Autor fotografie: Lumír Němec|Popisek: Kurdské bojovnice
O Kurdistánu a kurdských bojových jednotkách.
Pokračování první části našeho miniseriálu.
Na hraniční přechody, které známe z Evropy, můžete zapomenout. Hranice, na níž jsme se ocitli, je tvořena řekou Tigris a převoz zajišťují dva staré čluny, které převáží lidi a materiál z jedné strany na druhou. Jedni ze Sýrie prchají, druzí se tam naopak vrací.
Mezi ty druhé patřila i mladá dívka, která nás oslovila, a na které byl znát zcela evidentní strach. Zřejmě hledala psychickou podporu a náš evropský vzhled ji povzbudil. Žila patnáct let se svou kurdskou rodinou v Německu, a nyní ji otec poslal na Rojavu, aby pomohla s výstavbou kurdské autonomní republiky. Byla vyděšená, obávala se útoků ISIS, únosu, znásilnění i smrti.
Není se čemu divit - přestože je Rojava relativně bezpečná, tak se zde mohou pohybovat agenti ISIS nebo Al Nusra (syrská odnož Al Kaida), kteří se neustále snaží vnést zmatek a strach mezi obyvatelstvo. Popřáli jsme jí hodně štěstí, ale to bylo vše, co jsme pro ni mohli udělat. Pro tu holku bude obrovský šok, když vymění prostředí vyspělého západního státu za život v Sýrii, ale Kurdové jsou prostě takoví.
Po překročení hranic jsme zažili první nemilé překvapení - náš průvodce, který nás doprovázel cestou z Erbilu, zmizel. Najednou jsme seděli v Sýrii, bez spojení, bez průvodce, bez informací a s jedinou zbraní, kterou byl nářaďový nůž. V takové situaci se vám začnou hlavou honit různé myšlenky o tom, co se všechno může stát. Okamžitě se vám objeví před očima videa z internetu, kde jsou muži v oranžových kombinézách popravování více či méně drastickými způsoby. A napadne vás, že poslední co byste chtěli je, aby vás vaše děti viděli na YouTube, jak vám nějaký fanatik uřezává hlavu.
Naštěstí jsme se po krátkém pochodu dostali na místo, kde byl mobilní signál. Zavolali jsme náš kontakt v Praze, a pak už věci dostaly rychlý spád. Přijeli pro nás ozbrojení příslušníci YPG, kteří se o nás starali po celý zbytek našeho pobytu, a bezprostřední nebezpečí bylo zažehnáno.
Při cestě přes Rojavu si velmi rychle uvědomíte, že jste v zemi, kde je válka. Po obou stranách silnice jsou vybudována opevněná stanoviště, která jsou obsazena příslušníky YPG, a také check pointů je zde mnohem více, než na druhé straně hranice. Na mnoha domech můžete vidět pozůstatky střelby. Velmi děsivě působí zdejší billboardy. Není na nich reklama na Coca-Colu ani na prací prostředky, ale jsou na nich tváře mrtvých. Tváře lidí, kteří položili své životy při obraně země. A jsou jich skutečně stovky, setkáváte se s nimi v každé vesnici.
Další věc, která vás v Rojavě zaujme, je celkový vzhled krajiny. Na rozdíl od jiných zemí blízkého východu je tato země více zelená, pole jsou obdělávána a celkově má krajina spíše evropský ráz. Rojava je bohatá na ropu, pěstuje se zde bavlna a svého času byla zdrojem obilí pro celou Sýrii.
Naši průvodci nás dovezli do města Rumelan, dřívějšího místa pro prominenty Asadova režimu, kde na nás již čekala paní Nisrin Abdollah a my jsme začali realizovat to, proč jsme na Rojavu přijeli - pomoc při výcviku kurdských ozbrojených sil. Byl nám přidělen anglicky mluvící důstojník, který nás začal seznamovat se situací.
Až zde jsme si začali uvědomovat, jak zkreslený máme v Evropě pohled na situaci v Sýrii a jaká je realita. Před příjezdem do Sýrie pro mě byli všichni kurdští bojovníci prostě Peschmerga, myslel jsem si, že právě tito bojovníci se nejvíce zasloužili o porážku ISIS a právě oni nesou největší břímě bojů na svých bedrech.
Realita je však poněkud odlišná. Peschmergové sice také bojují proti ISIS, ale převážně na území Iráku. Na území Sýrie, kde se v současné době odehrává největší množství bojů, bojují pouze sporadicky. Jsou to právě jednotky YPG a YPJ, kdo nese největší tíhu bojů proti ISIS na území Sýrie, spolu s různými malými kmenovými uskupeními a s Jezídy. Všechny tyto skupiny spojuje nenávist vůči ISIS.
Autor: Lumír Němec, bývalý náčelník speciálního oddělení SOG