Francie prohrává boj s radikálním islamismem na plné čáře

Francie prohrává boj s radikálním islamismem na plné čáře
Autor: pixabay.com|Popisek: Francouzští policisté
11 / 11 / 2020, 10:00

Radikální islamismus a terorismus, který z něho vychází, jsou v Evropě bohužel stále přítomné. A představují natolik závažnou hrozbu pro naši svobodu a bezpečnost, že je nemůže a nesmí zastínit ani koronakrize

Nedávné útoky ve Francii a ve Vídni nám po nějaké době bohužel připomněly nepříjemnou skutečnost, že radikální islamismus a terorismus, který z něho vychází, jsou v Evropě stále přítomné. Oba související jevy představují v celé Evropě natolik závažnou hrozbu pro naši svobodu a bezpečnost, že je nemůže zastínit dokonce ani koronakrize.

První vlaštovky při řešení „islamistického separatismu“

U francouzských útoků je pro celkový kontext lepší nejprve zmínit, že k nim došlo nedlouho poté, co se po mnoha útocích na policisty konečně začala více řešit existence paralelních společností v převážně přistěhovaleckých čtvrtích, kde fakticky neplatí francouzské zákony, ale sharia. Právě tyto oblasti jsou mj. i semeništěm radikálního islamismu. Přiznal to už na začátku října i prezident Macron, když oznámil plán tvrdší legislativy na obranu sekulárních hodnot a pro vypořádání se s tím, co on sám nazval „islamistickým separatismem“.

Ve svém projevu také řekl, že šestimilionová muslimská menšina je ohrožená formováním „kontraspolečnosti.“ Navrhoval přísnější dohled nad výukou a kontrolu nad zahraničním financováním mešit. Zdá se proto, že se o dlouhodobě neřešeném problému nezvládnuté imigrace začalo ve Francii konečně otevřeně mluvit i na nejvyšších místech a téma se nenechává jen radikálům. Kéž by to bylo mnohem dříve!

Krvavý francouzský říjen

Zanedlouho po krocích Macrona totiž šokoval nejen Francii hrůzný teroristický útok, který měl na svědomí osmnáctiletý člověk čečenského původu Abduláh Abujedovič Anzorov. Ten na předměstí Paříže zavraždil a nakonec uřízl hlavu středoškolskému učiteli jménem Samuel Paty za to, že při výuce věnované tématu svoboda projevu ukazoval svým studentům karikatury Mohameda.

Francouzský prezident Macron v reakci na teroristický čin nešetřil ostrými slovy a mluvil o souboji s islamismem „na život a na smrt“. Neméně ostrá byla slova ministra vnitra Géralda Darmanina, který odsoudil „islámský barbarismus“ a prohlásil, že je na čase, aby to byli islamisté, kdo budou cítit strach a šok z kroků Francie. Vypadá to, jakoby až tento otřesný útok přiměl lidi k poznání, že svobodu projevu je opravdu potřeba chránit.

Prezident Macron hovořil např. na pohřbu vzpomínaného Samuela Patyho o prosazování sekularismu, který má ve Francii více než stoletou tradici. Náboženství je zde striktně oddělené od státu už od roku 1905. Útok v bazilice Nanebevzetí Panny Marie v Nice, který se odehrál jen několik dní poté, však ukazuje, že teroristické útoky nemusejí nutně přímo souviset se sekulárním charakterem francouzského státu. V kostele vraždil 21letý ilegální imigrant Brahim Aoissaoui původem z Tuniska. Do Francie se dostal až krátce před útokem z Itálie, kam připlul spolu s dalšími migranty 20. září. Útok v Nice, který si vyžádal tři nevinné lidské životy, můžeme nepochybně vidět i jako obrovské varování, k čemu může v krajním případě vést, když evropské země ztratí kontrolu nad nelegální migrací.

Progresivní levice se teroristů systematicky zastává

Zajímavé je sledovat reakce na útoky zvenčí. Zdaleka ne vždy se totiž jedná jen o projevy sympatií. Francie schytává ostrou kritiku za karikatury a slova svých představitelů na obranu svobody projevu zvláště ze strany radikálních muslimů. Vedle výzev k bojkotu francouzského zboží v arabských státech, pak např. bývalý malajsijský premiér Mahatir Mohamad na Twitteru napsal, že „muslimové mají právo být naštvaní a zabít miliony Francouzů kvůli masakrům v minulosti.“

Nepřekvapivá je i reakce z anglosaských progresivních kruhů, kde je z důvodu politické korektnosti postoj k obhajobě svobody projevu daleko zdrženlivější. Příkladem jsou slova současného kanadského liberálního premiéra Justina Trudeaua, které pronesl v reakci na útoky v Nice. Na jedné straně sice hájil svobodu projevu, ale jedním dechem dodal, že nemůže být neomezená. Největší pozornost by pak měla vzbudit jeho následující slova„Musíme si být vědomi dopadu našich slov, vlivu našich činů na ostatní. Zvláště na ty komunity a populace, které stále zažívají velkou míru diskriminace.“

Zní to, jako by z teroristických činů vinil jejich oběti (ty, co byly zabity) a údajná diskriminace útočníků (všech muslimů?) byla zcela pochopitelným důvodem k tomu někoho zavraždit. Jenže to v žádném případě! I když některé umění může pobouřit (vzpomeňme třeba na brněnskou hru Naše a vaše násilí), nikdo by nikdy neměl protestovat vražděním! A o to více třeba kněžích, jeptišek nebo rabínů, kteří se neprovili vůbec ničím a jsou to oni, kdo trpí skutečnou perzekucí a přehlížením pro víru. Takto podivné uvažování ale není v současném progresivismu ničím neobvyklým.

Útoky nedaleko českých hranic

S projevy násilí ve jménu radikálního islámu má bohužel nedávnou zkušenost i náš jižní soused. Rakouskou metropolí Vídeň otřásly v poslední době dvě události, které stojí za zmínku. První z nich se odehrála na konci října. Skupina čítající několik desítek mladíků tureckého původu vtrhla do kostela sv. Antonína Paduánského v části Favoriten na jižním okraji Vídně. Útočníci měli údajně křičet „Alláhu Akbar“ a mlátit do kostelních lavic a zpovědnic. Škody napáchané těmito vandaly byly v tomto případě naštěstí minimální. Nic to ale nemění na skutečnosti, že šlo o jeden z projevů toho, že radikální islamismus bohužel není v přistěhovaleckých komunitách zdaleka okrajovou záležitostí.

Ostatně současný kancléř Sebastian Kurz už vícekrát zmiňoval, že existence paralelní společnost, kde nachází živnou půdu myšlenky nepřátelské demokracii, představuje i v Rakousku problém, se kterým je třeba bojovat. Podle studie z roku 2016 měly ke vzniku paralelní společnosti přispívat i některé muslimské školky ve Vídni. Bylo zjištěno, že v mnoha z nich totiž měly být v náboženské výuce dětem vštěpovány myšlenky různých radikálních odnoží islámu, jako jsou saláfisté či Muslimské bratrstvo.

Navíc není vůbec jednoduché s radikalismem bojovat takovým způsobem, aby nebylo opatření zpochybněno soudní cestou. Před dvěma lety např. bylo z důvodu prevence šíření islamismu uzavřeno sedm mešit a vyhoštěno 40 imámů financovaných ze zahraničí. Vídeňský správní soud však loni v únoru označil tento krok za protiprávní.

Terorismus a radikální islamismus představují pro Evropu stálou hrozbu

Vraťme se ale k samotným útokům. Ve druhém případě se jednalo o regulérní teroristický čin, při němž zahynuli čtyři lidé. Pachatelem byl mladík albánského původu Kujtim Fejzulai, jehož rodiče pochází ze Severní Makedonie. Ten byl navíc už dříve odsouzený za terorismus k 22 měsícům vězení. Pokusil se totiž vycestovat do Sýrie a bojovat v řadách Islámského státu. Byl to také právě Islámský stát, který se k útoku veřejně přihlásil.

Vídeň je město vzdálené jen pár desítek kilometrů od českých hranic. Navíc bylo po několik století metropolí habsburského soustátí, jehož součást tvořily i České země. Nedávné útoky ve Vídni by proto měly být pro lidi v Česku připomínkou toho, že terorismus není nic abstraktního a vzdáleného, ale naopak hrozba velice konkrétní a blízká.

Lekce, kterou si má Evropa odnést z těchto útoků, je naprosto jednoznačná. Terorismus a radikální islamismus představují stálou hrozbu a není možné je podceňovat. Všechny útoky zmíněné v tomto článku mají navíc společnou jednu věc. Jsou důsledkem nezvládnuté imigrace. U všech pachatelů totiž nějakým způsobem selhala migrační politika evropských zemí. Buďto se nedokázali začlenit do společnosti dané země, nebo se dostali do Evropy nelegálně.

Z mého pohledu proto nastal čas, aby se v Evropě o těchto věcech přestalo jen mluvit (v lepším případě...), ale skutečně se tomu přizpůsobila i migrační politika. Cílem by mělo být nelegální migraci zcela zastavit, ne určovat pravidla, jak by se dala „lépe zvládat“, jako se to aktuálně děje na úrovni EU. Legálních cest je dostatek. Ten, kdo je nedokáže využít, těžko bude dodržovat i další pravidla soužití a zákony v evropských zemích.

Přeji hezký den a veselou mysl!

 

Muslimové v roce 2016 tvořili 5 % evropské populace. V té době v Česku 20 % lidí znalo osobně alespoň jednoho muslima. (//www.info.cz/zpravodajstvi/svet/islam-ve-francii-zaziva-obrozeni-muslimove-praktikuji-viru-vice-nez-pred-triceti-lety)

 

Autor: Tomáš Zdechovský (europoslanec za KDU-ČSL)

 

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace