Bezpečnostní situace na mezinárodním poli se v posledních dnech ba hodinách rapidně zhoršuje, dokladem toho budiž dnešní provolání britské premiérky Terezy Mayové o tom, že je připravena použít proti Rusku jaderné zbraně bude-li to třeba. Vše přitom odstartovalo vraždou dvojitého agenta Sergeje Skripala.
Zatímco se západnímu světu prostřednictvím mainstreamových médií a vrcholných summitů EU dává s jistotou najevo, že Skripala otrávili Rusové, co kdyby to bylo jinak? Co kdyby na jeho smrti profitoval celý Albion. Skripal byl nalezen na lavičce mrtvý, otrávený plynem novičok, který SSSR během studené války vyvíjel. To má být zatím jediný přesvědčivý důkaz, že vraždu zorganizovalo Rusko. Mohl by „všemocný“ Putin nechat zastřelit zrádného agenta třeba britským samopalem Sten gun, který selhal v ruce Jozefa Gabčíka, když stál před Mercedesem Reinharda Heyidricha? Komu byste potom věřili?
Nabízí se anabáze opakovaného používání chemických zbraní v syrském konfliktu, za kterým má stát Bašár Asad, jelikož kdysi Sýrie tento plyn vyráběla ve velkém, je viník předem jasný. Opakovaná mediální masáž, mrtvé děti a rodiče lomící rukama. Ale schválně, kdo z vás postřehl krátkou noticku z 12. března, že syrská armáda našla dílnu, v níž povstalci vyráběli chemické zbraně. Málokdo. Česká televize to už nadále nerozmazávala, přitom, pokud by to byla pravda, může to významně měnit pohled na Asadův režim.
Stejně tak změnilo britsko-americkou invazi do Iráku prohlášení Tony Blaira, že žádné zbraně hromadného ničení nenašli, a že naletěli špatné analýze agenta CIA. Omluva, která podkopala samotné důvody invaze s několikaletým odstupem, desetitisíci mrtvými a rozvrácenou zemí, jejíž uprchlíci dodnes zásobují i ČR.
Ale zpět do Ruska, o jehož machiavelistických metodách si rovněž nemyslím nic dobrého. V posledních dnech je na nás neustále vyvíjen nátlak, abychom jako gesto vyhostili ruské diplomaty. Obávám se, že naši malou zemičku velmoci vtahují do zpravodajské hry, která může být pomstou Britů Rusům za Brexit, resp. za vměšování se a podporování UKIP a Nigela Farage v jeho separačních tendencích.
Británie si teprve nyní plně uvědomuje, o kolik procent klesne životní úroveň jejich obyvatel, kolik bank a dalších významných zaměstnavatelů Spojené království opustí. viz nedávné jednání miliardářů (včetně Dana Křetínského) s britskou premiérkou Mayovou. Británii čeká pořádný sešup, který tamní institut pro fiskální studie vyčíslil na minus 40 miliard liber v roce 2022, a to je teprve začátek. Británie míří do izolace, na kterou kdysi sázela, ale které se dnes bojí. A tradiční spojenci? Britové dostali další studenou sprchu, když zjistili, že se za ně Německo a Francie při vyjednávání o Brexitu nepostaví, ale naopak půjdou tvrdší, exemplární cestou ve stylu - takhle dopadne každý, kdo se pokusí EU opustit, což razí německý ministr financí Wolfgang Schauble.
Británii nezbývá, než vyvolat pocit solidarity. Chce se najednou připoutat s pevninou, která se jí za kanálem rychle vzdaluje. Sergej Skripal byl dvojitý agent, sice si odseděl své, ale jako dvojitý agent musí čekat kulku z obou stran dnem i nocí, to je riziko povolání. Kdo někdy četl knihu bývalého vysokého agenta GRU Viktora Suvorova Akvárium, ví, že stačí mnohem menší záminka k likvidaci vlastního špiona. Skripalovu otravu mohla klidně tak zorganizovat MI6 právě pro výše popsaný „vyšší“ politický princip, snahu vyvolat lítost, solidaritu a pocit sounáležitosti.
Maskovat domácí problémy vnějším nepřítelem je v politice prastará metoda, Rusové ji uplatňují pořád. Co na tom, že v Rusku polovina důchodců nemá na jídlo, hlavně když poletíme na Mars. Co na tom, že Rusku dochází poslední finanční rezervy, hlavně, že máme nesestřelitelnou raketu Sarmat, která doletí kamkoli a zničí kohokoli. Raději chudý, ale hrdý…
Když se zhroutil Sovětský svaz, dělal si každý z Rusů legraci. Všem byli pro smích, že prohráli ve válce doktrín. Svět se díval na někdejší velmoc skrz prsty. Současná tamní „inteligence“, se na rozdíl od té české, nepřiklání zcela ke kavárně, hnutí odporu k prezidentu Putinovi. Naopak. Vyhovuje ji, že se svět Rusů začal po létech ústrků a posměšků bát, proto Putina milují. Přesně tak to popisoval prof. historie Vladimír Kovář minulý rok v článku Válka je nevyhnutelná, v magazínu Hospodářských novin. Chtěl tím vysvětlit rozdíl mentalit, rozdíl v myšlení, který dost pravděpodobně stojí i za dnešní vyhrocenou situací.
A jak to dopadne? Když ČR vyhostí ruské diplomaty, přijdeme zaručeně o ty české v Moskvě. Ještě že Vladimír Remek, coby hrdina Sovětského svazu, sbalil čemodan po novém roce dobrovolně. Do hry se zcela jistě vloží Miloš Zeman, což může vyústit až v neschválení Babišovy nové vlády, což de facto znamená předčasné volby a porážku všech. Nebo bude Zeman lavírovat a namísto čínských poradců si vyztuží Hrad těmi ruskými. Třeba miliardářem a Putinovým přítelem Vladimírem Jakuninem, jehož přítomnosti při inauguraci si média vůbec nevšimla. A přece tam byl. Západní svět se snaží Rusko zase uzbrojit, jak už to jednou vyšlo Raeganovi a já jako Čech mám strach, protože mi pořád v uších zní Brežněvova slova k Dubčekovi „ Sáša, my nikakdá Čechoslovákii nedáme, nikakdá.