Demografická situace v Číně

Hodně se hovoří o demografické a politické situaci v ČLR. Ne vše je tak, jak se říká. A tímto lze reagovat na čtenáře předchozího článku, jenž zmínil, že ČLR je populačně gigant. Ale stál se mluví o politice jednoho dítěte. Takže jaký by mohl být v Číně každoročně nárůst obyvatelstva? Protože politika jednoho dítěte není plošným opatřením.

Zhruba 1,5 miliardy z celkové populace činí Chanové, další nejsilnější národností jsou Čuangové v počtu zhruba 16,5 miliónu.

V Číně je více než pět desítek národností. Politika jednoho dítěte se však týká pouze jedné národnosti, a to Chanů. Z počtů je evidentní vzhledem k počtu proč. Ale i tady to není tak jednoznačné. I Chanové mají právo mít dvě děti. ALE. Podmínkou je, že jsou oba manželé již jedináčci. Další možností je, že se dítě narodí v chudých zemědělských oblastech, tedy je potřeba jak se říká, mužská pracovní ruka. Jak již bylo naznačeno výše, i Chanové mohou mít dvě děti, takže populační nárůst v Číně nikdy neklesl, jenom se zpomalil.

Mimochodem Čína má 1,398 mld. obyvatel, Indie má 1,366 mld. obyvatel podle posledních oficiálních výsledků sčítání. A Indie nepřijala žádná opatření a nikdo nemluví o přelidnění. Každopádně obě země velmi intenzivně řeší problematiku zásobování, tedy potraviny, voda, energie, pohonné hmoty atd.

Druhou položkou je koncentrace obyvatelstva v určité oblasti. Toto znamená východní pobřeží Číny. Vzhledem k počtu obyvatel to znamená zásadní nároky na přírodní zdroje, především vodu. Již z minulosti jsou známy případy boje mezi jednotlivými státy čínské federace, pregnatně řečeno, ukradli jste naši vodu. A k tomu jsou využívány moderní technologie, aby se vytvořil mrak a zapršelo. Dále byly v některých městech vyčerpány podzemní zásoby vody takovým způsobem, že došlo k poklesům půdy. Povrchová vrstva již neunesla hmotnost zástavby nad vzniklou kavitou.

A posledním faktorem jsou pozůstatky kulturní revoluce, jež trvala od roku 1966 do roku 1969, ale její důsledky jsou identifikovány až do roku 1979, tedy po smrti Mao Ce-tunga. V dané době velmi radikálně v Číně působily tzv. Rudé gardy, jež stojí za zničením mnoha věcí kulturního dědictví, počínaje od klášterních budov a konče keramikou z císařské doby. I dnes je pro většinu Číňanů kulturní revoluce tabu, a nechtějí o tomto tématu hovořit.

Jsou dvě alternativy pro vysvětlení. Tak jako mnohé oběti mučení, ať již ve vyhlazovacích táborech nacistického Německa, v pokusných laboratořích imperiálního Japonska, nebo zajateckých táborech ve Vietnamu, tito lidé o zážitcích nechtějí hovořit.

Druhou variantou je, že generace Rudých gardistů je dnes ve vedoucích pozicích Číny. Pokud zvážíme věk Rudých gardistů, což bylo zhruba 18-24 let, dnes jim je kolem padesáti let, tedy ve věku, kdy obsazují nebo již obsadili klíčové pozice ve státní správě a rozhodně nemají zájem na tom, aby se zveřejňovaly a vyšetřovaly gardistické kriminální činy.

Nejde ani vynechat poměr, respektive oblast osídlenou muslimským obyvatelstvem. V bývalém hlavním městě Číny, známé spíše díky Terakotové armádě, XiAn, je největší mešita v neislámských zemích. A teritoriálně to je ve dvou třetinách Číny.

Čína nemá ani dobré zkušenosti s křesťanstvím. Je nutno pozitivně hodnotit jezuity, kteří byli jako první schopni přeložit bibli do čínštiny. Ale zároveň negativem je, že se snažili svrhnout vládu císaře a upřednostnit křesťanství, což v zemi s dominantním budhismem a částečně šintoismem bylo vnímáno jako nepřátelský akt.

Takže závěrem ano, Čína vzhledem ke své populaci je vůči ostatním zemím s menším osídlením hrozbou. Ale pokud by, což vzhledem k pouštním oblastem, bylo obyvatelstvo rozmístěno rovnoměrně, pak by zřejmě byla v paritě s Indií. Možná i s jinými zeměmi, jež řeší populační explozi a osídlení.

 

 

Tagy