Erdogan se bude nyní snažit hrát uprchlickou kartu, říká v rozhovoru pro Security magazín politický geograf Michael Romancov

Erdogan se bude nyní snažit hrát uprchlickou kartu, říká v rozhovoru pro Security magazín politický geograf Michael Romancov
Autor: Flickr.com|Popisek: Recep Erdogan
06 / 12 / 2016, 18:30

ROZHOVOR

Islámský stát ztrácí své klíčové pozice zejména ve své baště Mosulu. Myslíte si, že pokud bude Mosul dobyt, bude to znamenat definitivní konec Islámského státu?

Pokud bude Mosul dobyt mohl by to být začátek konce IS jako teritoriálního aktéra, ale pochybuji, že by to byl konec všem jejich aktivitám. Teroristické útoky budou pokračovat, a dobytí Mosulu bude nejspíš podnětem k pokusu o jejich zintenzivnění.

Po zvolení Donalda Trumpa se spekulovalo o tom, že Evropu může čekat ,,trumpizace", což se však například v případě Rakouska nezvolením Norberta Hofera nestalo. Nebyl to přece jen příliš černý scénář ze strany kritiků nově zvoleného amerického prezidenta?

Tohle je zatím první případ, budeme muset počkat, co se (ne) bude dít na jaře. Volby v Nizozemí a Francii napoví mnohem vice. Z hlediska vítězství ,,trumpizace” asi budou rozhodující volby v Německu. Každopádně však z jedné události, ať už ji vnímáme pozitivně či negativně, nemá smysl dělat trend.

Trump již ve své předvolební kampani deklaroval, že chce v dlouhodobější perspektivě zlepšit geopolitické vztahy USA s Ruskem. Jakých dalších vzájemných aspektů se kromě další koordinace protiteroristického boje může toto zlepšení týkat?

Nemám tušení, co všechno, kromě výše řečeného, by chtěl zlepšovat, respektive jak a proč. S výjimkou boje proti mezinárodnímu terorismu nemá Amerika a Rusko v zásadě nic jiného společného. Putin chce svou sféru vlivu, a pokud mu ji Trump bude ochoten poskytnout, tak to jen povzbudí další takové aktéry všude ve světě. To ale není v americkém zájmu.

Jak pohlížíte na další proces přístupových rozhovorů mezi Tureckem a EU? Turecký prezident Recep Erdogan se nechal slyšet, že nechce do EU za každou cenu a hledá možné alternativy, např. SCO (Šanghajská organizace pro spolupráci) Budou podle Vás rozhovory ještě pokračovat dál, nebo definitivně zamrzly na mrtvém bodě?

Nevím, co všechno se Erdoganovi honí hlavou, ale SCO není plnohodnotnou alternativou EU, zatím jí být nemůže a nechce. Erdogan si je vědom, že má v ruce silnou kartu – uprchlíky, a tu se bude snažit hrát. Je primárně na nás, kam mu dovolíme zajít. Můj názor je, že takové Turecko, které teď Erdogan tvoří, nemá v EU co dělat.

Myslel vůbec od začátku Erdogan přístupové rozhovory o možném vstupu jeho země do EU vážně, nebo je pouze využíval jako vhodný prostor pro postupné stupňování svých požadavků (např. zavedení bezvízového styku pro turecké občany v zemích EU apod.)?

Erdogan byl od roku 2003 premiérem, od roku 2014 zastává funkci prezidenta. Evidentní hospodářský vzestup Turecka je spojen s jeho vládnutím, ale právě tak je svázán s těsnou spoluprací s EU. Minimálně zpočátku určitě o vstup do EU usiloval. Jak je tomu teď, co všechno je rétorika, a co jsou skutečné požadavky, nejsem schopen rozlišit.

Francouzský prezident Francoise Hollande oznámil, že již nebude obhajovat svou funkci. Kdo má podle Vás největší šanci promluvit do boje o prezidentské křeslo v roce 2017? A má šanci i někdo na oslabené levici (Emmanuel Macron, Manuel Valls)?

Zdá se, že největší šance mají Fillon a LePenová, ale to jsou jen průzkumy. Ostrá faze prezidentská kampaně, protože zatím se jednalo o ,,primárky”, bude mimořádně horká a uvidíme, jaká témata a co se kandidátům (ne) podaří voličům ,,prodat”. Zajímavé také bude sledovat, zda, a případně jak se projeví ruský vliv. Moskva se podobně jako v případě amerických prezidentských voleb již nechala slyšet, koho by v Elysejském paláci ráda viděla, ale zdá se, že teď má ve hře dva ,,koně”. Komu a proč (ne) dá přednost, a zda bude případná pomoc primárně finanční, či ještě nějaká jiná, bude mít dopady nejen ve Francii, ale všude jinde v Evropě, kde se Rusko snaží volby ovlivňovat.

V Itálii proběhlo referendum o možném zjednodušení politického systému země, které však bylo jednoznačně smeteno ze stolu. Jak silně mohou výsledky referenda otřást silně zadluženou Itálií , potažmo celou EU?

Itálii čeká pád vlády, ale to není něco, na co by Italové nebyli zvyklí. Mnohem důležitější tedy bude, jak se po referendu změní, pokud vůbec, poměr sil – nejprve tedy preference, následně pak poměr sil – mezi italskými politickými stranami. Ti, kteří chtějí odstoupení od eura a odchod z EU, zatím nemají většinu.

 

PhDr. Michael Romancov, Ph.D. (*1969), politický geograf a politolog zabývající se mezinárodními otázkami. Ve své práci se specializuje na Rusko. Pedagogicky působí na Institutu politologických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a od roku 2005 na Metropolitní univerzitě Praha o.p.s.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace