Expert Vladimír Štěpán: Proč jsou ceny elektřiny a plynu v ČR nejvyšší v EU

Expert Vladimír Štěpán: Proč jsou ceny elektřiny a plynu v ČR nejvyšší v EU
Autor: Pixabay
09 / 11 / 2021, 12:00

Zvýšily se ceny plynu a elektřiny v ČR opravdu nejvíce a budou nové ceny odběratelé schopni zaplatit? Podívejme se na ceny plynu v okolních státech. V Maďarsku se ceny plynu pro obyvatelstvo nezvyšují, v SR o několik stovek korun za rok. V Polsku jsou ceny stanovované státní plynárenskou společností. V ČR jsou ceny stanovované trhem, náklady na vytápění domu se zvýšily o 50 000 Kč za rok, nebo i více. Protože nemáme platy jako na západě a jsme postiženi nárůstem cen daleko více než ostatní státy V4, je situace v ČR nesrovnatelně horší než všude jinde v Evropě, až kritická. Zálohy a platby za energie v ČR přesahují tolik kritizovanou výši nájmů, a stávají se hlavním problémem pro obyvatelstvo. To se rozhoduje, zda bude platit energie nebo nájmy nebo léky, nebo z čirého zoufalství nic.

Je zřejmé, že podstatu energetické krize nezpůsobil Gazprom omezováním dodávek plynu na trh EU (i když je možné, že Gazprom opravdu stimuluje cenami plynu zprovoznění plynovodu Nord Stream 2, není to podstata problému), ale způsobila si zejména ho ČR sama, resp. i EU vlastními chybami. Navíc je zřejmé, že cena plynu bude v letech 2022 až 2024 dramaticky klesat na více než polovinu nebo i třetinu proti cenám plynu z října 2021, a na burze lze plyn za tyto ceny nyní koupit. Není také jasné, proč obchodníci nejen z ČR, kteří mají dlouhodobou smlouvu na nákup plynu od Gazpromu, nevyužili možnost navýšení dodávek, kterou Gazprom nabízel, a neprodali tento plyn na burzy pro sražení cen plynu odběratelům od DPI? Nabízí se pak otázka, zda za nárůstem cen plynu není jakási spekulace zvýšit ceny plynu na úroveň málo konkurenceschopné elektřiny a tím i OZE, zdroji preferovanými EU i ČR, i když je to ve svém důsledku proti odběratelům plynu? Plynu je a bylo totiž fyzicky dost.

Je také zřejmé, že si politici v ČR sílu dopadu cen energií na obyvatelstvo a průmysl zatím neuvědomili, ačkoli na problematiku rostoucích cen energií byli upozorňováni již před 5 lety. Ani jedno z nyní navrhovaných řešení neřeší podstatu problému, krátkodobě, natož dlouhodobě a systémově. Až tragikomicky působí návrh na postih energošmejdů, problémy způsobují ale i jiné subjekty, včetně státních institucí. Minimálně svojí nečinností.

V Maďarsku problém vyřešili tak, že uzavřeli dlouhodobý kontrakt s Gazpromem za nízké ceny. Na Slovensku jsou ceny plynu pro obyvatelstvo regulované, stanovené regulačním úřadem. Otázkou je, proč je v ČR situace nejhorší, a jaké má ČR nástroje na vyřešení energetické krize. Faktem je, že v ČR se stala situace složitější po krachu společnosti Bohemia Energy entity, s.r.o. (BE), a převodem jejích odběratelů pod dodavatele poslední instance (DPI). To ale neznamená, že by ČR neměla být schopna situaci vyřešit. 

ČR vsadila na otevřený trh s energiemi a silnou konkurenci, rizika nefungování trhu jsou ošetřena mj. v Energetickém zákoně §19a, odst. 5, kde je doslova napsáno, že ceny DPI reguluje Energetický regulační úřad (ERÚ) formou věcně usměrňovaných cen, tj. stanovením oprávněných nákladů a přiměřeného zisku. Zde se ale objevuje řada pochybností v tom smyslu, zda ERÚ postupoval dle zákona:

-          ERÚ ve svém vyjádření z 22.10.2021 uvedl, že předběžně zkontroloval výpočty DPI a že marže dodavatelů se pohybují v jednotkách procent. DPI nakupují všichni plyn na burze stejně jako BE, ve stejnou dobu a v podobných množstvích.  Ceny DPI se ale liší (pohybují se v rozmezí od cca 5 000 Kč za MWh až po 3 000 MWh). Přesto ERÚ nenalezl v těchto rozdílných cenách žádné pochybení, pokud jde o přiměřený zisk, i když náklady dodavatelů by měly být podobné/srovnatelné? To je první otázka na ERÚ.

-          Další otázkou je, o kolik by měly ceny od DPI pro odběratele klesnout, když ceny na burze klesly mezi 15. říjnem a listopadem 2021 o desítky procent (v případě plynu) pro další roky o polovinu i více. Ceny pro odběratele ale postupně klesly kumulativně jen o necelých 10 procent. To umožnilo DPI snížit ceny pro tzv. standardní produkty, zejména tříleté smlouvy, a zdůraznit tak nevýhodnost dalšího setrvávání u DPI. Převod na tyto standardní smlouvy velmi silně doporučil ERÚ a ministr Havlíček. Neměli raději tlačit na výrazné snížení cen od DPI, aby se odběratelé mohli rozhodnout pro nižší ceny? V cenách na burze se jistě orientují, mají rozsáhlý statistický a vyhodnocovací aparát, proto by neměli dávat taková doporučení, která poškozují spotřebitele, ale měli by se snažit problém vyřešit například tak, jak je naznačeno v tomto článku.

-          Návazně se nabízí další otázky. První je, proč DPI tolik zvýhodňují smlouvy na tři roky, a proč žádný DPI nenabízí dříve běžné smlouvy na dobu neurčitou. Dochází tak dalšímu znevýhodnění odběratele, což dokládá propočet uvedený na webu Security, ze kterého vyplývá, že při předpokládaném poklesu cen pro další roky prodělá při podpisu tříleté smlouvy odběratel až 35%, podle mého názoru je to i více, pokud se podíváme na pokles cen na burze pro roky 2022 až 2024. Vzhledem k tomu, že obchodníci (velcí vč. dodavatelů DPI) přestali nabízet krátké produkty nebo produkty na dobu neurčitou a nabízejí téměř výhradně jen smlouvy s 3letou fixací, dochází k zásadnímu omezení manévrovacího prostoru pro odběratele. Odběrateli pak nezbývá než podepsat tříletou, nebo v lepším případě roční, tyto „kratší“ smlouvy ale mají výrazně vyšší cenu i ve srovnání s tříletou smlouvou.

Pokud jde o Bohemia Energy entity, s.r.o. (BE), povinností ERÚ je monitorovat situaci na trhu s energiemi a provádět jeho kontrolu a rozhodovat spory na energetickém trhu. Situace byla do značné míry předvídatelná, když ceny energií začaly narůstat už od roku 2019 o desítky procent. Problematičnosti BE, jako dodavatele, si ERÚ musel být vědom ze své úřední činnosti (minimálně z počtu a druhu stížností, které na ERÚ zaslali nespokojení spotřebitelé). Proč tedy ERÚ nevydal alespoň varování pro klienty BE? Osobně jsem v ČT v roce 2018 uvedl, že elektřina se stane luxusním zbožím, a v roce 2019 jsem publikoval článek, kde uvádím, že ČR představuje Titanik, který se díky nízké kvalitě řízení energetiky potápí, což povede i ke kolapsu ekonomiky. Jak uvedl jiný můj kolega, na horní palubě se ještě jásá a tančí, a v podpalubí už vylévají vodu po hrnkách.

ERÚ uvádí, že udělil Bohemia Energy pokuty, podle mě ale co do výše nepodstatné vzhledem k problémům, které na trhu dlouhodobě vytvářel až vygradovaly do současné situace. ERÚ nevyužil možnost (resp. nesplnil svou povinnost) kontroly povinností uvedených v licenci na obchod s plynem ani nezveřejnil žádnou informaci o dramaticky se zhoršující situaci na trhu s energiemi, proč doposud ani nepožádal o úpravu legislativy, kde není gestorem a tam kde gestorem je neprovedl potřebné změny sám, tak aby chránil spotřebitele?

Řešením není šetření o zajištěnosti dodávek plynu a elektřiny pro obchodníky a ukládání dalších povinností obchodníkům nebo rozšiřování kompetencí ERÚ. Zejména to není řešením v době, kdy je jasné, že ceny plynu i elektřiny klesnou (u plynu dramaticky), už počínaje zimním období následujícího roku. Výhodnou možností se totiž opět stane nákup plynu na burzách. Bohužel v té době už budou statisíce občanů vázány zřejmě málo výhodnými tříletými smlouvami na odběr plynu nebo i elektřiny. Budou odběratelé zajati nebo chráněni? Je více než jasné, že se velice rychle bude muset ČR daleko lépe připravit na rizika souvisící s kolísáním cen energií z hlediska legislativy i regulace. Bude také třeba efektivněji kontrolovat a případně vymáhat plnění povinností, které mají jednotliví účastníci na trhu s energiemi. ČR si bude jednoznačně muset stanovit priority pro energetický mix a realistickou energetickou koncepci, která nejen že nebude poškozovat životní prostředí, ale bude i cenově dostupná. ČR tedy musí jednoznačně být aktivnější také na poli prosazování národních zájmů v rámci EU.

 

Autor: Vladimír Štěpán

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace