Autor fotografie: redakční databáze|Popisek: němečtí vojáci
Vesnice byla v roce 1944 srovnána se zemí, když předtím bylo zavražděno 642 lidí.
Dne 10. června 1944 vypálili vojáci Waffen-SS francouzskou vesnici Oradour-sur-Glane. Předtím zavraždili 642 jejích obyvatel. Jednalo se o jeden z největších válečných nacistických zločinů během druhé světové války, který svým rozsahem předčil vypálení Lidic, kde bylo popraveno nacisty 173 lidí včetně žen a dětí.
Nacisté během své vlády v porobených evropských městech provedli řadu podobných činů, vyhlazení vesnice Oradour-sur-Glane je však méně známou kapitolou druhé světové války. O to je však rozsah tragédie větší.
S příchodem spojeneckého vylodění v Normandii 6. června 1944 se zvyšovala činnost francouzského odboje s účelem narušit německé komunikační síly a bránit německým jednotkám v jejich činnosti. Německá 2. tanková divize SS ,,Das Reich" dostala rozkaz přesunout se do Normandie a pomoci s potlačením spojeneckých invazních sil. Během přesunu zabily německé síly mnoho francouzských civilistů, ale zároveň se dostávají neustále pod útoky francouzského odboje.
Brzy ráno 10. června roku 1944 přišel za SS-Sturmbannführerem Otto Weidingerem na velitelství pluku SS-Sturmbannführer Adolf Diekmann, velitel I. praporu SS pluku Der Führer s informací, že se na něj obrátili dva francouzští civilisté, kteří tvrdili, že odboj drží německého důstojníka v nedalekém městečku Oradour-sur-Vayres. Zajatým důstojníkem měl být SS-Sturmbannführer Helmut Kämpfe, velitel průzkumného praporu, kterého zajal odboj den před tím.
Ještě tentýž den obklíčil prapor SS-Sturmbannführera Diekmanna městečko Oradour-sur-Glane. Existuje teorie, podle které si jej spletl s Oradour-sur-Vayres, kam měli původně dorazit. Diekmann nechal shromáždit všechny obyvatele města na náměstí, kvůli kontrole dokladů. Navíc nechal zatknout šest dalších civilistů, kteří nežili ve vesnici, ale měli tu smůlu, že zrovna projížděli vesnicí na kolech, když Němci přijeli.
Všechny ženy a děti byly nahnány do kostela, kde byly zamčeny, mezitím co byla vesnice rabována. Muži byli odvedeni do šesti stodol, kde již byly připraveny kulomety. Podle výpovědi svědka, který celou událost přežil, začali vojáci na ně střílet. Mířili jim na nohy, protože tak prý pomaleji zemřou. Když už se některé oběti nemohly hýbat, tak na ně Němci naházeli klestí a stodoly zapálili. Pouze pět mužů uniklo, 190 jich zemřelo.
Vojáci poté šli ke kostelu, kde připravili zápalnou bombu. Potom, co ji odpálili, se ženy a děti snažily utéct z kostela okny a dveřmi, ale jen co se dostaly před kostel, tak je čekala kulometná palba, která je usmrtila. V kostele zahynulo 247 žen a 205 dětí. Přežila pouze jediná žena. Podařilo se jí uniknout malým oknem na zadní straně kostela a přes noc se ukryla ve křoví dokud Němci neodjeli. Jiná malá skupina zhruba asi dvaceti vesničanů vyšla z úkrytu hned poté, co bylo venku bezpečno. Tu noc byl zbytek vesnice srovnán se zemí.
O pár dní později bylo přeživším dovoleno pohřbít mrtvé. Bylo nalezeno 642 mrtvých obyvatel Oradour-sur-Glane, kteří byli brutálně zavražděni během pár hodin.
Když se Standartenführer Sylvester Stadler o masakru dozvěděl, požadoval, aby byl Diekmann postaven před soud. Diekmann poukazoval na to, že takové masakry jsou v Sovětském svazu běžnou záležitostí, takže se soud oddálil do doby, kdy měla divize Das Reich dorazit do Normandie Padl však dřív, než k tomu mohlo dojít.
Trosky vesnice byly ponechány ve stavu, v jakém byly po masakru, jako upomínka na německé válečné zločiny ve druhé světové válce.
Zdroj: Wikipedia