Spojené státy a Rusko se dohodly, že příměří v Sýrii začne platit v sobotu 27. února.
Po letech krvavých bojů svítá pro obyvatelstvo Sýrie šance na příměří. Na plánu zastavení bojů, které by mělo vejít v platnost 27. 2. 2016, se společně dohodli Rusko i USA, a mělo by se týkat všech znepřátelených stran bojujících na území Sýrie, kromě ISIS a Al-Nusra (syrská obdoba teroristické organizace Al-Kaida). Tuto dohodu, která po letech přináší první naději na vyřešení vleklého konfliktu, vítají snad všichni, kromě Turecka a jeho prezidenta Erdogana.
Již několik hodin po tomto prohlášení přichází turecký prezident Erdogan se svým vyjádřením, v němž otevřeně vyzývá zúcastnené státy, aby toto zastavení palby neplatilo pro kurdské jednotky YPG. Zcela evidentně tak chce pokračovat v útocích na pozice Kurdů v Sýrii. Tedy na ty jednotky, které nejefektivněji bojují proti ISIS i Al-Nusra v Sýrii a jsou podporovány jak USA, tak i Ruskem.
NATO dává ruce pryč od Turecka.
Ve svém prohlášení označuje jednotky YPG za teroristickou organizaci a srovnává je s Al- Nusra. Mimo jiné říká: „Naši spojenci by si měli uvědomit, že stojí na křižovatce, zda podporovat teroristy nebo své spojence. Je nepochybné, že YPG je teroristickou organizací, která je spjata s kurdskou organizací PKK“. Reagoval tak na prohlášení mluvčího ministerstva zahraničí USA Marka Tonera, který označil YPG za efektivního spojence v boji proti ISIS.
Schyluje se k "velké" válce? Je na vině Turecko a jeho údajná podpora IS?
Je zcela evidentní, že uklidnění situace v Sýrii není to, po čem Turecko touží. Případné trvalé příměří a počátek obnovy Sýrie by mohly přimět k návratu řadu migrantů z uprchlických táborů. Tím pádem by Turecko ztratilo jedenu z pák, kterou využívá k vydírání Evropské unie. Tento postoj Turecka mě neudivuje, odpovídá směru, kterým Turecko vede svou, řekněme velmi osobitou politiku už delší dobu. Jediné, co mě na stavu věcí stále překvapuje, je netečnost (nejen) EU k faktům zcela zjevným.
Autor: Lumír Němec, bývalý náčelník speciálního oddělení SOG