Policii trápí nedostatek policistů. Stavy se nedaří naplnit ani pomocí až stopadesátitisícového náborového příspěvku, který může dostat každý po odsloužení šestiměsíční zkušební doby a nepomohlo ani snížení kvalifikačních požadavků. Nově je k policii možné nastoupit i bez maturity a ani toto opatření nezvedlo zájem o službu u policie závratnou měrou. Otázkou je, proč tomu tak je?
Nemyslím si, že je to pouze otázka peněz, i když jak se říká „peníze jsou vždy až na prvním místě“. Každopádně platy policistů nedosahují nijak závratné výše a lze je vydělat i jinak. Podle mého názoru se jedná spíše o ztrátu prestiže u tohoto povolání a celkovou frustraci déle sloužících policistů, kteří často odcházejí dříve, než dosáhnou na výsluhový příspěvek. A já se jim vůbec nedivím. U policie jsem odsloužil více než 13 let, a když vidím co se děje na ulicích, tak bych za současné situace sloužit nechtěl, nebo bych sloužil, ale dříve nebo později by mě vyrazili.
Prestiž policie v očích občanů klesá a to, co si dovolí někteří k příslušníkům policie, je daleko za hranicí. Dobře si pamatuji období komunismu, kdy policajti měli respekt, i když jsme je nesnášeli. Pokud se někde objevila zelená uniforma, tak všichni zmlkli, a i když jste věděli, že je to „nebeský vůl“, tak jste se mu báli pomalu pohlédnout do očí. A co se děje dnes? Kdejaký „idiot s mobilem“ má dojem, že policista je pouze pro legraci. Na výzvu k předložení dokladů zapnou nejdříve mobil, policistu začnou nahrávat, dělat se zajímavým a už se vidí na Facebooku, jak jim skáčou lajky.
A co má ten policista nebo policistka dělat? Dobře vědí, že pokud proti němu zasáhnou, rázem se spustí obrovská kampaň, jak se chovali neadekvátně, jak zneužili svého postavení atd. Je to o to horší, že se za ně často nepostaví ani jejich nadřízení, kteří z obavy ze ztráty svého místa, často raději dají za pravdu nějakému hejskovi podporovanému podobnými týpky ze sociálních sítí a raději obětují svého člověka, než aby si udělali problém. Zářným příkladem je případ policisty Šimona Vaice, který zatarasil cestu motorkáři, co ujížděl před policejní hlídkou, nereagoval na výzvy a svou agresivní jízdou ohrožoval ostatní účastníky silničního provozu i chodce. Místo, aby byl pochválen za skvěle odvedenou práci, tak byl obžalován a vláčen před soudy a dehonestován různými veřejnoprávními organizacemi.
Když to sleduje mladý zájemce o službu u policie, tak se nemůžeme divit, že si to rozmyslí a raději jde jinou cestou. Představa bezmoci a toho, jak z něj lidé dělají veřejně blbce je natolik frustrující, že se na prostě vykašle. Rozhodně bych nechtěl, abychom se vrátili do období totality, kdy příslušník Veřejné Bezpečnosti, tehdejší označení pro policii, byl člověk s téměř absolutní mocí. Ale to, co se děje dnes, je druhý extrém.
Dokud se nezvýší prestiž policie, policisté nebudou cítit podporu při výkonu své práce a budou se opakovaně stávat obětí šikany jak ze strany „drbanů“, tak ze strany nadřízených, se stavy policie budou plnit těžko, i když zvýšíme náborový příspěvek na 300 000.
Autor: Lumír Němec