foto: Se svolením Šimona Hellera/Šimon Heller
Security magazín přináší rozhovor s poslancem Šimonem Hellerem (KDU-ČSL), který měl možnost navštívit kibuc Be’eri, který přepadla ozbrojená komanda militantního hnutí Hamás 7. října a povraždila více než 100 lidí. Heller v rozhovoru mimo jiné prozradil, jak to nyní na místě vypadá a jaké pocity v místních obyvatelích převládají.
Pane poslanče, měl jste možnost se osobně podívat do kibucu Be‘eri v jižním Izraeli, kde byla nalezena těla více než 100 Izraelců po útoku příslušníků militantního hnutí Hamás 7. října 2023. Jak to právě teď na místě vypadá?
Nejen obyvatelé kibucu Be‘eri, ale všichni přeživší z širokého Pásma Gazy byli evakuováni do oblastí středního Izraele, například do hotelů, takže reálně tam dnes nikdo nežije. Po vtrhnutí Hamásu do určitých oblastí probíhal boj mezi Hamásem a armádou IDF a následně byl Hamás vytlačen. Domy jsou ohořelé, mají propadlé střechy, vypadá to tam opravdu jako po boji. Z vyvražděných kibuců se stala de facto operační zóna, to znamená, že vojska zde mají různou techniku, nad hlavami je slyšet palba, a to docela často. Dá se to přirovnat k městu duchů, kde nikdo nepřebývá, a když se jdete podívat dovnitř domů, tak tam sice můžete stále vidět v lednicích různé jídlo, pití, ale ty domy jsou naprosto zničené a vypadá to tam jako po válce.
Určitě jste hovořil také s místními obyvateli. Jaké pocity v nich po útoku převažují? Je to bezmoc, strach či vztek?
Pocity přeživších obyvatel jsou různé. Mluvili jsme s rodinami unesených i s rodinami obětí. Ti lidé prožívají něco, co si vůbec nedokážeme představit. Když někdo za těchto okolností přijde o dítě, asi se to nedá moc pochopit nebo předat. Současně se tam mísí vztek na vládu, ale zároveň celkem funguje podpora té jednoty, kterou teď musí občané Izraele společně demonstrovat, aby byli schopni ubránit svoji vlastní zem. V drtivé většině se nyní nehledí na kritiku vlády, nutností je se spojit a společně porazit teroristy, kteří dělali naprosto děsivé věci, včetně znásilňování, upalování, mučení a dalších praktik.
Nedoplácejí z Vašeho pohledu kibucy na skutečnost, že jsou nedostatečně chráněny a že se možnost podobného útoku podcenila? Útočná komanda z Hamásu se tam dostala až podezřele snadno.
O tom, že izraelská armáda a tajné služby tu situaci zjevně podcenily, se mluví veřejně. Jak jsem ale říkal, na zúčtování a vyvození odpovědnosti určitě ještě bude čas. Teď je primárně důležité, aby Izrael, který je naším dlouhodobým spojencem, dokázal ty teroristy v maximální možné míře eliminovat. V těch kibucech existuje do jisté míry socialistický model fungování. Žijí tam komunitně a v rámci toho mají i nějak nastavený systém obrany. Když máte kibuc s několika tisíci obyvateli, tak i když se zaktivizuje domobrana, není prostě schopna čelit té obrovské přesile, která přišla. Slyšel jsem příběhy, že cca 10-20 obyvatel kibucu se bránilo proti nájezdu 200, 300 teroristů… To znamená, že vina těch kibuců to určitě není, jejich domobrana nastavit o moc lépe nešla. Průšvih byl v tom, že armáda ani tajné služby nebyly připravené a kvůli tomu trvalo asi 2 až 3 hodiny, než se tam dostala profesionální armáda a dokázala efektivně zakročit proti teroristům.
Jaké kroky by měl po 7. říjnu 2023 přijmout Izrael vůči Hamásu, respektive Pásmu Gazy?
Izrael o tom jasně mluví a říká, že ve chvíli, kdy tohle Hamás učinil, tak musí být kompletně zlikvidován. Samozřejmě s tím souvisí, že pokud chcete eliminovat Hamás, který vládne v Gaze prošpikované desítkami kilometrů podzemních tunelů, tak je velmi pravděpodobné, že bude nezbytná pozemní ofenziva. Za sebe považuji naprosto klíčové označit ty útoky, tím, čím skutečně byly. To nebyl vojenský útok na příslušníky ozbrojených sil, to byl teroristický útok cílený primárně na civilisty a hlavní snahou bylo pozabíjet co nejbrutálnějším způsobem maximum lidí. Považuji za naprosto jednoznačné, že Izrael má právo na sebeobranu. Ve chvíli, kdy i dnes létají z Pásma Gazy rakety směrem na Izrael, tak naprosto rozumím tomuto cíli, který si Izrael z hlediska své vlastní existence a obrany si vytyčil.
Jak se díváte na názor, podle něhož se v případě rozhodného pozemního útoku Izraele na hnutí Hamás s mnoha oběťmi na životech přesunou sympatie od Izraele právě do Pásmy Gazy a k Palestincům? Nemůže být rozsáhlá pozemní operace nakonec v určitém ohledu pro Izrael kontraproduktivní?
Myslím si, že bohužel dnes ty sympatie k Hamásu a ty protiizraelské nálady vidíme v Evropě velmi silně - v jednotlivých státech, jako jsou Belgie, Velká Británie, Francie či Španělsko samozřejmě s různou intenzitou. Považuji to za naprosto absurdní ve chvíli, kdy došlo k takto krvavému a promyšlenému teroristickému útoku. Zároveň je třeba samozřejmě vyhodnocovat. Není to o tom, že Izrael od České republiky dostává bianco šek. Zároveň je třeba říct, že v Pásmu Gazy to nefunguje tak, že máte vojenskou základnu a můžete na ni cílit bez ohrožení civilistů. Hamás používá civilisty jako lidské štíty a nepochybně má svá vojenská zařízení a stanoviště pod školami, nemocnicemi nebo v rámci obytných čtvrtí. A je v jejich zájmu obracet či udržovat ten celosvětový názor a náladu proti Izraeli. To, že arabský svět bude z velké části držet s Palestinci, je bohužel poměrně jasné. Hamás ale bude principiálně hrát o státy mimo arabský svět. Myslím si, že Izrael si je tohoto rizika maximálně vědom a bude se snažit minimalizovat ztráty na životech civilistů.
Říjnový útok hnutí Hamás na Izrael je dalším dílkem v mozaice izraelsko-palestinského nepřátelství. Má tento historický spor zahrnující v sobě politické a náboženské aspekty vůbec nějaké řešení, které by garantovalo dlouhodobý mír mezi oběma stranami?
Jeden citát říká, že až Arabové nebo Palestinci začnou víc milovat své děti než nenávidět Židy, může nastat mír. Izrael říká: pokud uznáte naši existenci a nebudete na nás útočit, my nebudeme útočit na vás. Naopak nemáme problém, aby Arabové pracovali v Izraeli. U druhé strany slyšíte: musíme Izrael zlikvidovat a zničit. Představa, že nějaký Žid jezdí pracovat do Pásma Gazy je prostě úplně mimo realitu. To znamená, že ten míč je na straně Palestinců. Pokud Palestinci přijdou s tím, že chtějí vytvořit stát a jejích cílem je vytvořit prosperitu a fungování a mír – pak může nastat mír. Izrael toto nabízí dlouhodobě. Vzhledem k tomu, že ty vztahy jsou zaneseny generacemi bojujících mužů a žen i silnými politickým tlaky, tak nepovažuji za pravděpodobné, že mír v blízké době nastane.
Jak vnímáte současný viditelný vzestup propalestinských shromáždění v Evropě s výrazným antisemitským podtónem? Může to z bezpečnostního hlediska pro Evropu znamenat nějaké riziko?
Ta rizika radikalizace jsou samozřejmě vážná. Nutno říct, že v rámci Evropy je na tom Česká republika velmi dobře, ačkoliv pár těch shromáždění se tady taky uskutečnilo. Víme, že ve Francii je dlouhodobý problém s radikalizací u mladších osob a tento konflikt může radikalizaci lidí velmi silně podnítit. Takže ano, je to pro západní země ohromná výzva.
Jsem přesvědčen, že nyní je potřeba primárně maximálně podpořit Izrael a jít v tomto klidně proti hlavnímu proudu evropských zemí.
Tagy