konferenci v Evianu 1938. Hitler nabídl světu k odkoupení Židy, nebo je vyvraždí. To by pan Hitler nikdy neučinil, pravili nejvyšší představitelé světového humanismu, včetně židovských obcí – a žádného nevyplatili… Dnes, vyjma Ruska a zprvu Británie lze Evropu nebo její zájmové oblasti pacifikovat na měsíc.
To je trochu silné kafe…
Ne, jen jsem s takovou jednotkou „ve státním zájmu“ přes rok žil.
Na serveru ParlamentniListy.cz je u článku anketa "Vadilo by vám, kdyby se Miloš Zeman 17. listopadu ocitl na pražském Albertově ve společnosti příznivců Martina Konvičky?" Zúčastníte se?
Zdroj: ParlamentniListy.cz, autor foto: Hans Štembera