Byl jsem tam, viděl jsem to. Abych o tom mohl mluvit, abych podal očité svědectví svým dětem a další generaci, bude-li o to stát. Asi jsem naivní, stojí dnešní mládež o vyprávění ze srpna 68. Uvidět pulsující Letenskou pláň jednou za život a umřít. Všech 283 000 lidí jako jeden muž přišli zúčtovat s Andrejem Babišem a Marií Benešovou. Já jsem tam šel ale spíš ze zvědavosti, abych si ověřil, kam až sahá poznání demonstrujících.
Přiznám se, že jsem nasadil lehce provokativní styl Borata a volil jízlivé dotazy, abych sondu do duše demonstranta zasadil co možná nejhlouběji výměnou za cennou zpětnou vazbu.
Už to začalo. Dav střídavě spílal Babišovi, Benešové a Zemanovi. Za chvíli se na pódium vyhoupl Tomáš Klus. Super, zazpíváme si. Zmačkni tu „Za co pane bože, za co,“ prosím v duchu. Zpěvák však nasadil jiný repertoár. Po potlesku se otočím na pána ve středních letech s českou vlajkou přes rameno a povídám „ Víte, že sám Klus byl svého času tváří značky Volvo a jezdí tímto vozem?“ „ A co jako,“ odpoví muž. „ Volvo spadá do koncernu Geely, které vlastní Číňani,“ odpovím a když ještě v koutku oka zahlédnu třepetání tibetské vlajky, zeptám se, jestli ten Klus není trochu pokrytec. „ Nikdo nejsme dokonalej,“ reaguje vlajkonoš. „To je jasný,“ reaguju a vzpomínám na zpěvačku Lenku Dusilovou, která měla plnou hubu antiZemana, až ji kdosi zpražil, když ji netaktně veřejně připomněl, že ona jezdila do Číny propagovat tamní značky telefonů. Juany jí nesmrděly.
„ Počkej, audit Evropský komise mu srazí vaz,“ zaslechnu rozhovor dvou holek kolem třiceti a opět mám chuť se vetřít. „ Holky, není divný, že my jsme tady na akci Milion chvilek pro demokracii a Babišovi má srazit vaz Evropská komise, což je nikým nevolený orgán, který má paradoxně v EU nejvyšší moc.“ „ Divný to trochu je,“ odpoví mi pohotově jedna z nich. „Nebylo by lepší dostat ho před soud kvůli Čapáku a soudce ať rozhodne?“ rozvíjím debatu a vzpomenu si na nedávné vystoupení investigativního guru Jaroslava Kmenty, který v TV Seznam uvedl, že si myslí, že Andrej ten soud stejně vyhraje. Holky řekly, že jeho osud je zpečetěn, a že se z toho nevykroutí. „Musely to být asi justiční expertky,“ pomyslím si pro sebe.
Po pár minutách v davu zahlédnu exministra obrany Sašu Vondru. Toho Vondru, který tu byl před 30 lety a pomáhal strhnout totalitu. Toho Vondru, který před deseti lety zodpovídal za předsednictví ČR a podepsal zakázku na ozvučení Promopro, z níž 135 milionů odteklo na zahraniční účty neprůhledných firem. Musím ale uznat, že dnešní europoslanec Vondra má odvahu, před několika lety v ČT otevřeně řekl, že v Praze už nezůstali normální chlapi a že ji ovládají homosexuálové. Zajímalo by mě, jestli Vondra ví o na pódiu vystupujícím youtuberovi Kovym, že se nedávno přiznal veřejně ke své homosexualitě. Ví proboha Saša, že jsme na Letný? Tady je nenormální být normální. Snad nedopadne jako před 14 dny Jakl, kterého napadli v metru za jeho světonázory.
Saša mi zmizel v davu. Na pódiu se mezitím objevil herec Martin Myšička, který shodou okolností ztvárnil výborně roli homosexuála ve filmu Šeptej. (Už dost o menšinách) Chvíli poslouchám a pak se sám sebe zeptám. „ Proč já tohodle člověka vlastně mám poslouchat, jaká je on pro mě autorita? „Už vím, zahrál přeci věrně roli ministra školství v seriálu ČT Kosmo, takže musí mít o politice přehled,“ odpovím si.
Přemístím svůj tábor směrem ke žlutým. Ne, nejde o lidovce. „Řepka, řepka, řepka,“ zaslechnu úsek dialogu. Opět se přitočím, chvilku poslouchám a pak se vetřu do debaty. „ Hele, objektivně, víte, že řepka se pěstuje na 12% procentech území a z těch 12% Agrofert ovládá cca 10%,“ udávám fakta. „Ale je všude, jsou z toho alergie a loni ten pyl zaplavil republiku,“ odpoví mi biomatka. „ S alergiemi máte pravdu, loni to ale byl pyl ze smrků a borovic, “ kontruju. „ Stejně tý řepky je moc, cpou to do biopaliv, to je špatně,“ snaží se přetáhnout iniciativu rozhovoru na svou stranu. „ Souhlasím, víte ale, kdo to přimíchávání ve Sněmovně v roce 2010 odhlasoval,“ zeptám se. „ Ne, ale ty nám to připomeneš, řekla trochu povýšeně. „ Je pravda, že za to Babiš loboval, ale nakonec pro to zvedli ruku sociální demokraté, komunisté, lidovci, polovina ODS a komplet strana Zelených. Přes 120 poslanců. Jo a mimochodem tehdy hlasoval pro i Kalousek,“ odpovím a sleduju, jak biomámě padá čelist, protože si nemyslela, že by Zelení pro něco takového zvedli ruku. Ještě jsem chtěl dodat, že jsem nedávno viděl Katku Jacgues řídit Audi Q7 v tédéíčku a že včely, pokud ta řepka není všude a mají-li na výběr, tak jim řepka fakt chutná,“ ale nechci riskovat přetáhnutí transparentem po kebuli.
Poslouchám slova předsedy spolku Milion chvilek pro demokracii Mináře, ale zase mi rezonuje v hlavě, proč mám poslouchat „přerušeného“ studenta filozofie a češtiny. První obor vysloveně lukrativní k uživení, druhý nenávratně upadá s tím, jak roste počet uživatelů Instagramu. Přesně tyto obory naše společnost potřebuje. Jediný, kdo pro mě představuje jakžtakž autoritu, je Zdeněk Svěrák. Miluju, stejně jako třeba i Miloš Zeman, humor Cimrmanů a Svěrákovy povídky. U něj mi nikdy nevadilo, že byl komunistou. Má ale Svěrák v tomto věku ještě podobná vystoupení zapotřebí? Budou ho balzamovat jako Topka Schwarzenberga?
Nemusím znova číst knihu filozofa Jürgena Habermase Problémy legitimity v pozdním kapitalismu, abych se zamyslel nad stavem společnosti. Nemusím ani číst Teorii elit, abych si přiznal, že spíše než demokracie nám tu chybí právě elity. Před 30 lety tu stáli studenti, herci, zpěváci, tehdejší elita, ale stejný recept, resp. stejní nositelé na „revoluci“ dnes nefungují. Aspoň ne na mě, příslušníka generace pětatřicátníků, otce dvou malých dětí. Z těch, kdo stáli dnes na podiu, bych tam zařadil snad jen profesora Pačese a výše zmíněného Zdeňka Svěráka. Toť asi vše.
Autor: Jan Kolář