Daniel Beneš: bez dostavby Dukovan "se svět nezboří" - bez jaderné energie ovšem nebudeme soběstační

Daniel Beneš: bez dostavby Dukovan &quote;se svět nezboří&quote; - bez jaderné energie ovšem nebudeme soběstační
21 / 12 / 2020, 17:15

10. prosince uspořádal Institut pro veřejnou diskusi (IVD) debatu na téma Energetická bezpečnost ČR: Česko na cestě k bezemisní energetice. Do diskuse přišli pánové Daniel Beneš, předseda představenstva a generální ředitel Skupiny ČEZ, člen NERV 2020, Karel Havlíček, místopředseda vlády pro hospodářství, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy, Jan Juchelka, předseda představenstva a generální ředitel Komerční banky, člen NERV 2020, a Daniel Svoboda, Managing Partner, McKinsey & Company. K dosažení bezemisní ekonomiky bude třeba provést řadu zásadních změn. Má-li si však Česká republika zachovat soběstačnost v produkci energie, bez jádra se nemůže obejít.

Jak si Česko stojí na cestě k bezemisní ekonomice, do jejíhož cíle má dojít nejpozději v roce 2050, a jak bude schopno plnit nové plány snižování emisí? Touto otázkou otevřela diskusi moderátorka Michaela Hergetová.

Daniel Beneš na úvod představil řešení zabezpečení soběstačnosti v energetice podle pět let staré Státní energetické koncepce (SEK 2015). "Zatím jsme přebytkoví," uvedl, s tím, že vše záleží na tom, kdy budou odstaveny současné bloky v Dukovanech. Využití hnědého uhlí klesá, nicméně počítá se s ním daleko za rok 2038.

Připomněl také cíle Evropské komise, která chce dosáhnout klimaneutrality do roku 2050. Jde o široce diskutované téma snížení emisí skleníkových plynů, kde závazným platným cílem EU je do roku 2030 snížit je oproti stavu v roce 1990 minimálně o 40 %, Komise navrhuje 55 % a Evropský parlament požaduje dokonce 60 %. Podíl obnovitelných zdrojů má činit ve stejném horizontu 32 %, což by EK ráda zvýšila na 38-39 % (s tím, že podíle OZE v elektřině by činil 63-65 %). Podobný progres se týká také oblasti energetických úspor, a tato politika EU, Green Deal, má a bude mít dopady na Českou republiku.

Roste cena CO2, a růst bude i nadále, což zhoršuje ekonomickou situaci uhelných elektráren. Podle Daniela Beneše se již dnes dostávají starší a méně účinné uhelné elektrárny do ztráty. Co podle něj bude v budoucnu uhelné elektrárny vypínat, nebudou politická prohlášení, ale cena emisní povolenky. Zdůraznil, že na emisích CO2 se navzdory obecné představě podílí energetika jen přibližně jednou třetinou. Na fosilních palivech závislé jiné obory, jako doprava, průmyslová odvětví nebo vytápění se na emisích podílejí více, a má-li dojít k úplné dekarbonizaci, budou se tyto sektory muset elektrifikovat - a kromě dalšího bude třeba zavést povolenky také v ostatních odvětvích.

Česká republika si podle jeho slov nestojí špatně a podařilo se jí dosáhnout výrazného pokroku. Byl prodloužen provoz 1. bloku Temelína a Dukovan, připravuje se výstavba nového jaderného zdroje. Bylo dosaženo shody v rámci Uhelné komise o ukončení provozu uhelných zdrojů do konce roku 2038, a probíhá transformace teplárenství. Probíhá legislativní proces týkající se zákona o přechodu k nízkoemisní energetice. Novou legislativu bude třeba implementovat, a řešit všechny dopady, včetně společenských. Podle průzkumu veřejného mínění si 46 % občanů myslí, že do roku 2030 by měly mít největší podíl při výrobě energie jaderné elektrárny, 44 % pak říká, že obnovitelné zdroje.

Podle Daniela Beneše je nyní ideální čas pro posílení nového směřování a využití evropských prostředků, které se nabízejí, jako pevné finanční fondy přidělované na úrovni EU, nebo modernizační a inovační fond, příjmy z povolenek. Mezi faktory, které v tomto ohledu budou působit, zmínil také regulace finančního trhu a v neposlední řadě tlak ze strany bank nebo pojišťoven, které již nyní omezují spolupráci se subjekty, jež předpokládají využívání uhlí.

Otázku dostavby Dukovan následně popsal ministr obchodu a průmyslu Karel Havlíček. Podle jeho slov by nebyl problém tendr na výběr dodavatele spustit nyní. Ale protože jde o téma, které se bude týkat několika dalších vlád, bylo by nešťastné rozhodovat "na sílu" a následně riskovat, že to někdo zastaví.

Na téma uhelné komise uvedl, že termín roku 2038 nebyl tím nejpodstatnějším. Nesmí podle něj dojít k situaci, že by ČR byla energeticky nesoběstačná, což by mělo dopad na cenu energie, a "mělo by to i dopad na míru naší suverenity." Díky Uhelné komisi dle ministra Havlíčka má veřejnost lepší povědomí o postupných krocích a jejich smyslu. Za úkol číslo jedna označil nikoli otázku jaderné energetiky, ale přeměnu českého teplárenství, které je ze 60 % závislé na uhlí. Tato přeměna (dominantně s využitím plynu) bude podle jeho slov dokončena dříve, než bude definitivně utlumeno využívání uhlí. Tato přeměna a posilování OZE nás bude stát desítky miliard ročně.

Bez jaderné energetiky se podle ministra Havlíčka nelze obejít, chceme-li dosáhnout bezemisní, resp. nízkoemisní ekonomiky, a přišli bychom bez něj o energetickou soběstačnost. Na jádře je shoda jak odborná, tak politická, tak se na něm podle Havlíčka shodne i veřejnost. Celý projekt dostavby Dukovan musí vybalancovat jak ohledy ekonomické, technologické, tak otázky bezpečnosti státu.

Jan Juchelka následně hovořil o roli finančního sektoru ve vztahu k energetické bezpečnosti a bezemisní ekonomice. Obecným cílem má být motivovat banky, jejichž role je nezastupitelná, financovat více environmentálně udržitelných projektů. Banky budou podle Juchelky hrát kromě tradiční role zprostředkovatele a poskytovatele kapitálu i roli informativní, edukační, poradenskou a roli zahrnující řízení rizik klimatu.

Daniel Svoboda ze společnosti McKinsey & Company na úvod uvedl příklad letiště Heathrow, které z rozhodnutí soudu nebude rozšířeno s odkazem na cíle pařížské klimatické dohody. Další diskuse obecně by neměly být podle něj vedeny ve věci přizpůsobení se klimatickým změnám v rovině "jestli", ale "jak". S odkazem na hypotéku jako nový nástroj, který změnil život lidí v souvislosti s hospodářskou krizí přelomu 20. a 30. let 20. století, potřebujeme podobné nástroje, které umožní dekarbonizaci. Bez té nás čekají podle něj radikální ekonomické a ekologické problémy.

"Dosažení čisté nulové bilance emisí skleníkových plynů bude pro ČR velkým úkolem. Úplná dekarbonizace si vyžádá dalekosáhlé technologické změny ve všech odvětvích, jakož i vybudování přírodních i umělých úložišť uhlíku, jejichž účelem bude eliminovat emise v odvětvích, v nichž je snižování emisí obtížně realizovatelné, například ve výrobě cementu nebo zemědělství."

V následné diskusi padlo několik dotazů od veřejnosti, mj. na Daniela Beneše ohledně decentrální energetiky, které se věnuje společnost ČEZ ESCO, a jestli ČEZ plánuje osazení svých objektů a pozemků fotovoltaickými panely. Zájem na takovém přístupu Daniel Beneš potvrdil, a uvedl, že stejný přístup chtějí prosazovat i "všude jinde." Cíle zajištění dodávek energie obcím nebo městům jen pomocí OZE nebude technicky možné dosáhnout - vždy půjde o kombinaci různých řešení.

Moderátorka do diskuse vnesla výrok Dany Drábové o tom, že "svět se nezboří", když dostavba Dukovan, kterou sama podporuje, neproběhne. Daniel Beneš to označil za filozoficko-ideologickou otázku. Svět se podle něho "nezboří", ale bylo by chybou nový blok nepostavit. Je třeba jej odkázat následující generaci, a týká se to soběstačnosti při výrobě energie a případné hrozící závislosti na zahraničním dodavateli, která je riskantní zejména v těžkých dobách.

Karel Havlíček k tomu dodat, že řeč je o bezemisní ekonomice, a jádro nízkoesmisní je. A otázkou by bylo, čím jádro nahradit, a zůstat soběstační. Se zachováním podílu jaderné energetiky počítá i scénář spočítaný společností McKinsey & Company, potvrdil následně Daniel Svoboda.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace