Popisek: Gustáv Husák
Politik Gustáv Husák (1913, †1991) byl zatčen v roce 1951 a za protistátní spiknutí odsouzen v roce 1954 na doživotí, když je se štěstím unikl trestu smrti. Za mřížemi strávil devět let.
O patnáct let později se stal prezidentem republiky a v této funkci vydržel nejdéle ze všech československých a českých poválečných prezidentů – 14 let. Ze všech prezidentů byl u moci déle jen Masaryk (17 let).
Do vězení se mladý politik Husák dostal zřejmě pro přílišnou horlivost. Do komunistické strany vstoupil už v 16 letech, byl zručný literát, intelektuál a uměl se pružně přizpůsobit situaci.
Po válce organizoval na Slovensku politické provokace proti demokratům, nátlakovými akcemi vyháněl nekomunistické pověřence z úřadů. Jeho hvězda stoupala a záhy na Slovensku přímo řídil jak policii, tak tajné služby.
psali jsme: Jak jde dohromady komunismus a demokracie? Soudružka Semelová ráda vysvětlí
Husákova moc po převratu v únoru 1948, kdy se k moci dostali komunisté se Sovětským svazem za zády, utěšeně rostla. Dokonce až tak, že to bylo nebezpečné pro tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda.
V roce 1950 byl Husák a několik dalších podobně horlivých politiků obviněn z buržoazního nacionalismu a protistátního spiknutí. O rok později ho zavřeli. Husák o svém zatčení vydal pozoruhodné svědectví.
„V době zatčení jsem byl členem ÚV KSČ, vedoucím sekretariátu ÚV KSS a poslancem Národního shromáždění. Po zatčení mě přivezli do nějakého zámku (Koloděje, pozn. aut.) nedaleko od Prahy. Pouta a zavázané oči patřily po celá léta k obvyklé výstroji. Nahoře ,na panském´ byly kanceláře bezpečnosti, dole v podzemí, kde bývaly sklepy na brambory, byly improvizované nevytápěné vězeňské cely.,“ píše Husák v dopisu, který po svém propuštění poslal ústřednímu výboru strany.
„Byl mrazivý únor. Byla taková zima, že stráže před celami měly kožešinové boty, kabáty a čepice a ještě jim bylo zima. Já jsem byl jen v lehkém oblečení.“
„Tři referenti se střídali ve dne v noci, v urážení, v ponižování, v bití, ve vyhrožování a v celém promyšleném systému mučení. Strana tě sem dala, strana už o tobě rozhodla, přiznej se! přiznej! Chyba, nedostatek, úchylka, velezrada a sabotáž! To je rozkaz strany. Za každou cenu se přiznat a podepsat!...“
psali jsme: Dědictví Velké říjnové socialistické revoluce? Potoky krve a miliony mrtvých
„Poprvé v životě jsem viděl, jak vzorce na koberci ožily a fantasticky se pohybovaly. Po zdi lezly červené myšky. Jazykem jsem nedokázal ani pohnout, sotva jsem vykoktal nějaké slovo. Přestal mi fungovat rozum, ztrácel jsem vůli.“
„Jde výlučně o politické a fyzické odkráglování člověka. Jak mi to tisíckrát opakovali: ,Odtud pro vás vede jediná cesta k soudu a do vězení. Anebo, nebudete-li rozumný - na šibenici! Když se nepřiznáš šibenice, když se přiznáš, vězení. Ale život si zachráníš, ´“ napsal po propuštění Husák soudruhům.
Svou roli jistě sehrál i fakt, že v tu dobu bylo popraveno v rámci vnitrostranických čistek několik desítek lidí. Husák mohl patřit mezi ně.
V roce 1954 odsoudili Husáka na doživotí. Život mu paradoxně zachránilo zřejmě to, že se i přes mučení nepřiznal. Nebo to byla jen souhra náhod.
Roku 1960 byl Husák propuštěn z vězení a o tři roky později rehabilitován. Cestu k moci měl otevřenou.
V roce 1987 se Husák vzdal funkce generálního tajemníka ÚV KSČ, kdy jej v této funkci vystřídal Miloš Jakeš. Funkci prezidenta republiky však vykonával dál. Na svých posledních veřejných vystoupeních ve funkci prezidenta se objevoval opíraje se o hůl.
V listopadových dnech roku 1989 byl Husák údajně jedním z tehdejších politiků, kteří odmítli situaci řešit násilím a přispěl tak ke klidnému průběhu přesunu moci.
Dne 18. listopadu 1991 pak Gustáv Husák, jako polozapomenutá osoba zemřel na selhání srdeční a dýchací soustavy v bratislavské nemocnici.
Autor: hop