Dnes je výročí bitvy u Lechu - bez ní bychom mluvili maďarsky

Popisek: Bitva u Lechu znamenala zásadní vítězství nad maďarskými kočovnými kmeny

V roce 955 východofranský král Ota I. porazil kočovné Maďary v bitvě na řece Lechu, zúčastnila se jí i česká armáda knížete Boleslava I.

Bitva u Lechu je jednou z nejvýznamnějších bitev v raném středověku a svou roli v ní hrály i české oddíly knížete Boleslava I. zvaného Ukrutný. Ten se sice nejvíce proslavil jako vrah svého staršího bratra Václava I., ale kromě tohoto legendami opředeného činu, vedl řadu bitev a bývá historiky uznáván jako zakladatel české státnosti. Paradoxně po dlouhých 14 let bojoval právě proti Otovi I., protože nechtěl odvádět tribut do Římskoněmecké říše, aby se z obou panovníků stali v roce 955 spojenci v rozhodující bitvě proti maďarským kmenům. Kníže Boleslav I. se osobně bitvy nezúčastnil, protože bojoval proti Maďarům na Moravě, ale poskytl Otovi I. svých 1000 mužů.

Maďaři, kteří se usadili v podunajské nížině, tehdy znamenaly pro Evropu skutečnou hrozbu (jako o něco dříve Arabové a o něco později Turci). Divoké kmeny kočovníků se usadily v podunajské nížině a podnikaly výpady a snažily se obsadit další území. Rok před bitvou u Lechu Maďaři pronikli do Francie a v roce 955 pustošily jižní část Německa a rozhodli se obléhat město Augsburg v Bavorsku. Na pomoc městu ale přispěchal Ota I. a Maďaři se rozhodli zkusit štěstí v bitvě proti samotnému králi. Ten se usadil kousek od města u řeky Lech.

V dobových pramenech se zachovaly informace o bitvě a právě díky nim je známo, že český oddíl zde sehrál svou smutnou klíčovou roli. Ota I. nechal muže svého dřívějšího válečného rivala Boleslava I. víceméně v záloze, když je umístil na pravý zadní voj. Nebyla v tom samozřejmě láska Oty I. k Čechům, ale naopak nedůvěra v nové spojence. Maďaři ale obešli hlavní voj a střetli se právě s českými vojáky - ti zafungovali jako hlavní nárazník první vlny početně mnohem silnější maďarské armády a většina z nich v nerovném boji padla.

Nad Maďary zvítězila armáda Oty I. především díky těžkooděncům, které kočovný kmen ve svých řadách neměl. Bitva znamenala definitivní zastavení postupu kmenů do Evropy a Maďaři se usadili zhruba na místě, kde jsou dodnes. Král Boleslav I. také získal svůj podíl za účast na bitvě - a to v podobě dolní Moravy až k řece Váh, kterou si připojil ke svému dosavadnímu území.