Autor fotografie: Pixabay
Naše společnost STRIX Chomutov, a.s. je sice tradičním silným leaderem v geotechnické oblasti, ale po více jak čtvrtstoletí se obranného a bezpečnostního průmyslu ani vzdáleně nedotýkala. Změna nastala v nedávné době, kdy ozbrojené složky a složky IZS zaujal náš výzkum a vývoj bariérových systémů, který by našel uplatnění i pro jejich potřeby. Vyslyšením jejich podnětů vznikly a jsou patentovány mobilní balistické bariéry BALBAR a dynamické bariérový sytém proti nežádoucímu průniku vozidel PROBAR. První vlaštovky již zažívají svá ostrá nasazení a další obdobné výzvy máme v řešení.
Nabídku členství v Asociaci obranného a bezpečnostního průmyslu jsme brali jako uznání naší práce. Byť jsou naše prostředky vysoce hodnoceny i zahraničními bezpečnostními experty, bylo pro nás partnerství mezi předními českými zbrojaři a výrobci sofistikované bezpečnostní techniky světových parametrů opravdu ctí.
Pak nastala válka na Ukrajině. Výše uvedení zbrojařští partneři i celá asociace se ukázali, že stojí na správném místě, a i přes vysokou mírou utajení bylo pozornému konzumentovi veřejného zpravodajství patrné, že dělají České republice čest.
Ale co my a naše prostředky proti běžnému „mírovému“ terorismu? Ano, již od počátku jsme sice byli jednou z hybných sil pomoci bránící se Ukrajině v našem městě. Vedení města jsme byli partnery v dopravě humanitárních sbírek na Ukrajinu a v přepravě uprchlíků do ČR, včetně aktivit v jejich ubytovávání a začleňování. Rozsah pomoci sice nezanedbatelný, ale pro nás členy AOBP poněkud nedostatečný a odborně nepatřičný.
Řešení se našlo vlastně rychle. Volali chlapi z naší kovovýroby, že mají nápad. Ve zpravodajství z bráněných oblastí viděli rozsáhlé nasazení malých svařenců, tzv. ježků proti kolové technice. Okamžitě vyhodnotili, že ti ježci ze zpravodajství mají nevhodnou geometrii a evidentně špatné řemeslné zpracování podstatně snižující účinnost. Ano, chápali, obránci to spíchli horkou jehlou, museli. Oni, že by však uměli vyrobit lepší, účinnější. Také chtějí pomoci, po svém! Tak jestli by to nešlo domluvit. Že by řešení? Můj telefonát s dotazem na pana prezidenta AOBP byl okamžitě předán tzv. na ucho pracovníku Ministerstva obrany ČR, neboť spolu tito dva právě jednali. O čem asi? Během několika minut bylo vše domluveno. Ukrajinské velvyslanectví již jen nasměrovalo oblast a kontaktního partnera na Ukrajině, se kterým se doladily veškeré detaily.
Ve STRIXu jsme okamžitě uvolnili prostředky na nákup materiálu a výrobní kapacity. Když se rozkřiklo, že vyrábíme ježky pro obránce Ukrajiny, nebyl dokonce ani problém s nedostatkem kvalifikovaných svářečů či pomocných pracovníků, kterých je vždy pomálu. Pracovalo se dnem i nocí. Naši dobrovolně a přesčas. A nezištně se sami hlásili i svářeči z cizích firem. Na pomoc přišli dokonce studenti, co k nám chodí na praxi. 5000 ježků ruční výroby za čtyři dny! Právě tolik, aby se vytížila dodávka, která nemusí na hranicích čekat několik dní jako velký náklaďák. Partner – město Chomutov doložilo objemnou, ale hmotnost nepřetěžující humanitární pomoc.
Na poslední chvíli nás ještě přesvědčil ředitel brněnské firmy PREFA Kompozity, že jejich sestavy speciálních kompozitových žebříků, které vyvinuli a dělají pro americké záchranné složky, se vyznačují právě svojí odolností, nízkou hmotností a skladností a že kde jinde by je nyní potřebovali více a kdo jiný by je tam dodal rychleji. Takže, když už tam jezdíme? OK! I když jich připravili dokonce dvojnásobné než původně smluvené množství, tak se nakonec opravdu vešly. Kdo rychle dává, dvakrát dává.
Dle instrukcí přechod hranice probíhal v noci, neboť vzhledem k zákazu vycházení byla stanovená trasa méně vytížená a využívaná pouze pro přednostní případy. Vyřizování posledních dokumentů a určení cíle pro složení nákladu s kontaktní osobou probíhala telefonicky právě až na hranici. Trochu mi přišlo, že když se náš kontakt představil do telefonu, začal mladý celník jednat velice aktivně a téměř v pozoru. Později, v sobotu ráno v sedm hodin, kdy začala vykládka v kasárnách lvovské teritoriální obrany, jsem pochopil proč. Náš kontakt, který přijel zásilku přebrat a redistribuovat, se evidentně těšil přirozenému respektu i zde. Snad pro každého kolem měl nějaké to přátelské slovo a většinu oslovoval jménem. Ano, byl to osobně krajský hejtman pro bezpečnost lvovské oblasti MUDr. Oleh Duda. Civilním povoláním lékař, neurochirurg se specializací na onkologické pacienty. Trochu se mi vkrádala myšlenka, jak by asi v podobné situaci vypadala spolupráce a vystupování našich krajských představitelů, či snad samotných hejtmanů.
Později jsme s Olehem u rychlé kávy na benzínce, v sobotu brzy ráno bylo jinde ještě zavřeno, probrali i okruhy ještě další možné pomoci a spolupráce. Nejvíc jim potřebné tj. „zavření nebe“ zařídit neumím, těžkou vojenskou technikou naše firma nedisponuje. (Vsuvka: naši partneři v AOBP však ano, a tou dobou ji již balili, což jsem tou dobou však nevěděl a jsem na ně hrdý.) Ale pomoci musíme, každý po svém, jak umí. S Olehem jsme se shodli v zásadě na dvou možných okruzích z možností naší firmy.
První byly konstrukční materiály pro rychlou tvorbu checkpointů či obranných valů. Náš nadnárodní partner Maccaferri má ve svém portfoliu i armádní program s produktem Defencell Macc, který je pro takové použití schválen i v tzv. Bílé knize NATO. Dodávky z Itálie jsou však v řádu několika týdnů a tady bylo potřeba konat rychle. Uvolnili jsme materiál pro civilní gabionové koše. Službu to poskytne podobnou. A hlavně byl skladem. Do týdne odjížděl. Pro spolupráci v dodávce armádního řešení oslovíme i ostatní velké firmy jako třeba Metrostav, nebo například i partnery z AOBP, pokud by hledali cestu účelné pomoci, na které by chtěli participovat. Samotní Italové bezplatnou pomoc odmítli, ale nabídli neobvykle přívětivé ceny.
Druhým okruhem, který zaujal, byl BALBAR – mobilní balistické bariéry. Ne jako celek, ten by ve válce obtížně hledal užití. Avšak samotné balisticky odolné desky se mohou hodit. Ano, v některých aspektech máme lepší technické parametry než současná americká, ruská či izraelská konkurence, zejména při odolnosti FB 4. To je super pro náš „mírový“ terorismus či průmyslové havárie, pro které byl materiál konstruován. Výbuchy, střepinový rozlet, střelba z krátkých ručních zbraní. Ano, odolá dokonce i speciálnímu průbojnému střelivu, ale pouze v celé sestavě bariéry. Požadované odolnosti FB6 by samostatně naše kompozitové desky také dosáhly, ale při parametrech nevhodných pro osobní vesty. Škoda, tam by se aktuálně hodily nejvíce. Avšak mají zase jiné vhodné parametry pro využití v ochraně vozidel, kritické infrastruktury či třeba právě již zmiňovaných check pointů.
Dodané desky nyní procházejí testováním ukrajinských bezpečnostních specialistů, kteří hledají nejvhodnější využití. Pochvalují si nejen odolnost, ale i snadnou obrobitelnost a také, že kulky či střepiny neodráží, ale pohlcují. Uvidíme. Pro využití v osobních vestách se aktuálně jeví nejvhodnějším řešením sendvič s ocelí, který by v současnosti ve světě užívané řešení dokázal rozměrově ztenčit, tím odlehčit a tím i zlevnit. I když s tímto vývojem neotálíme, doufáme, že první otestované a certifikované modely již v této válce nenaleznou své uplatnění. Že již bude panovat mír a my je budeme vyrábět jen pro obnovu opotřebené výstroje a na sklad pro případ, že by zase někomu přeskočilo.
Mimo dodávaných prostředků jsem zjistil, že se na Ukrajinu podařilo přivézt ještě něco dalšího. Pěkně o tom hovořila i hejtmanka lvovského kraje Iryna Hrymak, která nás při druhé cestě z vlastní iniciativy přijala. Bylo až symbolické, že se mnou shodou okolností jel jako druhý řidič ve svém volném čase Mgr. Milam Märc - první náměstek primátora našeho města. Hovořila o tom, co jsme si do té doby moc neuvědomovali. Oni si připadají ve svém spravedlivém boji osamoceni. To sice takto přímo nepadlo, ale uvědomili jsme si, že snad každému, kdo byl v minulosti napaden, bylo pomoženo, alespoň nějakými mezinárodními mírovými sbory. Jenom jim na pomoc nikdo nepřijel. A chápali, že ani nepřijede a chápali také proč.
To důležité, co jsme přivezli, však bylo to, že se to ví, že to není prostým lidem jedno. Že my jsme nepřijali z popudu jednotlivce, ale z potřeby alespoň nějak pomoci vzešlé přímo od obyvatel města, vedení města, lidí z firmy, AOBP, lidí kolem nás, kteří nějak aktivně pomoci chtějí a dokáží se k tomu domluvit, spojit a spolupracovat. Prostě pomoci může každý!
Autor: Dušan Dufka, předseda představenstva a generální ředitel společnosti STRIX Chomutov a.s.