Chartisté nechtěli demontovat komunistický režim, jen důsledné dodržovat lidská práva

KOMENTÁŘ

Před 30 lety vznikla v tehdejším Československu občanská iniciativa, která si dala za cíl kritizovat komunistickou moc za nedodržování lidských práv a občanských práv. K nim se komunisté veřejně zavázalina Helsinské mírové konferenci v roce 1975 v podobě Závěrečného aktu.

Charta a její hlavní tváře jako Václav Havel, Václav Benda či Jan Patočka nechtěli svými aktivitami dosáhnout pádu komunistického režimu, ale upozorňovali na excesy s porušováním lidských práv komunisty a požadovali nápravu tohoto neutěšeného stavu. Dobře věděli, že lidská práva vždy byla Achillovou patou vládnoucí garnitury.

Komunisté v duchu své ideologie brali chartisty jako ,,rozvraceče" a ,,antisocialistické živly", kteří usilují o svržení jejich moci. Vrcholem kampaně proti Chartě byl pak nechvalně známý článek ,,Ztroskotanci a samozvanci", který z chartistů div ne udělal teroristy.

Přitom Charta byla v roce 1977, ale i v osmdesátých letech okrajovou záležitostí, kterou podepsalo jen pár lidí. Hysterie režimu však eskalovala v konání akca, která vešla do dějin jako ,,Anticharta". Charta se nicméně do roku 1989 protirežimní platformou nestala. V posledním roce komunistické vlády stejně jako Občanské fórum již požadovala bezodkladný pád zprofanované čtyřicetileté samovlády KSČ. Signatáři Charty v listopadu 1989 hráli významnou roli, když se podíleli na vyjednávání o hladkém převzetí moci.