EU: lidské zoo, africká ghetta, slumy a odmítání azylu křesťanům

EU: lidské zoo, africká ghetta, slumy a odmítání azylu křesťanům
08 / 04 / 2019, 08:30

Víte o tom, že v EU existují africká ghetta, slumy a řada států nedává status uprchlíka křesťanům prchajícím před Boko Haram? Já ano...

Mnoho lidí se mě teď ptá, proč jsem hlasoval pro rezoluci EP o základních právech lidí afrického původu v Evropě. Kdo si totiž přečte text, aniž by věděl, proč a jak vznikal, a neví, že nemá žádnou legislativní závaznost, protože jen upozorňuje na různé problémy, vidí rudě. Je to pochopitelné, Česká republika totiž není koloniální země a s Afričany tu problémy nemáme, nicméně v rámci Evropy ta situace skutečně tak jednoduchá a černobílá není. Důvodů, proč jsem rezoluci podpořil, bylo pět.

První důvod: rezoluce jen upozorňuje na problémy

Pokud chcete v EP upozornit na nějaký problém, který by bylo dobré řešit, dělá se to formou nezávazné rezoluce, což je nevymahatelný poziční dokument deklarativního charakteru. Něco jako volební program strany, kdy dáváte druhým vědět, jak se k něčemu stavíte, nicméně i když z toho nesplníte vůbec nic nebo uděláte úplný opak, maximálně se jen někdo vysměje. Mnoho lidí však ocení i jen symbolické zastání a existenci tohoto dokumentu.

Přijali jsme tak třeba několik rezolucí na podporu pronásledovaných křesťanů ve světě (přijata 488 hlasy), rezoluci proti odebírání orgánů čínským křesťanům, rezoluci proti antisemitismu, nebo třeba rezoluci na podporu Romů. S těmi třeba v Anglii problém nemají, přesto pro ni zástupci Britů hlasovali. Udělalo to tehdy radost hlavně českým Romům.

Rezoluci k Afričanům v EU podpořilo 81 % europoslanců, v konkrétních číslech 535 pro, proti 80. Za ČR byli pro všichni kromě kolegy Payna, který tím šel proti stanovisku vlastní frakce, kolegové z ODS se zdrželi, čímž také šli proti stanovisku frakce být pro. Zde odkaz na votewatch, kde je interaktivní seznam výsledků hlasování a je právě vidět i to doporučení od frakce, kterou Jan Zahradil z ODS vede do evropských voleb.

Druhý důvod: Chápu potřebu koloniálních zemí omluvit se za minulost

Rezoluce k právům Afričanů vznikala tři roky předně z iniciativy belgických, britských, španělských a francouzských kolegů, tedy europoslanců z koloniálních zemí, kteří cítili potřebu omluvit se třeba za to, že v těchto zemích byly lidské zoo, kde africké domorodce vystavovali jak exotickou zvěř, krmili děti přes plot apod.

Tato praxe začala mizet až po 2. světové válce, kdy nejznámější expozice lidí proběhla v roce 1958 na Světové výstavě v Bruselu. Belgičané se za to nyní velmi stydí a částečně to i vysvětluje jejich snahu tolik Africe pomáhat. My zase cítíme potřebu podporovat Izrael a židy, kteří si (nejen) na českém území zažili svoje. Aspoň většina z nás.

Důvod třetí: Jsou i aktuální problémy

Už někdy od roku 2010 se nejen v Belgii mluví o afrických no-go zónách (viz tento článek v Gurdianu), situace se nelepší, je tu několik ghett třeba ve čtvrti Mugabe nebo Kuregem (ano, už mají i africká jména). Ve Španělsku a Itálii jsou na několika místech i slumy s chatrnými přístřešky z plastů, kde na malém prostoru žijí tisíce lidí z Afriky bez vody a elektřiny. Jsou to takové méně známé tábory podobné Džungli, která vznikla u Calais. Po dlouhých peripetiích to tam sice Francie „srovnala se zemí“, už i tam ale je nový tábor.

Pokud se země EU už rozhodnou někoho přijmout a poskytnout mu azyl, měly by je přijímat s tím, že jsou schopni je integrovat a ti lidé nebudou žít někde na ulici nebo v ghettu, kde pak jen zvyšují míru kriminality v zemi. Neoprávněné žadatele musí být schopní okamžitě vyhostit. Nicméně to jsme u jiného tématu, teď jen popisuji, že i když v ČR žádné „bezdomovce z Afriky“ nemáme, neznamená to, že jinde v EU nejsou.

Důvod čtvrtý: Afrofobie? I u nás bezdůvodně tři muži napadli černocha

Když vidím, jak v některých zemích vyhrožují různí extrémisté politikům a dalším cizincům afrického původu smrtí, tak myslím, že není úplně od věci otevírat i toto téma. To, že má někdo jinou pleť, neznamená, že je méněcenný. Za nedořešené problémy s migrací nemůže náš Ray Koranteng ani třeba zahraniční studenti či jakýkoliv muž tmavé pleti, kterého tři Češi napadli loni v tramvaji.

Důvod pátý: Země nechtějí dávat azyl křesťanům prchajícím před Boko Haram

Další věcí je, že v Africe je spousta pronásledovaných křesťanů, kteří trpí perzekucemi a jsou třeba ve velkém vražděni radikálními islamistickými skupinami jako je Boko Haram. Tito lidé mají právo na azyl, nicméně ne všechny země umožňují požádání o vízum už v zemi původu jako ČR (ano, není to moc využívané) a teď bylo několik skandálů, že Británie těmto skutečným uprchlíkům azyl nedala, protože prý nebyli „dostatečně věřící“ apod.

V ČR publikované člámky o této situaci se sice týkaly křesťanů z Iránu a Pákistánu, velmi podobné je to ale právě i s africkými křesťany, což však už není tak populární ke zveřejnění. Vyzvat v rezoluci k tomu, aby se toto nedělo a země tyto legální cesty umožňovaly, bylo za mě dobré připomenutí a dobrá možnost opět moci otevřít téma pronásledování křesťanů ve světě, k čemuž byly (jak už jsem zmínil výše) rezoluce už dříve a do této se to proto nedávalo, ačkoliv to při projednávání mnohokrát padlo.

Jistě, v rezoluci jsou nesmysly, se kterými jsem nesouhlasil (třeba zavedení Měsíce černošské historie), protože jsem přesvědčen, že je dostatečné, když v ČR máme ve školních vzdělávacích programech průřezové téma multikulturní výchova a je zde i volný přístup k filmům z americké produkce, kde jsou herci tmavé pleti přirozeně a nikdo se nad tím ani nepozastavuje.

Ale rezoluce je záležitost celé EU a tak se na ni člověk musí dívat. Někdo si z toho vezme víc, někdo míň, někdo nic. Osobně se ale opravdu nestydím za to, že jsem k tomu svůj podpis přidal, protože i přes některé příliš aktivistické a levicově-liberální body ta rezoluce měla své opodstatnění – aspoň pro toho, kdo zná kontext a vidí dál než za stěny vlastní kanceláře a facebookové zdi.

Přeji hezký den a veselou mysl!

 

Autor: Tomáš Zdechovský (europoslanec za KDU-ČSL)

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace