Autor fotografie: Šuman twitter
Securitymagazin.cz exkluzívně získal rozsáhlou analýzu, kterou zpracoval advokát a analytik JUDr. Karol Hrádela. Vyplývá z ní, že kauzy Šuman a Čapí hnízdo jsou možná propojeny a není vyloučeno, že vznikly na politické zadání. Současně se nedávno ve vedení jedné z tajných služeb odehrála důležitá změna. K 15. lednu skončil Zdeněk Blahut. Od roku 2014 pracoval jako náměstek Úřadu pro zahraniční styky a informace (UZSI), tedy zahraniční rozvědky. Podle Seznam zpráv Babiš a jeho lidé mají podezření, že Blahut měl napojení na twitterový účet Šuman, který zveřejňoval pro Babiše velmi nepříjemné informace. Ve zpravodajském a policejním prostředí se také nese už asi měsíc informace, že celou akci Šuman řídil šéf vnitřní kontroly UZSI Karel Urban, kamarád exministra vnitra Milana Chovance (ČSSD), který dostal za odměnu post velvyslance v Černé Hoře přesně v době podzimních parlamentních voleb. K čemu došel Hrádela ve své analýze a proč ji zpracoval? Na to odpovídá v rozhovoru pro Securitymagazin.cz.
V květnu 2017 byly zveřejněné nahrávky ze třech schůzek vicepremiéra Andreje Babiše a investigativního novináře Marka Přibila – propukla tzv. aféra Šuman. Všechny tři schůzky, které měl novinář s premiérem Babišem, byly natočeny a využity proti novináři a vicepremiérovi. Jak tuto aféru vnímáte?
Co vím, tak novinář považuje za vysoce nepravděpodobné, že by nahrávky pořídil a nechal sestřihat pan Babiš. Zveřejnění údajných nahrávek bylo proti zájmům novináře i bývalého vicepremiéra. Je tak nelogické, že by autorem nahrávek byl kterýkoliv z nich.
U žádné z nahrávek novináře a vicepremiéra není z veřejných zdrojů známo, že by někdo zkoumal legalitu, ale zejména pravost a celistvost těchto nahrávek. Minimálně je prokázané, že nahrávky byly sestříhané, když zveřejňující anonymní skupina Šuman uvedla před zveřejněním jedné z nich: „jdeme do střižny a necháme ho promluvit.“
Jak vám známo, jak nahrávky vznikly?
Původně se zdálo, že mohlo dojít k natáčení prostřednictvím novinářova telefonu, do kterého mohl být vložen škodlivý software. Po propuknutí aféry dle údajů zveřejněných novinářem tento odevzdal ke kontrole v zaměstnání svůj mobilní telefon se všemi daty. Při pečlivém zkoumání telefonu (podle informací Securitymagazinu.cz nebyly nalezeny žádné stopy takovýchto záznamů, pozn. red.).
Novinář již několikrát popřel, že by vědomě kteroukoli nahrávku zabezpečoval. Nepřipouští to ze své strany ani Babiš. Nepodařilo se zjistit jakýkoli důvod pro její zabezpečování novinářem či vicepremiérem, oba popírají pravost těchto nahrávek, není zjištěno, kdo a jak je pořídil a případně upravil. Nahrávky jsou tak sporné.
Původně z pořízení nahrávek, jak vyplývá z vyjádření vicepremiéra v tisku, a jejich následné úpravy podezíral ale vicepremiér novináře.
Ano. Je však pravděpodobné, že nahrávky rozhovorů byly pořízeny a proti novináři a vicepremiérovi zneužity bez jakékoli vazby na novináře třetí osobou. Vyskytly se nahrávky i z jednání, kde dle zvukového záznamu novinář nebyl, takže jeho úloha byla s vysokou pravděpodobností vyloučena. Předpokládám, že toto uvedl dříve, než se objevily další záznamy.
27. 8. 2017 se totiž objevila nahrávka v případu FAU. Opětovně šlo o rozhovory vicepremiéra Babiše s někým. Novinář se však těchto rozhovorů dle svých slov nezúčastnil, takže je nemohl pořídit. Na nahrávkách ani nefiguruje.
Lze tak dovodit, že nahrávky byly pořízeny třetím subjektem, kterým mohly být tajné služby, policie, cizí stát či hospodářští konkurenti nebo případně někdo jiný a následně je buď pořizovatel, či někdo další upravil s pravděpodobným cílem poškodit odposlouchávané – novináře a vicepremiéra či některého z nich.
Pokud byly nahrávky pořízeny oprávněně, například v souvislosti s aférou Čapí hnízdo, mohlo dojít ke spáchání trestného činu, a to zvláště za situace, pokud by tento únik na účet Šuman byl z živého policejního spisu?
Samozřejmě. Pro úniky z databází již byla odsouzena řada policejních důstojníků.
Opíráte se o stostránkovou analýzu, kterou zpracoval. Co vás k tomu vedlo?
Zpracovával jsem ji pro sebe v souladu s právním zastoupením osoby, nepolitika, který má obavy, že je stíhan z politických důvodů. Cílem analýzy bylo vyvrátit, či potvrdit jeho možné obavy.
Proč dáváte souhlas se zveřejněním některých pasáží až nyní?
Protože jsem nepovažoval za vhodné zasahovat do voleb prezidenta republiky a vyvolávat jakékoli spekulace.
K čemu jste také například došel?
Nikdo podle mne nevysvětlil, jak a proč mohl Babiš úkolovat novináře, který prohlašoval, že jej do té doby viděl jednou v životě, a proč by se novinář úkolovat nechal. Co vím, tak v novinách pracoval řadu let, a kdykoli se dělo něco, co se mu nezdálo anebo byl již unaven z práce v redakci, tak přešel pracovat jinam. Pokud by jej vicepremiér Babiš chtěl úkolovat, tak by zřejmě asi odešel také. Nebyl na politikovi nijak závislý. Dokonce ani z žádné nahrávky, tak jak byla zveřejněná, nevyplývá, že by vicepremiér novináři cokoliv nabízel, slibovat, že by mu vyhrožoval a tak dále. Chybí nejen racionální důvod, ale i důkaz, u kterého by alespoň nějak byla zkoumána pravost takovéhoto důkazu.
To ale přece nevylučuje možnost úkolování.
Máte pravdu. Zvlášť důležité však je, že pravost nahrávky, potažmo úkolování, vylučuje samotná chronologie případu. Pokud by byl novinář úkolován, tak by se měl před sjezdem ČSSD v tisku objevit jakýkoli jeho článek zaměřený proti ČSSD. To se nestalo. Je tak zřejmé, že k žádnému reálnému úkolování nemohlo dojít. Aféra Šuman propukla až zhruba dva měsíce po sjezdu ČSSD.
Část analýzy JUDr. Karola Hrádely týkající se nejen aféry Šuman, ale i kauzy Čapího hnízda s jeho svolením zveřejňujeme na stránkách securitymagazin.cz. Postupně budou případně uvolněny další části.
Kauza Šuman v souvislostech aféry Čapí hnízdo
Pro interní využití (část III., IV., V.)
Zpracovatel:
JUDr. Karol Hrádela
Bez redakčních úprav a jazykové korektury
III.
První schůzka Babiše s novinářem
Kromě veřejnych zdrojů vychází popis průběhu schůzek mezi novinářem a p. Babišem s informacích poskytnutych JUDr. Hrádelovi novinářem: Někdy koncem září 2016 byl novinář informován, že místopředseda vlády se zajímá o problémy s legální i nelegální migrací do České republiky, a že by rád věděl, jak to reálně s problematikou migrace vypadá, aby si mohl ověřit oficiální informace. Vláda projednávala před prázdninami krach projektu na příchod kvalifikovanych pracovních sil z Ukrajiny, což mělo ekonomické dopady na státní rozpočet. Tisk informoval, že trh z pracovními silami ovládla mafie. Na toto upozornil i sborník vydaný 30.8.2016 ze semináře organizovaného Veřejným ochráncem práv v roce 2015. Nadřízený požádal novináře, zda by se k vicepremiérovi mohl dostavit jako expert na problematiku policie a s vicepremiérem toto diskutoval.
A tak novinář poprvé navštívil vicepremiéra a současně konečného vlastníka společnosti, kde byl zaměstnán. Vicepremiér se zajímal i o problematiku vstupu ukrajinskych občanů na naše území a pracovních povolení pro ukrajinské dělníky, když od srpna 2016 mělo být umožňováno rychlejší získávání víz. Chtěl znát, zda k tomu má nějaké informace, a to i ve vazbě na tvrzení, že fakticky o vízech má údajně rozhodovat mafie (včetně ukrajinské), kdy je zneužívám systém ministerstva zahraničí Visapoint, ktery pak musel skončit, a o tom, jak bojovat s mafií. Schůzka věnovaná problematice migrace a vlivu mafie na ni měla ke konci i relativně neformální charakter. V žádném případě se zde nejednalo o jakékoli úkolování, ale o snahu vicepremiéra získat nějaké informace od specialisty zabývající se činností policie a závadovým prostředím.
Druhá schůzka Babiše s novinářem
Vicepremiér na první schůzce zjistil, že se novinář pravděpodobně v problematice činnosti policie skutečně orientuje. To nemohl vědět před první schůzkou, když jej do té doby neznal. To jej pravděpodobně vedlo k tomu, že se dohodli na další schůzce konané na přelomu října a listopadu 2016. Protože novinář věděl, že se ministr zajímá o to, „jak čelit vlivu mafie na Českou republiku“, opatřil některé veřejně přístupné dokumenty, které s vicepremiérovym zájmem souvisely. I tato druhá schůzka se uskutečnila na stejném místě – v restauraci Sokolovna v Průhonicích, a to dokonce u stejného stolu.
Při této druhé schůzce mj. diskutovali o problematice dotačních programů a o tom, jak ve snaze ochránit ekonomické zájmy státu zjišťovat případné možné jejich obcházení. To p. Babiše zajímalo z titulu ministra financí. Z průběhu jednání bylo zřejmé, že má ministr financí enormní zájem na zpřehlednění vynakládání veřejnych prostředků, aby nemohlo docházet k jejich zneužívání. Během této diskuze novinář upozornil i na některé skutečnosti, které nasvědčovaly, že představitelé ČSSD se nedostatečně věnovali problematice přerozdělování veřejnych zdrojů v ROP Jihozápad. Z diskuse bylo zřejmé, že by zveřejnění těchto údajů v období nadcházejících vánočních svátků pravděpodobně nemuselo by vést k dosažení nápravy a k ochraně ekonomických zájmů republiky. Proto pravděpodobně ministr řekl, že on sám by tuto otázku řešil tak, aby nezapadla a bylo možné předcházet budoucím škodám, a to nejlépe nedlouho před sjezdem ČSSD. Ten měl byt začátkem března 2017 (39. sjezd ČSSD. 10. a 11.3.2017).
Novinář však tento článek nikdy neotiskl, protože si sám uvědomil, že by mohl mít politické konsekvence s přihlédnutím k tomu, že list vlastní konkurent ČSSD. Nechtěl se jako profesionál zúčastnit jakychkoliv politickych her a ani to po něm nikdo nepožadoval. Článek tak nebyl zveřejněn v období, kdy by vicepremiér považoval za vhodné. Pokud by šlo o úkolování a novinář se nechal úkolovat, tak by tento článek vyšel ještě před propuknutím Aféry Šuman. Jeho nevyjití je důkazem, že o žádné úkolování nešlo.
Třetí schůzka Babiše s novinářem
Někdy na přelomu roku 2016/2017 měl novinář třetí schůzku s vicepremiérem. Na této schůzce v zásadě diskutovali o literatuře, protože nedlouho předtím vyšel novinářův druhy román, v němž se zabyval mj. činností médií a policie. Obsahově navazovala na první dvě schůzky.
18. 1. 2017
Novinář M. Přibil se dotazuje Nejvyššího soudu Slovenské republiky na možný nastrčený úplatek soudci Nejvyššího soudu Slovenské republiky, ktery měl rozhodovat záležitost vicepremiéra ve věci údajné spolupráce s STB, kdy existovalo podezření z cílené snahy o diskreditaci pana Babiše. I zde, zdá se, se někdo pokusil vyvolat aféru směřující proti premiérovi ve snaze jej spojit s úplatkářstvím. Tato možná aféra pravděpodobně vyšuměla, byť nelze vyloučit, že se objeví v souvislosti s JUDr. Kolcunovou a prohlídkou v její advokátní kanceláři v Praze v prosinci 2017.
31. 1. 2017
Slovenský Nejvyšší soud rozhodl ve věci Andreje Babiše
1. 4. 2017
Někdy na přelomu března a dubna byl novinář pozván na Národní protidrogovou centrálu, kde se jej policisté dotazovali, zda ví, že mu má hrozit nějaké nebezpečí. O žádném nevěděl. Ve stejné době jej opětovně kontaktoval jeho zdroj s tím, že má byt vyslychán na GIBS kvůli nahrávce (Chovance) i on. Tuto údajnou nahrávku měla pořídit třetí osoba.
27. 4. 2017
Nedlouho před propuknutím kauzy Šuman novinář dostal neověřenou informaci, že má byt mediálně zlikvidován. Na jeho připravované likvidaci se měl podílet především novinář Kroupa z ČRo. Tuto informaci e-mailem zaslal svému nadřízenému a dále současně vedoucímu právního oddělení zaměstnavatele. Bližší informace o tom, co se má dít, novinář nevěděl. Po třech dnech vypukla aféra Šuman. Nejaktivněji o aféře pojednával právě Kroupa, a to zcela v novinářův neprospěch dle novináře za užití lživych a účelově překroucenych tvrzení.
IV.
Květen 2017 – Nahrávky Šuman a vazba na kauzu Čapí hnízdo
V květnu 2017 byly zveřejněné nahrávky ze třech schůzek vicepremiéra a novináře – propukla tzv. aféra Šuman. Všechny tři schůzky, které měl novinář s premiérem Babišem, byly natočeny a využity proti novináři vicepremiérovi. Novinář považuje za vysoce nepravděpodobné, že by nahrávky pořídil a nechal sestříhat pan Babiš. Zveřejnění údajnych nahrávek bylo proti zájmům novináře i tehdy již bývalého vicepremiéra. Je tak nelogické, že by autorem nahrávek byl kterýkoliv z nich. U žádné z nahrávek novináře a vicepremiéra nikdo nezkoumal nejen legalitu, ale zejména pravost a celistvost těchto nahrávek.
Minimálně je prokázané, že nahrávky byly sestříhané, když zveřejňující anonymní skupina Šuman uvedla před zveřejněním jedné z nich: „jdeme do střižny a necháme ho promluvit.“ Původně se zdálo, že mohlo dojít k natáčení prostřednictvím novinářova telefonu, do kterého mohl byt vložen škodlivý software. Po propuknutí aféry novinář proto odevzdal ke kontrole v zaměstnání svůj mobilní telefon se všemi daty. Při pečlivém zkoumání telefonu nebyly nalezeny žádné stopy takovýchto záznamů.
Novinář popírá, že by vědomě nahrávku zabezpečoval, nahrávku nepřipouští ze své strany ani p. Babiš, neexistoval ani důvod pro její zabezpečování novinářem či vicepremiérem, oba popírají pravost těchto nahrávek, není zjištěno, kdo a jak je pořídil a případně upravil. Nahrávky jsou tak sporné. Původně z pořízení nahrávek a jejich úpravy podezíral vicepremiér novináře. Je však pravděpodobné, že nahrávky rozhovorů byly pořízeny a proti novináři zneužity bez jakékoli vazby na novináře třetí osobou, když se vyskytly nahrávky i z jednání, kde novinář nebyl, takže jeho úloha byla zcela vyloučena. To se potvrdilo, když se 27. 8. 2017 objevila nahrávka v případu FAU. Opětovně šlo o rozhovory vicepremiéra Babiše s někým. Novinář se však těchto rozhovorů nezúčastnil, takže je nemohl pořídit.
Lze tak dovodit, že nahrávky byly pořízeny třetím subjektem, kterým mohly být tajné služby, policie, cizí stát či hospodářští konkurenti nebo případně někdo jiný a následně je buď pořizovatel či někdo další upravil s cílem poškodit odposlouchávané.
Pokud byly nahrávky pořízeny oprávněně, mohlo dojít ke spáchání trestného činu, a to zvláště za situace, pokud by tento únik byl z živého policejního spisu. Zvlášť závažná by neoprávněná nahrávka byla za situace, kdyby byl ústavní činitel nahráván cizí mocí, což by měly orgány činné v trestním řízení zkoumat i s ohledem na podezření z možného ohrožení státního tajemství utajovaným získáváním informací. Ve sdělovacích prostředcích se neobjevila jakákoli informace o tom, že by byl kdokoli za neoprávněné vynášení údajů z úředních spisů postižen, případně že by státní orgány zasáhly proti neoprávněnému nahrávání vicepremiéra Babiše či novináře. Není známé, kdo byl autorem nahrávek v kauze Šuman. Lze mít dokonce i podezření, že se jedná o upravené nahrávky v kauze Čapí hnízdo pořízené v rámci policejního sledování vicepremiéra Babiše po podání oznámení v listopadu 2015. Nelze vyloučit, že bylo podáno proto, aby bylo možné nasadit telefonní odposlechy dle § 88 či takzvané prostorové odposlechy podle § 158d trestního řádu (tj. sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy).
Navíc se objevily náznaky, že někdo připravuje další aféru proti vicepremiérovi, když se šířily nepravdivé informace o údajné úplatkářské aféře na Slovensku. Na Nejvyšším soudu Slovenské republiky, prý v jeho vrátnici, měla neznámá osoba zanechat obálku s nějakými finančními prostředky pro soudce Kolcuna, který na Nejvyšším soudě jako předseda příslušného senátu řešil kauzu údajné spolupráce Babiše s StB. Na toto se novinář dotazoval tiskového mluvčího soudu e-mailem ze dne 18. ledna 2017 a i slovenské policie. Z odpovědí vyplynulo, že k ničemu takovému nedošlo. O informacích ze Slovenska novinář veřejně hovořil a fáma tak zanikla v samotném začátku.
Právní úprava v kauze Čapí hnízdo a v kauze Šuman
Sledovat lze kohokoliv nejen prostřednictvím telefonních odposlechů, ale i kontrolou korespondence, ale zejména prostřednictvím tzv. prostorových odposlechů. U prostorových odposlechů není garantováno, že se odposlouchávaný dozví, že byl takto monitorován. Jejich zneužití je reálnější než zneužití telefonních odposlechů. Přitom i u telefonních odposlechů při přezkumu dle § 314l trestního řádu Nejvyšší soud konstatoval v řadě případů porušení zákona, na což, byť poněkud zkresleně, upozornil i tisk.12 Utajované a téměř nekontrolované prostorové sledování probíhá pouze na základě písemného povolení státního zástupce bez kontroly ze strany sledovaného či soudu. Sledovaná osoba nemá právo zjistit, že byla sledována.
Pokud bychom připustili, že prostorové odposlechy byly nasazeny cíleně na základě Babišem či novinářem nezjistitelných povolení státního zástupce a později došlo k úniku těchto informací k anonymní skupině Šuman (zveřejnila je na internetu) a k sestřihání těchto informací, došlo by zde k závažnému trestnému činu. Pokud by nějaká osoba zneužila prostorového odposlechu, šlo by možná o zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 trestního zákoníku, kterou by měl úřední orgán stíhat z úřední povinnosti.
Pokud není vůbec zřejmé, jak státní orgány řešily buď neoprávněné nahrávání ústavního činitele či spíš pravděpodobněji únik z úředních spisů, měly by se tím zabývat i kontrolní orgány Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. Tuto možnost však omezují politické hrátky ohledně obsazení předsedy komise pro kontrolu GIBS. Nelze dopustit, aby beztrestně unikaly utajované informace v rozporu s právními předpisy do sdělovacích prostředků. To vyvolává podezření, že státní moc cíleně postupovala proti tehdejšímu vicepremiérovi a novinář se stal pouze obětí takovéto snahy.
Věc Čapí hnízdo byla šetřena jako zvlášť závazný zločin dotačního podvodu dle ustanovení § 212 odst. 1, 6 trestního zákoníku s trestní sazbou 5 až 10 let odnětí svobody a zvlášť závažný zločin Poškození zájmů Evropské unie dle ustanovení § 26 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku se stejnou trestní sazbou. Zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let (§13 odst. 3 trestního zákoníku). Soud může vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele uložit trest propadnutí majetku, odsuzuje-li pachatele za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch (§66 odst. 1 trestního zákoníku). Při šetření kauzy Čapí hnízdo se vyskytla řada nepochopitelných skutečností vyvolávajících u některých osob podezření na účelové trestní stíhání nežádoucího politika usilujícího dle svých slov o ochranu ekonomických zájmů České republiky proti zájmům úzké skupiny osob, ale i na snahu odstranit jeho ekonomický vliv prostřednictvím hrozícího trestu propadnutí jeho majetku.
Výše trestní sazby v kauze Čapí hnízdo je zásadní nejen pro to, že v případě uznání viny nelze uložit podmíněný trest dle § 81 trestního zákoníku (Při podmíněném odsouzení stanoví soud zkušební dobu na jeden rok až pět let; zkušební doba počíná právní mocí rozsudku), ale zejména pro možnost nasazení odposlechů či prostorových odposlechů nazývaných sledováním osob a věcí. Nahrávky byly pořízené ve veřejném prostoru. Při případném policejním sledování se uplatní úprava §158d trestního řádu, kdy „Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce.“, tj. bez ingerence soudu a bez ohledu na trestní sazbu. Pro telefonní odposlech se dle § 88 trestního řádu vyžaduje předchozí souhlas soudu: „Je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let…“.
Nařízení tzv. prostorového odposlechu vůči vicepremiérovi lze považovat za reálné i proto, že se o něm nemusí nikdy odposlouchávaný dozvědět, zatímco u telefonních odposlechů právní úprava stanoví: „Pokud při odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je policejní orgán po souhlasu soudu a v přípravném řízení státního zástupce povinen záznamy bezodkladně zničit po třech letech od pravomocného skončení věci…Státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvého stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odstavci 2, pokud je známa.“
Realizací prostorového odposlechu mohlo dojít k zjišťování i státního a obchodního tajemství i osobních údajů při šetření trestního oznámení v kauze Čapí hnízdo. To je zvlášť závažné při četných únicích informací z živých policejních spisů, když je navíc více než pravděpodobné, že došlo k úniku z jiného policejního spisu k neprospěch novináře.
V.
Vlastní nahrávky v kauze Šuman
V rámci Aféry Šuman byl zveřejněn nejdříve dne 1. 5. 2017 novináři neznámý záznam, v kterém hovořil vicepremiér Babiš a různí neidentifikovaní lidé. Novinář zde nebyl identifikován.
Následně byl 3.května 2017 zveřejněn upraveny záznam prvního setkání novináře s vicepremiérem označovany jako nahrávka číslo 2, do kterého byly mimo jiné zakomponovány i některé údaje, které vůbec nebyly na této schůzce řečeny (např. se zde objevila věta z pozdější jiné schůzky). Měl zde dle upravené nahrávky novinář s vicepremiérem domlouvat články proti ministru Chovancovi.
Z další schůzky se 8.5.2017 objevila zvuková nahrávka označovaná jako nahrávka č.3 která též byla upravena. Tato nahrávka byla komentována, že měl vicepremiér dostat informace z živých policejních spisů a že se mohlo jednat i o trestný čin z jeho strany. Údaje z nahrávky byly nepravdivé. Již den před jejím zveřejněním fakticky Skupina Šuman přiznala její upravování, když Skupina Šuman oznamuje, že jde do střižny. Tvrdilo se, že novinář měl dle ní předávat informace z živych policejních kauz Oba dva účastníci toto popírají. Dokonce o takovéto informace nebyl ani dle zfalšované nahrávky novinář ani požádán, a ani je neměl k dispozici.
Jakékoliv předání informací z živého policejního spisu ze strany novináře komukoliv nebylo nikdy nikde prokázáno.
Přesto později politická kauza na základě druhé falešné nahrávky rozhovoru novináře s vicepremiérem vznikla, novinář začal být vydáván za novináře, který je úkolován politikem, o politikovi se v politických kruzích zejména ze strany osob prosazujících církevní restituce hovořilo jako o osobě, která spáchala trestný čin, přičemž docházelo k výzvám, aby funkcionáři Hnutí ANO odsoudili jednání svého předsedy.
Nikdo nevysvětlil, jak mohl pan Babiš úkolovat novináře, kterého do té doby viděl jednou v životě a proč by se novinář úkolovat nechal. V novinách pracoval řadu let, a kdykoli se dělo něco, co se mu nezdálo anebo byl již
unaven z práce v redakci, tak přešel pracovat jinam. Pokud by jej vicepremiér Babiš chtěl úkolovat, tak by zřejmě asi odešel také. Nebyl na politikovi nijak závislý. Dokonce ani z žádné nahrávky, tak jak byla zveřejněná, nevyplývá, že by vicepremiér novináři cokoliv nabízel, slibovat, že by mu vyhrožoval atd. Chybí nejen racionální důvod, ale i důkaz, u kterého by alespoň nějak byla zkoumána pravost takovéhoto důkazu.
I z třetí schůzky byl pořízen záznam označovaný jako nahrávka č. 4, který v určitém rozsahu unikl do médií dne 29.6.2017. Šlo o pasáž, kde vicepremiér informoval o tom, že právě čte knihu režiséra Svobody o sametové revoluci a úloze prezidenta V. Havla z ní. I z této schůzky unikla pouze sestříhaná část.