foto: Pixabay/africký voják
O tom, že je politická stabilita v afrických zemích vrtkavá, se přesvědčuje Evropská unie pravidelně. Její vojenské mise v Nigeru se musí poroučet až nyní, přičemž vládnoucí vojenská junta požadovala odchod vysloveně francouzských vojáků už v létě. Co „výpověď „ze strany druhé největšího afrického těžaře uranu znamená pro energetickou bezpečnost Evropy?
Francie v posledních letech sklízí v Africe naplno své „hrozny hněvu“ z koloniální politiky a jakožto jeden z největších hráčů v EU se s těmito antipatiemi vezou i ostatní země sedmadvacítky. Mezi diplomaty se mezi řečí hovoří o tom, že francouzština je v podstatě na africkém kontinentu „lingua non grata“ (nevítaný jazyk). Posledním státem, který se rozhodl k radikální legislativní akci, je Niger.
Začátkem prosince se rozhodla k akci vládnoucí nigerská junta. Ta se dostala k moci po puči v červenci 2023, když sesadila prezidenta země Mohameda Bazouma. Podle agentury Reuters měly francouzské jednotky, které pomáhaly v boji proti islamistickým militantům, odejít na přání nové vlády už bezprostředně po převratu, ale stane se tak až nyní. Představitelé junty vypověděli dohodu o právním základu pro vyslání civilní mise EUCAP Sahel Niger a též mise vojenské spolupráce EUMPM, které delegovaly přibližně 120 přidělenců. Unie sice veškerou spolupráci v oblasti bezpečnosti a obrany pozastavila ihned po státním převratu, ale v podstatě to znamená, že dojde ke stažení všech jednotek ze země až nyní.
Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell ve svém prohlášení vyjádřil politování nad rozhodnutím junty a upozornil, že EU z něj vyvodí nezbytné závěry. Potíž je v tom, že mise EUCAP Sahel Niger poskytovala už od roku 2012 podporu nigerským bezpečnostním silám v boji proti nelegální migraci, terorismu a organizované trestné činnosti. V rámci mise se podařilo vycvičit více než 20 000 příslušníků bezpečnostních sil Nigeru a EU se podílela též na rozvoji nigerské národní strategie vnitřní bezpečnosti. Kromě toho poskytla složkám také špičkové vybavení.
A co uran?
Francie má energetiku postavenou na štěpném materiálu, její bývalá kolonie Niger je zase v oblasti energetiky významným hráčem Afriky. Po Namibii je druhým největším producentem uranu v Africe a sedmým na světě! Podle analytika ČRo Břetislava Turečka Niger dodává do Evropy z celkového množství spotřeby uranu celé tři čtvrtiny a plných 15% kryje spotřebu francouzských jaderných elektráren o celkovém instalovaném výkonu přesahujícím 61 gigawattů. Letos na jaře navíc francouzská vláda podepsala smlouvu o těžební spolupráci na další desítky let. Ta je po červencovém vojenském převratu pode posledních informací neplatná! Země Galského kohouta tak musí pro své jaderné elektrárny, které mimochodem zajišťují podílově elektřinu pro Francii ze 68%, hledat dodatečné dodavatele. Už nyní spoléhá na dodávky z Kanady, Kazachstánu, Austrálie, Nigérie a Namibie. Problém může se může přenést i dozahraničních dodávek. Předloni se francouzská společnost Framatome zavázala dodávat jaderné palivo do českého Temelína i slovenských Jaslovských Bohunic v rámci snahy zbavit se závislosti na Rusku.
Riziko pro Evropu?!
Další francouzská státem vlastněná firma Orano, coby jeden z největších světových producentů uranu, měla s předchozí vládou podepsanou smlouvu na provozování největšího nigerského uranového dolu Somaïr u města Arlit na severu země až do roku 2040. Nabízí se tedy otázka, na kolik je tedy zajištěna energetická bezpečnost Francie, potažmo celé EU.
Čína vítána
Za nového „kolonizátora“ ve vybraných státech Afriky by se bezesporu dala označit Čína. Její peníze, jakož i vojenský materiál, výcvik a výstavba infrastruktury tečou ve velkém už řadu let do desítek států Afriky. V uplynulých dvou desetiletích Čína takto podpořila 47 afrických zemí. Zimbabwe, Angola, Burkina Faso, Čada, Mali, Mauritánie a mimo jiné i Niger. Zde již několik let těží uran i Čína a na rozdíl od francouzských těžařů v zemi, je její budoucnost rozhodně jistější. Čína vstoupila do těžby uranu v zemi už v roce 2007 prostřednictvím státní společnosti China National Nuclear Corporation (CNNC), a to do společného podniku s nigerskou vládou za účelem rozvoje uranového dolu Azelik v centru země. Důl dokáže vyprodukovat 700 tun uranu ročně a CNNC vlastní 37,2 % projektu, přičemž dalších 24,8 % vlastní čínská investiční společnost ZXJOY. Čínské investice v Nigeru se ale rozhodně nelimitují jen na těžbu uranu. Patří sem samozřejmě i ropa. Celkové přímé zahraniční investice Číny (FDI) do Nigeru činily na konci roku 2020 podle amerického velvyslanectví v Nigeru 2,68 miliardy dolarů.
Tagy