HISTÓRIE: Samohybná děla SU-14 a SU-14-1

HISTÓRIE:  Samohybná děla SU-14 a SU-14-1
Autor fotografie: Wikipedia|Popisek: prototyp SU-14 na zkouškách v roce 1934
11 / 06 / 2016, 15:30

Jedná se o samohybná děla postavená na podvozku těžkého tanku T-35, s využitím dílů ze středního tanku T-28.

První ze strojů, SU-14, byl vyroben jako jediný prototyp v roce 1934. Vyzbrojen byl houfnicí B-4 ráže 203,2 mm vzor 1931 (25/L), pro kterou vezl 8 nábojů a dále dvěma kulomety DT, pro který vezl 2286 nábojů.

Parametry SU-14:

osádka: 7
bojová hmotnost: 47,06 ton
délka:9,45 m
šířka: 3,24 m
výška: 3,05 m
výkon motoru: 298 kW při 1700 ot/min
rychlost na silnici: 27 km/h
dojezd na silnici: 100 km/h

Druhý stroj, označovaný SU-14-1, byl dokončen v roce 1936. Zde již byl kladen důraz na odstranění nedostatků předchozího typu. Rozdíl byl v rekonstruované převodovce, změněném podvozkovém systému (místo 6 napínacích kladek jen 5, úprava bočních krytů, upravené závěsy kol, hnací a napínací kolo už nebyly chráněné), motoru – SU-14 měl motor M-17T a SU-14-1 měl motor M-17F a výzbroji, SU-14-1 byl vyzbrojen kanonem Br 2 ráže 152 mm a jako sekundární výzbroj měl mít o jeden kulomet DT navíc (tedy celkem 3 kusy). Prototyp SU-14-1 najezdil během zkoušek v roce 1936 asi 800 km.

SU-14-1 na zkouškách v roce 1936

Parametry SU-14-1:

osádka: 6
hmotnost: 64 ton (48 před opancéřováním)
pohon: M-17F, 700 koňských sil
rychlost na silnici: 20-22 km/h (30 před opancéřováním)
pancíř: 50 mm (čelní), 30 mm (ostatní)

Bylo plánováno postavit celkem 5 kusů, ale kvůli zatčení šéfkonstruktéra P. I. Sjačentova během Stalinových čistek v roce 1937 byly práce na těchto projektech ukončeny.

Oba stroje poté ležely v armádním skladu č. 37 v Moskvě do zimy r. 1939, kdy měly být využity k prolomení Mannerheimovy linie. Stroje však byly napřed poslány do Leningradu do továrny č. 185 (továrna S. M. Kirova) a poté do Ižorsku, kde byly opancéřovány bojové prostory obou strojů. Přestavba skončila až 20. března 1939 a proto se Zimní války již nestihly zúčastnit. Vozidla se pak zúčastnila střeleckých zkoušek, po kterých byla přidělena k tankové skupině kapitána P. F. Lebeděva, v rámci kyjevského vojenského okruhu v červenci 1940. V září téhož roku se vrátily na polygon v Kubince. V roce 1941 ostřelovaly z velké dálky přibližující se německé jednotky. Prototyp SU-14 byl v 60. letech sešrotován, ale SU-14-1 je dodnes k vidění v Kubince.

Zdroj: 2.svetová vojna1939-1945 Autor: Matej Beneš.

Tagy článku