Popisek: ebola
Zatímco v zemích, kde je riziko výskytu eboly, natož jejího rozšíření, extrémně nízké média panikaří při každém výskytu zvýšené teploty u někoho kdo byl v Africe, nad situací v západní Africe svět zavírá oči.
Autor: Radek John
Organizace Lékaři bez hranic marně bije na poplach. Tvrdí že epidemii eboly v západní Africe nepůjde zvládnout bez vojenského zásahu. Žádá masivní nasazení vojenských i civilních týmů schopných vypořádat se s biologickou katastrofou, vyslání polních nemocnic, zdravotníků, leteckého mostu, který by je přepravoval po západní Africe.
Svět se obrátil k západní Africe zády a soustředil se na to, aby se nákaza nedostala do ostatních zemí, tvrdí ředitelka organizace Lékaři bez hranic. To je jistě pravda. Proč tomu tak je?
Při následujícím výčtu důvodů neobviňujte z cynismu autora článku. Cynický je svět.
- Země západní Afriky jsou ekonomicky nevýznamné. Kupní síla obyvatel minimální. Zisk z případného léku proti ebole tedy skoro žádný. Proto práce na vytvoření vakcíny byly velmi pomalé. Nemoc objevená v roce 1976 jako by před současnou masivní epidemií stála na okraji zájmu. Viru se daří v africkém podnebí. Jeho epidemie v bohatých zemích anglosaského světa není takovou hrozbou. Proto nebylo vytvoření vakcíny prioritou. Kdyby hrozila epidemie eboly v Severní Americe nebo Evropě, byla by vakcína vyvíjena dramaticky jiným tempem.
- Ebola se přenáší tělními tekutinami a sekrety nakaženého člověka, konkrétně krví, slinami, ejakulátem, potem, slzami. Virus je vylučován na povrch kůže. Proniká přes sliznice těch, kteří přijdou s pacientem do styku. Velké obavy panují z přenosu pouhým dotykem a dokonce i přes předměty, kterých se nemocný dotýkal. Přenos neporušenou kůží ale nebyl dosud spolehlivě prokázán. Jiná věc je nízká úroveň hygieny v západní Africe. Pokud nemají její obyvatelé možnost mýt se pravidelně s chirurgickou důkladností, dříve nebo později přijde virus, který mají na rukou nebo jiných částech těla, do styku s jejich sliznicemi a dochází k nákaze. Hygienické standardy vyspělých zemí, například běžná praxe mytí rukou před jídlem, poměrně nadějně brání masovému šíření viru eboly. Epidemické šíření je zdá se (alespoň zatím) možné pouze v zemích, kde obyvatelé (příbuzní) navíc nerespektují nutnost izolace pacienta nakaženého ebolou. Tají jeho nemoc, ošetřují ho v rodinách, při pohřbu ho objímají, líbají, cynicky řečeno vystavují své sliznice styku s povrchem jeho těla, s jeho tělními tekutinami. Životním štěstím lidstva je, že se virus (alespoň zatím a podle dostupných poznatků) nepřenáší vzduchem. Teprve pokud by zmutoval do podoby, která by mu umožnila šíření vzduchem, by hrozila celosvětová katastrofa.
- Vyspělé země mají národní centra pro izolaci a léčbu nebezpečných nákaz, která by řešila krizovou situaci v případě ojedinělého výskytu eboly u jejich občanů, vracejících se z afrických zemí, kde epidemie propukla. Například v České republice jsou k dispozici lůžka v pražské nemocnici na Bulovce a v armádním středisku v Těchotíně, několikamiliardové investici budované před lety právě pro podobné situace. Pokud by se tedy například v ČR vyskytl pacient trpící ebolou, bude okamžitě izolován a šíření nemoci bude poměrně účinně zastaveno. Proto se svět (stejně jako ČR) soustřeďuje na izolacionistická opatření – sbírání dat o občanech vyspělých států pohybujících se na ohrožených územích západní Afriky a studentech z těchto zemí studujících ve vyspělejších státech, s cílem kontrolovat jejich zdravotní stav, pokud se budou vracet ze západní Afriky, nikoliv na extrémně finančně náročnou pomoc zemím v nichž epidemie propukla.
Jaký bude další vývoj? Vzhledem k tomu, že bohaté země nejsou ochotné napumpovat do postižených západoafrických zemí miliardy na účinnou pomoc proti epidemii, čeká tyto státy série drastických opatření jako jsou zákazy vycházení, zavírání hranic, rušení leteckých linek spojujících je se světem, což povede k ekonomické katastrofě.
Západoafrické země se mohou rozloučit s takovými odvětvími ekonomiky jako je turistický ruch nebo podíl na světovém obchodu. Svět bude zpovzdálí sledovat krachující západoafrické státy, udržovat si „bezpečný“ odstup, obdivovat zdravotníky ochotné riskovat vlastní život v boji s epidemií eboly v západní Africe. Že takových hrdinů bude s rozvojem epidemie stále méně, je ovšem nasnadě.
Až bude dvacet tisíc nakažených v západní Africe, skončí to totální izolací západoafrických zemí? Zřejmě ano. Pokud by nenastal ještě hrůznější scénář. Zmutování viru nebo jeho použití jako biologické zbraně ve vyspělých zemích. To by změnilo všechna pravidla a nic z toho, co je uvedeno výše by neplatilo.
Psali jsme také: