Dakar 2021 – partnerství Buggyra Racing a společností CSG přineslo skvělé výsledky

Dakar 2021 – partnerství Buggyra Racing a společností CSG přineslo skvělé výsledky
Autor: foto: redakce|Popisek: Josef Macháček, Buggyra Racing
01 / 03 / 2021, 10:00

Skončila prestižní dálková soutěž Rally Dakar ročník 2021. V početném startovním poli se rozhodně neztratily stroje, které na sobě nesly loga a názvy firem holdingu Czechoslovak Group. Konkrétně šlo o týmy Tatra Buggyra Racing, který vyslal do bojů o pověstné beduíny dva kamiony Tatra Phoenix, a Buggyra Racing, v jehož barvách do dun a náročného terénu vyrazily lehké buginy Can-Am. Přinášíme rozhovor s úspěšným závodníkem Josefem Macháčkem, který na Dakaru triumfoval již pošesté. Letos v kategorii prototypových lehkých bugin.

video: youtube SM

  • Na letošním Dakaru v Saúdské Arábii jste zaznamenali vynikající úspěchy. Jak letošní ročník hodnotíte?

Každý Dakar je specifický. V Saúdské Arábii jsme byli již podruhé, to znamená, že jsme přibližně věděli, do čeho jdeme, co se týče terénu, co se týče organizace. Pořadatel změnil trochu trať, nebyly tam tak dlouhé roviny, jelo se od jednoho těžkého úseku k druhému, takže to bylo velice zajímavé. A samozřejmě Saúdská Arábie je pro mě blíže k Africe, už vzdáleností pro přepravu materiálu, letovými hodinami, takže za mě je to dobrá destinace. A dobrá organizace, i v téhle těžké době covidu.

  • První místo jste obsadili v kategorii prototypů bugin. Můžete nám představit své vozidlo?

Je to Can-Am, který je přestavěný po loňských testacích. Je rozšířený, prodloužený. Udělalo se hodně práce na řízení, udělalo se hodně práce na výkonu. Tady musím připomenout, že jsme pořadatelem omezení na restriktor 25 mm, tedy průtok sání, kdy ten výkon není zdaleka takový, jaký by mohl být. Ta bugina by dosahovala podstatně vyšší rychlosti a lepšího průběhu v těch dunách. Byli bychom rychlejší, ale předpisy jsou předpisy. Vozidlo má předepsanou 130l nádrž, aby ujelo přibližně 250 km, kde se tankuje. Má bezpečnostní pásy, bezpečnostní prvky. Má to všechno na palubní desce, všechny věci, které jsou potřeba na dakarskou navigaci, takže je to opravdu extra speciál - od tlumičů přes brzdy,  pneumatiky k ráfkům.

  • Kolik jste během letošní soutěže najeli kilometrů a jakou rychlostí?

To se nedá říci, je to přece jen maratonská ralley. Na přejezdech se jede předepsanou rychlostí. Pak se jedou rychlostní zkoušky, kde se dosahuje někdy, když se jede trialový úsek, třeba jen 40 průměr, nebo 35 průměr, pak jsou etapy, kdy se dosahuje průměru až 105 km v hodině, takže to je opravdu specifické. Někdy jsou dunová pole, kde se dnes proti létům, co já pamatuju v Africe nebo Jižní Americe, jezdí opravdu rychle, protože ten vývoj jde dopředu. Jak techniky, tak jezdci se hodně zdokonalují.

  • Zažili jste během Dakaru nějakou mimořádnou, napínavou situaci?

Samozřejmě, bylo to na tolika kilometrech, na 7800 km, a ve dvanácti dnech jízdy zažijete vždycky nějaké hezké chvilky, a samozřejmě i krušné chvíle. V jedné etapě, když nešla elektronika, jsem musel jet pouze na 60 % plynu. Pak to byl ten skok, který byl publikovaný v médiích celého světa, kdy to bylo jen tak tak na převrácení, a mohli jsme se tady bavit o něčem úplně jiném, ne o vítězství. Zažili jsme problémy s poloosami, kdy jsem se rozhodl neměnit a 320 km jsem jel na suchých poloosách. A byly to i další momenty na trati, které nejsou zaznamenané, a byly také velice krušné, kdy se mohlo to auto kutálet, ale nějakým způsobem to vyšlo.

  • Letos nelze nezmínit COVID-19. Poznamenala pandemie nějak vaši účast na soutěži?

Za mě covid nějakým způsobem vážněji do přípravy nezasáhl. Naopak. Při příletu do Saúdské Arábie jsme museli prodělat test a být tři dny na hotelu. Takže tam proběhla taková obžírková aklimatizace a to určitým způsobem pomohlo se připravit. Bylo to takové čekání na start, na přejímky, ale potom už ten průběh byl vlastně spíš k lepšímu, že jsme se nikam nevzdalovali v bivaku od toho našeho hnízda, a člověk se tak mohl plně soustředit na výkon dalšího dne.

  • Jaký význam má pro váš tým spolupráce a podpora ze strany společností CSG?

Každá spolupráce je velice důležitá. Při dosahování úspěchů na takhle velké ralley je to prestižní záležitost sponzorů. Tým Buggyra se snaží odvést co nejlepší výsledky, od konstruktérů, od managementu, od závodníků, mechaniků, je to týmová záležitost. Bez toho se úspěchy na Dakaru nedají vůbec dosahovat. Spolupráci mohu já těžko posuzovat, já mám kroutit volantem. Ale určitým způsobem je to vidět, kdo táhne takovýto tým dvou bugin, dvou kamionů, a vše se to pohybuje v první desítce nejlepších na Dakaru, tak je to spolupráce pěkná, a doufám, že i vy jste s našimi výsledky spokojení.

Tisková zpráva

Soutěžní tatrovky posádek Ignacio Casale – Alvaro Leon – David Hoffmann a Martin Šoltys – David Schovánek – Tom Ikola dovezly jména společností Tatra Trucks, Eldis, Excalibur Army a Slovak Training Academy, jež jsou letitými generálními partnery závodního týmu Buggyra Racing, až do cíle v Džiddě, stejně jako buginy posádek Josef Macháček – Pavel Vyskočil a Tomáš Enge – Vlastimil Tošenovský. Další ročník Rally Dakar tak potvrdil velký přínos partnerství společností holdingu Czechoslovak Group a roudnického závodního týmu. Neztratil se ani matador dálkových soutěží Tomáš Tomeček, který se svou Tatrou T815 a posádkou Philipp Rettig a Ladislav Lála na letošním Dakaru zastával poněkud netradiční roli rychlé asistence.

Při své premiéře za volantem závodního kamionu se chilský závodník a několikanásobný vítěz Dakaru Ignacio Casale umístil na velmi dobrém 9. místě. Umístění v top 10 věnoval mému otci, se kterým před dvanácti lety poprvé startoval na Dakaru, a to právě v kamionu jako navigátor. Casale poté absolvoval dakarskou rallye několikrát jako jezdec na motorce i na čtyřkolce, v kategorii čtyřkolek dokonce třikrát zvítězil. Start za volantem kamionu však byl vždy jeho sen. Ten si letos vyplnil a po skončení závodu vyjádřil naději, že může v budoucnu dosáhnout i na umístění na stupních vítězů, protože se v tatrovce cítí velmi dobře a protože jde o spolehlivý a výkonný vůz.

Martin Šoltys se svou posádkou dokončil letošní ročník nejnáročnějšího motoristického závodu na světě na 10. místě, což je zatím nejlepší výsledek ze čtyř jeho startů. Šoltys také letos poprvé jel s tatrovkou, která disponovala automatickou převodovkou. Byla to změna oproti dřívějšku, ale Martin Šoltys by se k manuálu, se kterým jel Ignacio Casale, podle svých slov již nevracel, protože jde o technologický posun, který přispívá k lepším časům na rychlostních zkouškách. Celkově byl s umístěním spokojen, výkony i spolehlivost Tatry Phoenix s automatem jsou příslibem do dalších ročníků.

Co se týče širší kategorie lehkých bugin, dojela posádka Josef Macháček – Pavel Vyskočil na velmi dobrém 12. místě, ovšem v kategorii prototypových lehkých bugin obsadila 1. místo a získala onoho pověstného beduína. Josef Macháček tak na dakarské rallye získal jíž svůj šestý triumf, čímž vyrovnal legendárního Karla Lopraise. Je také navíc jedním z mála jezdců, kteří Rally Dakar vyhráli ve více kategoriích, konkrétně na čtyřkolce a v bugině. Tomáš Enge letos na Dakaru debutoval, jeho spolujezdec Vlastimil Tošenovský absolvoval dakarskou rallye poprvé loni právě po boku Josefa Macháčka. Jejich letošní 10. místo v kategorii prototypových lehkých bugin je tedy výborný výsledek, rovněž 34. místo v širší kategorii lehkých bugin je vzhledem k počátečním technickým potížím velmi dobrý výsledek.

Po dlouhých letech se na startu Rally Dakar objevil i Tomáš Tomeček se svou originální Tatrou T815. Tomáš Tomeček je poslední desetiletí věrný soutěži Africa Eco Race, která je duchovním pokračovatelem původní africké rallye končící u Růžového jezera v senegalském hlavním městě Dakar, na níž reprezentuje tým Promet Group/Czechoslovak Group. Letos byla Africa Eco Race zrušena, a tak Tomáš Tomeček přijal nabídku, aby Rallye Dakar v Saúdské Arábii absolvoval jako rychlá asistence týmu South Racing. Tomáš Tomeček je zvyklý poslední roky sedět při ostrých soutěžích v kabině své tatrovky sám, ale pro novou roli do svého vozu přibral svého dlouholetého kolegu Ladislava Lálu a také navigátora Philippa Rettiga. I přestože posádka nejela primárně na umístění a měla tatrovku naloženou náhradními díly a technickým vybavením, do cíle v Džiddě dorazila na 16. místě a vyhrála kategorii rychlých asistenčních kamionů.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace