Drzost radikálních imámů roste. Kde se až zastaví?

Nešlo si v poslední době nevšimnout, že aktivita radikálních imámů v Evropě citelně vzrostla.

KOMENTÁŘ

Jejich činnost, která obvykle zahrnuje podněcování k džihádismu a podporu Islámského státu, je už notoricky známá. K tomu se však nyní přidává i notná dávka arogance a neuvěřitelné drzosti, kterou tito imámové oplývají. Můžeme říci, že čím je Evropa politicky a nábožensky korektnější, tím více roste drzost a sebevědomí radikálních muslimských duchovních.

Můžeme to ilustrovat na posledním známém případě londýnského imáma Shakeela Begga, který zažaloval britskou BBC za to, že jej před třemi lety ve svém pořadu představila jako extremistického řečníka. To se Beggovi vůbec nelíbilo a jal se přít k soudu. Tam však neuspěl, když Nejvyšší soud potvrdil, že Begg skutečně extremistou je.

Begg si tedy hrál stejně jako jeho radikální souvěrci na ,,ublíženého", což mu ovšem v tomto případě naštěstí neprošlo. A je to tak správně. Nicméně to na druhou stranu neznamená, že by Evropa v kauze těchto imámů v minulosti nezaspala. V rámci všudypřítomné politické, náboženské a další korektnosti je nechala štvát proti jinověrcům v pohodlí svých mešit a podněcovat muslimy k džihádu a podpoře Islámského státu, aniž by většinou účinně zasáhla.

To se podařilo vlastně až nedávno v případě imáma Anjema Choudaryho, který byl odsouzen k nepodmíněnému desetiletému trestu. Begg a Choudary jsou však jen špičky ledovce, protože po Evropě jsou rozesety stovky dalších podobně naladěných imámů, kteří plnými douškami čerpají z politické korektnosti Evropy. Ta však v sebezáchovném pudu nemůže vyměnit svobodu a lidská práva za svou bezpečnost. Pokud ano, tak dojde k nevratné katastrofě.