Security magazín se zeptal předního českého historika a iberoamerikanisty prof. PhDr. Josefa Opatrného, CSc., jaké změny čekají Kubu v souvislosti v přijetím nové ústavy a jaká je politická a ekonomická situace na ,,ostrově svobody".
Pane profesore, Kuba se chystá přijmout novou ústavu, která předpokládá výraznější změny v ekonomickém a společenském životě. Jak hodnotíte tyto připravované změny z Vašeho pohledu?
Předně bych chtěl poněkud kacířsky konstatovat banální skutečnost: základní zákon státu je jedna věc a její naplňování věc druhá. Přitom musím zdůraznit, že hlavní články stávající ústavy zůstávají i v novém dokumentu. Vedoucí silou společnosti je i nadále Komunistická strana Kuby, i zde je zakotven socialistický charakter státu, v jehož rukách, či chcete-li, v rukách kubánského lidu zůstávají základní výrobní prostředky, jejichž provoz bude dále řízen centrálním plánováním. Z tohoto úhlu pohledu na Kubě tedy schválením nové ústavy k žádné převratné změně nedochází, či přesněji řečeno, tímto dokumentem bude kodifikován stávající stav. Pokud je opakovaně zdůrazňován význam uvedení pojmu soukromé vlastnictví do ústavy, zůstane faktem, že už dříve bylo legalizováno soukromé vlastnictví nemovitostí v podobě bytů či domů, nemluvě o pracovní síle v ekonomickém životě formu práce na vlastní účet.
Je proponovaná ústava výsledkem určitého liberalizačního procesu, nebo čistě pragmatickým krokem, aby si vláda udržovala přízeň obyvatelstva?
Nevím, zda můžeme mluvit na Kubě o liberalizačním procesu, zatím vždy byly proklamované reformní změny nakonec redukovány nebo přímo anulovány. Takže bych spíš mluvil o dalším pokusu kubánskou realitu reformovat. S tu přízní obyvatel je to také sporné. Žádné věrohodné výzkumy názorů kubánské populace neexistují. Odkazy na nespokojenost s ekonomickými poměry na ostrově ale nepochybně odrážejí skutečnost. O tom, že by tato nespokojenost byla vážnou hrozbou pro stávající režim vážně pochybuji, resp. si myslím, že vážnou hrozbou není. Přípravy ke změně ústavy probíhaly skutečně roky bez jakéhokoli spěchu, což nenapovídá nějaké obavě stávajících elit z existence takové hrozby a snaze činit kroky k udržení přízně obyvatel.
Ústava má poprvé oficiálně uznat i soukromé vlastnictví. Je to ,,rezignace" na komunistickou ideologii, nebo kubánští komunisté prodělali určitý myšlenkový posun či přerod?
Vaše otázka obsahuje důležité slovo „oficiálně“. Máte pravdu, soukromé vlastnictví už umožňují zákony přijaté dříve. Teď se pojem soukromé vlastnictví objevuje v ústavě v obecné podobě. Nemyslím, že by stávající kubánské elity resignovaly na ideologii nazývanou komunistická, byť musím zároveň poznamenat, že se v návrhu ústavy už neobjevuje pasáž o cestě kubánské společnosti ke komunismu. Socialismus ovšem jako cíl Kuby z textu nezmizel. V případě uznání soukromého vlastnictví jde o zcela racionální závěr vyvozený z praktické zkušenosti. Vlastnictví soukromého majetku zatím systém nijak neohrozilo a bylo tedy posvěceno. Ani nadále ovšem nemohou Kubánci vlastnit základní výrobní prostředky, to je v návrhu ústavy výslovně uvedeno. Otázkou je, jak tomu bude s půdou. Zatím může být v rukách státu či družstev a soukromníci si ji mohou jen za symbolickou částku pronajímat. Vyvlastnění půdy bylo jedním ze symbolů revoluce a Castrova režimu, pokud by pak nová ústava umožňovala soukromé vlastnictví půdy, mělo by to obrovský symbolický význam.
Domníváte se, že nová ústava může být začátkem určitých změn i v politickém systému?
Nedomnívám. I podle nové ústavy hraje rozhodující roli ve společnosti komunistická strana. Zřízení úřadu ministerského předsedy je považované významným expertem na kubánskou problematiku (a jedním z prvních politických vězňů na Kubě po Castrově vstupu do Havany) Carlosem Albertem Montanerem za administrativní inženýrství mířící k nastolení jisté rovnováhy sil a fragmentarizaci autority. Nemění nic na faktu, že moc zůstane v rukách stávající politické elity.
Nemohou další demokratizační či liberalizační tendence nakonec ohrozit vládnoucí kubánskou garnituru? Je známo, že pokud se v komunistickém režimu ,,povolí šrouby", tak hrozí buď pád celého režimu, nebo krvavý návrat ke statu quo?
Ano, máte pravdu. K takovému ohrožení by skutečně mohlo dojít. A pokud by se tato elita cítila ohrožena, jistě by reagovala. Konec konců to už opakovaně udělala při pouhém zdání nebezpečí. Reformní kroky v ekonomické oblasti ve směru rozvíjení osobní iniciativy s cílem přispět dosažením zisku iniciativních jednotlivců k lepšímu zásobování trhu v osmdesátých létech byly rychle zase zvráceny. Je tu často citován Fidel Castro. Měl prohlásit, že nelze připustit existenci nových zbohatlíků a reforma prostě zrušena. Nevěřím potom, že by tato elita nechal dojít situaci tak daleko, aby musela použít ke zvratu krvavé represe, abych použil vašich slov. Myslím, že by hrozbu pacifikovala mnohem dřív jinými prostředky, zrušením „nebezpečných“ změn, zákazy, tlakem. Škála takových opatření v různé kombinaci by mohla být široká a stávající elity prokázaly, že jsou při obraně svých zájmů velice pružné a vynalézavé.
Bývalý americký prezident Barack Obama sice výrazněji přispěl k oteplování vztahů s Kubou, naopak Donald Trump razí vůči Kubě politiku tvrdé ruky. Není to spíše ,,zpátečnická" politika vracející vzájemné vztahy o mnoho let zpět?
Americko-kubánské vztahy mají svoje specifika a tradice. Formovaly se v době, kdy měla Kuba pro Spojené státy velký ekonomický a strategický význam. Ani jedno, ani druhé už nemá, ale kubánské i americké elity odmítají tuto skutečnost stále uznat a v jejich chování se projevuje značná iracionalita. Ta Obamova politika byla ovšem jen snahou dosáhnout na mezinárodní scéně v dlouhé řadě akcí ve světě, jež lze hodnotit jako větší či menší nezdary alespoň nějakého úspěchu. Praktické výsledky jeho politiky na Kubě byly však nulové.
Co se pak týče Trumpa, je mi velice líto. On zřejmě nepovažuje Latinskou Ameriku pro Spojené státy za důležitou a je mu úplně jedno, co se v regionu děje a jak se jeho vztahy k USA utvářejí. Kuba ale nemá skutečně pro svého severního souseda velký význam. A co tu pak Trump dělá nebo nedělá, je z hlediska Spojených států i Kuby celkem marginální, moc toho tu zkazit nemůže. Jinak je tomu ovšem v případě Mexika, kde mají zatím výsledky Trumpova počínání vážné konsekvence, přispěl např. před měsícem zcela jistě k vítězství nejlevicovějšího politika v mexických presidentských volbách v historii, což nemá vzhledem k důležitosti této země v regionu význam jenom pro Mexiko, a může být ještě hůř.
Je možné, že pokud dojde na Kubě v dlouhodobějším horizontu k zásadnějším společenským a ekonomickým změnám, může být zrušeno embargo, uvalené Spojenými státy na Kubu v 60. letech?
Ano, k tomu může jistě dojít.
Za jakých podmínek by byly USA zrušit toto embargo, pokud vůbec?
Zrušení embarga přichází v úvahu, pokud budou splněny dvě podmínky, jež Američané zdůrazňují už skoro šedesát let. Americkým občanům bude vyplaceno odškodnění za jejich majetek vyvlastněný havanskou vládu po roce 1959 a dojde k demokratizaci kubánského politického sytému. Obojí se mi však jeví přinejmenším v horizontu několika nadcházejících let silně nepravděpodobné.