HISTÓRIE: Samohybné delo SU-76
foto: Wikipedie/Su-76
SU-76 byl levný, výrobně jednoduchý bojový prostředek, vynikající nízkým měrným tlakem na terén a výbornou pohyblivostí na podkladu s nízkou únosností.
SU-76 byl vyroben v několika variantách, přičemž všechny vycházely z prodlouženého podvozku lehkého tanku T-70.
První varianta (v továrním označení SU-12) měla dva motory GAZ-202. Motory byly po obou stranách pracoviště řidiče, bojový prostor byl plně uzavřený, umístěný na zadní části korby a s 10 mm silným pancířem. Výzbroj tvořil kanon ZiS-3S ráže 76 mm.
Pro nespolehlivost poháněcí soustavy se po vyrobení 350 kusů začala vyrábět modernizovaná verze SU-76M s vylepšeným motorem a spojkou. Tato verze byla lepší, jenže nebyly odstraněny všechny problémy zaznamenané u předchozí verze.
od 1. října 1943 opouštěly výrobní linku znovu přepracované verze, ty nejznámější, kde byl bojový prostor zbaven střechy a zadní stěny. Poháněcí soustava byla zdokonalena. Verze měla tovární označení SU-15M a byla vyrobena v největším počtu.
SU-76 byl levný, výrobně jednoduchý bojový prostředek, vynikající nízkým měrným tlakem na terén a výbornou pohyblivostí na podkladu s nízkou únosností. Jeho slabinou bylo pancéřovaní, kvůli kterému nemohlo být využíváno jako účinná protitanková zbraň.
hmotnost (t): 11,20
délka (m): 5,00
šířka (m): 2,74
výška (m): 2,20
čelní pancíř (mm): 35
boční pancíř (mm): 16
výkon motoru (k): 40
rychlost na silnici (km/h): 44
Autor: Matej Beneš.
Zdroj: Facebook/2.svetová vojna 1939-1945
Tagy