Emise rakovinotvorného prachu V. Covid-19 (koronavir) v ČR a energetika

Emise rakovinotvorného prachu V. Covid-19 (koronavir) v ČR a energetika
Autor: pixabay.com
26 / 11 / 2020, 09:00

Životní prostředí ČR se za posledních 10 let příliš nezlepšilo navzdory masivním dotacím do obnovitelných zdrojů, stejně je tomu i v SRN. Koronavirus zvýšil úmrtnost obyvatel ČR na jednu z nejvyšších úrovní na světě. Ekonomika ČR postižená koronavirem klesá, a vidina na její zlepšení je spíše utopií než reálnou možností. Rozhodnutí týkající se zejména energetiky neodpovídají současné krizové situaci, zaplatí je budoucí generace občanů ČR zdravím a svým podílem na státním dluhu. Přijímaná opatření nejsou ve prospěch občanů, nepovedou ke zlepšení ŽP, ke zásadnímu snížení emisí skleníkových plynů ani rakovinotvorného prachu nedojde.

Vliv koronaviru na osoby trpící vážnými nemocemi je prokázán. To je zásadní varovná informace pro ČR, kde každý třetí člověk onemocní rakovinou. ČR je na čele i v počtu vážných onemocnění jako jsou infarkty, Alzheimerova nemoc, Parkinsonova nemoc, plicní choroby atd. Logicky potom má ČR nejvíce zemřelých na koronavir na počet obyvatel na světě. Otázkou je, zda lze hrozivý výskyt vážných onemocnění výrazně snížit nebo ne? Příčin vzniku vážných onemocnění je více, jsou ale řešitelné.

Jednou z hlavních příčin vysoké úmrtnosti na koronavir v ČR je špatné životní prostředí, zejména pak emise rakovinotvorných látek z nízkoúčinných zdrojů pro výrobu energie. ČR patří mezi pět států s nejvyšším znečištěním ovzduší na světě. A také s největší spotřebou energie na jednotku vytvořeného HDP. CO2 intenzita výroby elektrické energie a tepla je v ČR rovněž extrémně vysoká. Nízkoúčinné zdroje a vysoká spotřeba energie jsou příčinou toho, že česká energetika má jeden z nejhorších emisních profilů nejen v rámci EU, ale i na světě.

V ČR na výše uvedený kritický stav nehledají státní orgány odpověď, a to ani v době koronaviru, což je alarmující. ČR řeší pouze cíle stanovené EU, tj. otázku snižování emisí CO2. Proč se stát při špatném stavu ŽP, extrémnímu výskytu vážných onemocnění, a velkém prostoru pro dosažení úspor nezaměří na stimulaci úspor energie, nejlevnější nástroj? Cíle v oblasti energetických úspor ČR neplnila nikdy v minulosti, prý už není prostor. Vysvětlení je jediné, lobbistické tlaky na státní orgány. Za období 2014 až 2019 bylo dosaženo úspor ve výši 98 PJ, tj. méně než 50% stanoveného závazku ČR.

Pro ČR není tedy prioritou snižování spotřeby energie, cílem je naopak zvyšovat výrobu prostřednictvím SEK, která je založena na dramatickém nárůstu spotřeby elektřiny a podpoře OZE, to je chybné. Otázkou je, zda při splnění těchto cílů opravdu dojde ke zlepšení stavu ŽP a ekonomiky. Měla by být SEK založena na elektřině a OZE právě v ČR?   

Výroba a spotřeba elektřiny má dle SEK narůstat, i to je zásadní chyba, když víme, že ceny elektřiny v ČR rostou ve všech složkách ceny, nejrychleji v EU, a musí se dále zvýšit. A to výrazně. Ceny elektřiny vzrostly o desítky procent, a to i při masivní dotaci na straně výroby elektřiny i její spotřebě. Varující je, že když se nahradí např. plyn elektřinou, jak požaduje SEK, tak odběratelé zaplatí za 5 let na fixních nákladech za elektřinu o 250 mld Kč více. Zvýší se i ztráty, protože náklady na krytí ztrát činí u plynu 5 mld. Kč za 5 let. U elektřiny přesahují 20 mld. Kč, což výrazně zvýší emise. Není tedy prosazování elektřiny opět spíše dar státu lobbistickým skupinám? Je také jasné, že nekritická stimulace elektřiny musí vede a nutně bude ještě více vést k vážnému poškozování ekonomiky a životní úrovně obyvatel. Elektřina bude luxusním zbožím. Logickým řešením by proto bylo, aby stát přijal opatření pro pokles spotřeby elektřiny, a hledání cest, jak snížit ceny elektřiny. Je nutno výrazně omezit vývoz elektřiny, resp. ho zatížit náklady na systém, které platí zcela nelogicky odběratelé ČR, a také snížit ceny a dotace do výroby i řady sektorů spotřeby elektřiny. Dramatický nárůst plateb za jističe v posledních letech nemá opodstatnění, podobně je to s dalšími složkami ceny, které reguluje ERÚ.

V SRN dotace do fotovoltaiky odsouhlasili obyvatelé, v ČR byli odběratelé odsouzeni státem bez možnosti rozhodnutí ovlivnit, tak to je a bude i do budoucna. Stamiliardy dotací jsou a budou udělovány na základě rozhodnutí vlády a pod tlakem lobbistů, nikoliv argumentů nezávislých odborníků. Druhým základním cílem SEK je podpora obnovitelných zdrojů (OZE), zejména fotovoltaických elektráren (FVE), a tady jsme u dalšího vážného problému. Pravda je totiž taková, že FVE zanechávají velmi negativní ekologickou stopu díky několika druhům emisí, jejichž výskyt není brán v úvahu, stejně jako dodatečné náklady, které vznikají při výrobě elektřiny z OZE.

Již výroba solárních článků je energeticky extrémně náročná, při jejich výrobě vznikají vysoké emise. Emise vznikají i při likvidaci fotovoltaického odpadu, i to je energeticky náročný proces. K nim je nutno přičíst emise ze záložních výrobních zdrojů, které vyrábějí energii z fosilních paliv v době, kdy výroba ze solárních článků klesá až k nule, tj. zejména v zimním období, a v období kdy nesvítí slunce. Lobbisté argumentují, že elektřinu z FVE lze ukládat v bateriích, ekologická stopa takto uložené elektřiny je ale obrovská. Další emise vznikají v důsledku kolísání spotřeby elektřiny. Bylo by velmi užitečné, kdyby MPO předložilo výpočet všech druhů emisí vznikajících při výrobě energie z OZE, a vzniklé dodatečné náklady. V západní Evropě dle analýz díky nekritické podpoře FVE tak vznikají emise stamilionů tun CO2 za rok, je to opravdu bezemisní zdroj? Ekologická stopa převyšuje někdy i emise z účinných zdrojů na fosilní paliva. Pokud jde o elektřinu ze střech, její cena je při zohlednění výše uvedených nákladů cca pětkrát vyšší než cena elektřiny na burze.  

OZE jako jsou FVE, větrné elektrárny, biopaliva, biometan nebo i biomasa, jsou buď drahé, nebo nespolehlivé, a poškozují stav životního prostředí. Často i velmi výrazně. Jsou využitelné jen v určitých případech, a na lokální úrovni.

Zajímavé je, že MPO, které tvrdí, že dotace do FVE 1 bil. Kč schválená v letech 2009-2010 je tunel století, vrátilo do funkcí pracovníky ERÚ, kteří se na těchto pravidlech podíleli. Nezávislost ERÚ je další otázkou, když ERÚ spolupracuje se společnostmi, které hájí zájmy velkých energetických společností. Otázkou pak je, zda ERÚ opravdu hájí zájmy odběratelů? To je sporné, příkladem je nárůst cen elektřiny a podpora zastaralých zdrojů v teplárenství.       

Přidělují se dotace opravdu tak, aby byly výrazně sníženy emise? To je další zásadní otázkou. Nikoliv, masivní dotace se přidělují i na tzv. modernizaci zastaralých nízkoúčinných zdrojů, které budou do roku 2030 dále spalovat uhlí. Na tzv. modernizaci elektráren a tepláren mělo být použito cca 110 mld. Kč z plateb za emisní povolenky. Velké teplárny 20 let neinvestovaly často ani odpisy, a tyto prostředky na obnovu zařízení použily na zvyšování zisku a vyplácení dividend. To je důvodem proč teplárny neplní emisní limity. A jaká je reakce státu? Velké teplárny budou dostávat v období 2021 až 2030 dotace, dále budou spalovat uhlí, a po roce 2030 opět přijdou s požadavky na dotace a dostanou je? Stát jim vrátí to co zaplatí za povolenky, bez ohledu na to, že jsou zdrojem vysokých emisí? Kdyby teplárny investovaly, tak dnes plní emisní limity a neplatí za povolenky.

Tak jako např. elektrárna Dětmarovice, která úspěšně investovala a veškeré limity plní. Dotace mají být poskytovány zdrojům, které v principu plní nebo budou plnit emisní limity, neplatí emisní povolenky, a díky tomu je vyrobená elektřina dražší. Úspory na životním prostředí tyto dotace opravňují. Dotovány by měly být zdroje, které investovaly, ne ty, které neinvestovaly. Nízkoúčinné zdroje na uhlí budou dále dotovány proto, že dotované lokální zdroje na OZE nejsou schopny vyrovnávat kolísání výroby a spotřeby elektřiny? OZE jsou tedy nepřímo vysokým zdrojem emisí. Jsou jiné nástroje, které řeší problém než rozvoj OZE, viz závěr tohoto článku.

Zajímavé je, že na Slovensku přecházejí teplárny rovněž z uhlí na zemní plyn, protože se to  ekonomicky vyplatí, a stát jim neposkytuje žádné dotace. V čem je ČR jiná, jsou zdroje v ČR zastaralejší a nerekonstruované? Nebo jsou dotace v ČR jen prostředkem pro zvyšování zisku tepláren?

Část velkých tepláren nikdy nebude schopna plnit emisní limity, a vždy bude platit povolenky. A to už při současné ceně povolenky 20-30 EURO za 1 t vypuštěného CO2. Co se stane, když dle prognoz cena povolenek stoupne na 50-60 Euro a zpřísní se i emisní limity škodlivých látek? Stát zvýší dotace? To lze očekávat. I ERÚ bude podporovat tzv. přechod tepláren z uhlí na plyn a biomasu, obdobným způsobem jako MPO.  

Stát není desítky let schopen rozdělit zdroje na neperspektivní, které je nutno uzavřít a perspektivní, které investovaly. Nedokáže to ani do roku 2030 nebo to nechce dokázat pod tlakem lobbistů? Jisté je, že i přes masivní dotace do roku 2030 emise rakovinotvorných látek a počet vážných onemocnění v ČR neklesne, stejně jako tomu bylo za období 2010 až 2020. SEK ČR ani masivní dotace do elektřiny a OZE nepomohou.

Závěr

Jaké je řešení současné katastrofální situace? Není to zvýšení ceny plynu, který je nulovým zdrojem rakovinotvorných emisí, ani dotace do vysoce emisního biometanu, ani blokování opatření pro úspor energie, ani lobbistický tlak na zvýšení cen a spotřeby elektřiny a OZE, ani získání dotací pro nízkoúčinné zdroje. To vše vede jenom ke zvyšování emisí, nemocnosti a zhoršování ekonomiky.  

ČR by měla zvyšovat energetickou účinnost a podporovat investice do úspor energie, tím zvýší i podíl OZE na konečné spotřebě energie s minimálními náklady. Splní se tak i lépe cíle EU ve zvyšování podílu OZE na konečné spotřebě energie.

SEK má být založená na decentralizovaných, vysoce účinných zdrojích, ne na zastaralých zdrojích, které nelze zrekonstruovat. Decentralizovaná energetika je i nejekologičtější řešení. Prioritou by měla být podpora např. kondenzačních plynových kotlů nebo i kotlů na spalování palet s účinností cca 90% před paroplyny s účinností 50-60% nebo velkých zdrojů na biomasu, které jsou zdrojem stejně vysokých emisí jako jsou zdroje na uhlí. V ČR je, a bude i nadále prioritou podpora velkých, často i zastaralých zdrojů. Stát je není desítky let schopen (nebo ochoten) rozdělit na neperspektivní, které je nutno uzavřít a perspektivní, které je možné podporovat. To by ale musel stát udělat analýzu jednotlivých zdrojů a stanovit podmínky, za jakých by případné dotace poskytoval. A návazně by se odstranila opakující se nutnost řešení krizových situací typu musíme poskytnout výjimky z emisních limitů a snížit DPH, jinak nebude elektřina a teplo.

Nástrojem na zlepšení stavu ŽP a tím i ekonomiky a zdraví obyvatel je dodržování emisních limitů škodlivých látek, bez výjimek, stejně tak i platba emisních povolenek bez dotací. Emisní limity ale vládu příliš nezajímají, nezajímá jí ani uhlíková stopa.  

Aby obyvatelstvo preferovalo vysoce účinné zdroje s minimem emisí, tak nepomohou kotlíkové dotace, musí se v každém případě zvýšit životní úroveň, vzdělávání a osvěta, to by měl být zásadní cíl státu, jinak se v domech budou dále spalovat odpady.

Státní energetická koncepce (SEK) ČR patří mezi investičně nejnáročnější v rámci EU, ale i na světě, její realizace povede ke zbytečnému zvýšení cen energií pro odběratele v ČR, stav ekonomiky se dále zhorší a stav ŽP se nezlepší. 

Snad se najde nějaká politická strana, třeba i nová, které opravdu půjde o zájmy ČR jako státu, o zdraví a dobrou životní úroveň obyvatelstva. Není to tak složité dosáhnout pozitivních změn v energetice, ekonomice i stavu ŽP a dosáhnout úspor cca 300 mld. Kč za rok. Všechny tyto tři oblasti spolu úzce souvisí, odstranění výše uvedených deformací v energetice lze realizovat poměrně rychle, do roku 2030.  

 

Autor: Vladimír Štěpán

Energetik, makroekonom a specialista na životní prostředí

štěpán

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace