EXKLUZÍVNĚ: Čelí Západ hrozbě islámského radikalismu?

EXKLUZÍVNĚ: Čelí Západ hrozbě islámského radikalismu?
Autor fotografie: DABIQ |Popisek: Bojovníci IS
22 / 11 / 2015, 09:00

Letos v dubnu jsme zveřejnili dvojrozhovor s profesorem Kropáčkem a docentem Konvičkou na téma islámského radikalismu. Jak vyzní jejich odpovědi a názory s odstupem doby, po nejnovějších teroristických útocích, kdy atentátníky byli právě islámští radikálové?

20.dubna 2015 / Dvojrozhovor profesora Kropáčka a docenta Konvičky: v pohledu na islám a muslimy se diametrálně liší, hrozbu Islámského státu však vnímají stejně.

S terorem a násilím spojeným s Islámským státem jsme konfrontováni dnes a denně. Extrémisté ostatně využívají všech moderních výdobytků technologie, aby na své hrůzné činy přitáhli pozornost médií a veřejnosti. To se jim daří. A daří se jim také vzbuzovat strach a odpor vůči všemu islámskému. 

„Ve světě islámu potřebujeme spojence. IS není oprávněným představitelem tohoto monoteistického náboženství, nýbrž jeho maligním vředem,“ upozorňuje přední český arabista a znalec islámu, profesor Luboš Kropáček. 

Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc.

Prof. PhDr. Luboš Kropáček, CSc. vystudoval obory arabština, angličtina a afrikanistika na Filosofické fakultě UK.  V roce 2001 byl jmenován profesorem oboru Dějiny a kultura zemí Asie a Afriky. Publikoval slovníky arabštiny a svahilštiny. V posledních 20 letech se intenzivně věnuje vědecké práci a popularizaci témat okolo islámu. Je autorem několika čtenářsky velmi úspěšných knih – mimo jiné Duchovní cesty islámu, Islámský fundamentalismus, Islám a Západ, Súfismus a Dějiny islámské mystiky. V současné době připravuje monografii Islám a křesťanství. 

Naopak docent biologie a lídr aktivity Islám v ČR nechceme, Martin Konvička, pokládá „islám za špatný, totalitní systém s tendencí expandovat“ a srovnává ho dokonce s nacismem. 

Autor Jiří Sláma / Doc. Mgr. Martin Konvička, PhD.

Doc. Mgr. Martin Konvička, PhD. vystudoval systematickou biologii na Přírodovědecké fakultě UP Olomouc, doktorát ze zoologie získal na Biologické fakultě v Českých Budějovicích, kde se roku 2008 i habilitoval. Ve svém oboru publikoval přes 80 původních vědeckých prací v mezinárodních časopisech, jakož i několik knih. Krom ryze ekologických otázek ho zajímají problémy na rozhraní vědy a společenského dění. Od roku 2009 spolupracuje s odpadlíky od islámu a s hnutím Islám v České republice nechceme, které pomohl změnit z internetového fóra na viditelnou společenskou sílu, která pořádá demonstrace proti hrozbě islamizace Evropy. 

 

Co je podle vás příčinou vzrůstající radikalizace některých islámských skupin? Jaká část zodpovědnosti za současný vývoj leží na straně Západu?


KROPÁČEK:
Není pochyb, že politika Západu vůči muslimským zemím nevolila vždy šťastné cesty. V muslimském prostředí by v tomto směru zazněly hlasy kritizující trvalé neřešení problému Palestinců a Bushovu vojenskou invazi do Iráku, která vedla předvídatelně k rozkladu této země.

Z širšího pohledu je nicméně jisté, že to vše přispívalo k radikalizaci, jejíž příčiny byly mnohem komplexnější. Pocity frustrace z vlastního zaostávání byly a jsou rozvrhovány na vlastní nedostatky a na ponižování ze strany úspěšnějšího Západu. Rozdíly kvality života jsou dnes on-line sledovatelné na sítích a muslimům se rýsuje stále ta sžíravá otázka: Jak je to možné, když my jsme přece držiteli posledního zjevení a ryzí verze pravdy? Tyto otázky si musí muslimové sami vyřešit.

Dokázal bych popsat celou stránku výčtem soudobých muslimských vzdělanců, kteří se o to poctivě, s náležitou sebekritičností snaží. Západní publicistika by je neměla přehlížet a islamofobové ignorovat. Vlastně o nich vůbec nevědí a nechtějí vědět.

KONVIČKA: Část zodpovědnosti na straně Západu určitě je, ale svádět na něj celou zodpovědnost je nemístné sebemrskačství. Příčiny „radikalizace“ jsou dostatečně známy, ale je třeba jít hlouběji, než k Afgánistánu či bin Ládinovi.

Muslimské bratrstvo, jako první „moderní“ radikální skupina, vzniklo už ve 20. letech v reakci na porážku Osmanské říše. Na ponížení, které se tehdy islámu dostalo, část muslimských elit zareagovala sekularizací, snahou o modernizaci svých zemí a různými nacionalismy.

No a druhá část „obratem ke kořenům“, snahou co nejtěsněji imitovat zakladatele islámu a dosáhnout krvavé islámské utopie „revoluční“ cestou. Jenže ani vznik různých fundamentalistických skupin by nic neznamenal, nebýt několika navzájem provázaných aspektů – ropného boomu, který přinesl masivní zbohatnutí islámských elit; populačního boomu, kvůli kterému vedle elit existují zbídačené a snadno indoktrinovatelné masy bez budoucnosti; studenoválečná východní i západní podpora různým bojůvkám, jejíž vinou potenciální džihádisté získali zkušenosti a sebevědomí; a konečně neuvěřitelná slepota západních „vzdělaných tříd“, které ignorovaly růst fundamentalismu v islámských zemích a odmítly zavřít stavidla imigraci z dané oblasti.

Jak se s ohledem na historickou zkušenost díváte na současné intervence USA a spojenců ve válečných konfliktech s Islámským státem?


KROPÁČEK:
Otázka takzvaného Islámského státu bude muset být řešena vojensky. Je zřejmé, že letecké údery jej dokáží zadržovat, ale nikoli odstranit. Americká politika má pravdu ve snaze mobilizovat do potřebné aliance zejména muslimské státy, aby válečné střetnutí nemělo charakter války mezi náboženskými bloky.

Takový pohled by si jistě IS přál a snaží se jej šířit. Je velmi důležité stále neúnavně zdůrazňovat, že nejde o válku proti islámu a že IS není oprávněným představitelem tohoto monoteistického náboženství, nýbrž jeho maligním vředem.

KONVIČKA: Když se, někdy po 11. září, globální střet s islámem začal vyhrocovat, ovlivnili mě odpůrci islámu jako Hugh Fitzgerald, který jednoznačně odmítal intervence do islámských zemí. Ty podle něj neřešily příčinu problémů s terorismem, rozdmýchávaly situaci a současně nijak nezvyšovaly bezpečnost Západu, na který dál proudily masy imigrantů a kde pokračovalo islámské misijní úsilí.

Fitzgerald naopak doporučoval stáhnout se a soustředit na obranu, integraci či transfery muslimských menšin. Leč uplynula nějaká doba a fenomén Islámského státu nás staví do úplně jiné situace. Ten „stát“ uvedl do praxe to nejhorší z islámské doktríny, a to v plném rozsahu, a ještě se tím chlubí. Lidství tak kleslo o několik stupínků pod nejhorší zločiny nacistů – ti svá zvěrstva aspoň tajili, styděli se za ně. Angažovanost USA a dalších proti IS je tudíž příliš malá. Tam už pravděpodobně nezbyl nikdo normální, takže má smysl odložit rukavice a ukázat, pro změnu, to nejstrašnější, co umí Západ, když musí.

Jaký vliv mají podle vás na interpretaci „nepřátelského světa islámu“ média a politika?


KROPÁČEK:
Velmi mě rmoutí narůstající rétorika tohoto rázu, kterou v neuvěřitelně bohatém výběru nalézáme u nás, a to v médiích i projevech některých politiků, kteří se chtějí vézt vzhůru na vlně takovéhoto populismu. Ve světě islámu, a opět bych zdůraznil relativitu tohoto souhrnného pojmu, potřebujeme spojence, a to nejenom proti IS jako současné akutní hrozbě, ale také pro veškeré další snahy o mírový, solidární a prosperující svět. Alternativy, jaké rýsují islamobíjci, by měly za následek jen trvalou nenávist, agrese a nové berlínské zdi.

Pane Konvičko, v lednu vaše iniciativa „Islám v ČR nechceme“ uspořádala demonstraci na Hradčanech proti hrozbě islamizace Evropy a pokračuje v demonstracích v dalších městech. Co si slibujete od podobných akcí proti islámu a nemyslíte si, že šíření islámofobie, zesměšňování muslimů a jejich víry povede naopak k více konfliktům?


KONVIČKA:
Demonstracemi chceme aktivizovat a taky tak trochu vzdělat ty spoluobčany, kteří si uvědomují problém s expanzí islámu, ale nejsou si úplně jisti, jak se k ní postavit. Současně chceme ukázat politikům a médiím, že zde jsme, že nemálo lidí nechce vůči islámské expanzi strkat hlavu do písku, jako se stalo v západní Evropě. Což vlastně odpovídá i na problém „islámofobie“.

Já se islámu nebojím, jen ho pokládám za špatný, totalitní systém s tendencí expandovat. A jsem přesvědčen, že Česká republika by této výzvě měla čelit, protože zde jde o fundamentální otázky lidské důstojnosti a svobody.

My Češi jsme v minulém století dvakrát selhali, sklonili se před totalitou – v letech 1938 a 1948 – třetí totalitě bychom se měli postavit. Už proto, že případná islamizace této země by našim dětem či vnoučatům připravila osud, proti němuž byly ty předchozí dvě totality čajíček.

A k zesměšňování muslimů – to jako chcete říct, že bychom si z nich neměli dělat legraci? Tento národ si dělal vždy ze všeho legraci a díky tomu přežil, díky tomu si dokázal udržet zbytky zdravého rozumu. Islám a muslimové nejsou výjimka: Chtějí-li zde s námi žít, musí snést nás drsný až škodolibý humor.

KROPÁČEK: Nemohu absolutně souhlasit s představou, že demonstracemi lze "trochu vzdělávat spoluobčany". Výsledkem je pouhé šíření xenofobní nenávisti.  

Právě v atmosféře vzrůstající xenofobie je často považován za zdroj nenávistné propagandy Korán. V Koránu ale také můžeme například číst: „Nebudiž žádného donucování v náboženství“…


KROPÁČEK:
Jistě. Islám nemá ústřední jednotící autoritu. Hlavní autoritou je kniha Korán. A skutečně současné ideové zápasy v muslimských společnostech mají jako silnou složku střety rozdílných interpretací Koránu. Vedle veršů vyjadřujících trend k míru a toleranci najdeme bohužel také verše takzvané „mečové“, které vybízejí k bojovné verzi džihádu.

Jsem přesvědčen, že je smysluplné podávat ruku umírněným muslimům, kteří kladou důraz na výklady pokojné. Válečné verše lze interpretovat jako v biblistice při výkladu některých starozákonních pasáží, jako časově a místně vymezené pokyny, které nebyly myšleny jako nadčasové. Mimochodem, teroristé musí své činy obhajovat Koránem velmi krkolomně, protože zabíjení nevinných a sebevražedné akce koránský text rozhodně zapovídá.

KONVIČKA: Kontextem Koránu je Mohamedův životopis. Jednotlivé súry jsou navěšeny jako korálky na syžet Mohamedova života. Pak máte ještě hádísy – krátké příběhy, popisující aplikaci islámu v praxi. Když toto víme, nečiní nám problém rozklíčovat, že slavné „Nebudiž donucování…“ je medínský verš směřovaný k Židům, kteří se stali Mohamedovými spojenci, ale z nichž jedna žena, které zemřelo již několik novorozeňat, slíbila, že to další vychová jako Žida. Kontext je tedy přesně opačný, Mohamed říká trpěným spojencům, aby svým dětem nevštěpovali svou víru, kdyby ty děti chtěly přijmout islám.

Zabíjení nevinných – obdobný případ. Nevěřící, který měl možnost přijmout islám a nepřijal ho, je z definice vinen. No a mečové verše, válečný ryk 9. súry, je chronologicky úplně poslední súrou, jakousi Mohamedovou závětí. Hlavně, aby člověk prokouknul islám, nemusí se nořit do fines s výklady jednotlivých veršů. Je třeba znát základní příběh mocenské manipulace vírou ze strany samotného Mohameda a jeho ústřední místo v islámské etice, právu, výkladu světa.  

KROPÁČEK: Je potřeba odmítnout falšování Muhamedova životopisu. K řadě témat z jeho života existují rozdílné interpretace a také seriózní přiznání, že vlastně přesně nevíme, jak to bylo. Verš „Nebudiž donucování…“ je přitom tradičně převážně interpretován jako obecný pokyn.

Poprava sodomity IS 

Hranice propagandistické mapy IS se sice zastavily před Českou republikou, ale zahrnují například sousední Rakousko a Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Španělsko, Portugalsko… Do jaké míry je třeba obávat se i u nás džihádistických organizací typu Islámský stát jako reálných hrozeb?


KROPÁČEK:
Ano, ta černá propagandistická mapa sleduje někdejší maximální rozšíření osmanské expanze. Nicméně hrozba IS, al-Káidy a podobných teroristických uskupení je reálná. Dnešní svět je globálně propojený a platí tu docela určitě známá stará židovská moudrost, mimochodem citovaná také v Koránu – kdo zabije jediného nevinného, jako by pozvedl vražednou zbraň proti všemu lidstvu.

KONVIČKA: To záleží, čemu říkáte „reálná hrozba“. Pokud za „reálnou hrozbu“ pokládáte jen jasně namalované válečné fronty, pak možná pořád máme čas, konkrétně v případě Islámského státu bude hodně záležet na vývoji v Turecku. Ale pokud je „reálnou hrozbou“ třeba to, že naši vojáci, policisté a civilisté budou stříleni za bílého dne jako koroptve, pak se podívejte do Belgie, Bulharska, Francie, Británie… ty země nejsou daleko.

Je možné, že pokud bude situace gradovat, tak se i dosavadní „umírnění“ muslimové přikloní k radikálním islamistům? Už dnes čísla dokazují, že Islámský stát je ve své propagandě úspěšný. Podle Europolu odešlo z Evropské unie do Sýrie a Iráku bojovat na stranu IS okolo 5000 občanů EU


KROPÁČEK:
Ano, existuje také přesvědčení, že IS právě proto šíří všemi moderními prostředky obrazy svých krutostí, aby nejen naháněl strach, ale také vyvolával paušální nenávist ke všem muslimům. Právě tím způsobem se mladí evropští muslimové z druhé a třetí generace přistěhovalců, vystavení stoupající nepřízni a šikanám ve svém okolí, mají rozhodovat pro džihád v řadách IS, který jejich náboženskou identitu naopak ocení.

KONVIČKA: Umírnění muslimové asi ne, ti „umírnění“ v uvozovkách ano. Problémem je, že je od sebe nepoznáme. Že odcházejí řezat hlavy do Sýrie je zajisté nepříjemnost, ale není to problém. Problém bude, až se zatvrzelí prožitými zkušenostmi vrátí zpět do Evropy.

Má podle vás smysl zpřísnit například imigrační politiku, jak po tom volá řada evropských politiků?


KONVIČKA:
Jistě. Omezení imigrace islámských věřících je alfa a omega evropské budoucnosti.

KROPÁČEK: Ano, docela určitě bychom měli sledovat odůvodněný evropský trend. Přijímat azylanty a případné imigranty s velkou pozorností k jejich dosavadním osudům a názorům. Bude správné studovat a sledovat pozitivní i negativní zkušenosti evropských zemí, které na tomto poli již nakupily mnoho poznatků. A to dobrých i zlých.

Představuje podle vás radikální islamismus bezpečnostní a existenční ohrožení evropské civilizace? Jak se má k celé situaci podle vás postavit Česká republika?


KROPÁČEK:
Jevy jako islamistický terorismus a zběsilá protiislámská nenávist, neschopná rozlišovat, patří stále k realitě našeho světa. Bohužel. Musíme kromě základních bezpečnostních opatření dbát také na snahy o sbližování lidí dobré vůle napříč "civilizacemi“.

Jako základní prevenci musíme jedině kultivovat veřejné mínění, aby se muslimové z menšiny v Evropě necítili vykořenění, ale aby si také uvědomovali, co jim evropské společnosti daly a jsou připraveny dávat i nadále. Mám na mysli občanskou rovnoprávnost, svobody, kvalitu života v duchu hodnot, o nichž rádi hovoříme, ale ne vždy skutečně v plné míře a s otevřenou myslí a srdcem sledujeme.

 

KONVIČKA: Jestliže v Paříži hlídají muzea a vstupy do metra samopalníci, na letištích kontrolujeme sedmdesátileté babičky a kritici islámu třeba v Holandsku žijí s policejní ochrankou, tak bezpečnostně ohroženi jsme. A jestliže je porodnost neintegrovatelných islámských rodin vyšší než porodnost neislámských rodin, tak existenčně ohrožení jsme. Ne v horizontu tří let, ne v horizontu dekády, ale v horizontu dekád už ano. A každý ví, že je lepší zabránit počátkům, než čelit hořkým koncům.

Česká republika by si měla především přestat nalhávat, že se jí problém netýká, nebo že ho za nás vyřeší někdo moudřejší v Bruselu, Berlíně či Washingtonu. Nevyřeší, ti všichni mají svých starostí nad hlavu. No a dál je to jednoduché – posílit bezpečnostní složky, začít se na islám dívat jako na skutečnou hrozbu, zvolna se vyvazovat ze závislosti na sebevražedné politice EU, legislativně a finančně posílit rodiny, budovat civilní obranu a znovu-obnovit brannost obyvatelstva. Ideálně cestou miliční armády „švýcarského typu“, byť by zpočátku musela být skromnější.

KROPÁČEK: Většina muslimů, mediálně bohužel málo sledovaná, se v Evropě dokázala integrovat. A Evropané, budou-li moudří a skutečně věrní hodnotám, o nichž mluví, dokážou nejen žít důstojně doma, ale také rozvíjet dobré vztahy v širším, stále provázanějším světě.

 

 

Tagy článku

-->