Autor fotografie: Pixabay
Minulý týden neprošel sněmovním výborem pro zdravotnictví senátní návrh zákona o pobytu cizinců. Kamenem úrazu byla především otázka řešení zdravotního pojištění. Návrh kritizovali poslanci jak z opozičních, tak vládních stran. Novela není podle mnohých z nich dobře připravena. Shodují se na potřebě odstranit tzv. monopol, kdy zdravotní pojištění cizincům poskytuje prakticky jen dceřiná společnost VZP - PVZP, případně ji připouštějí jako možný kompromis. Varují však před rizikem, že by návrat do stavu, kdy zdravotní pojištění cizinců poskytovaly komerční pojišťovny, vedlo k vyvádění prostředků mimo zdravotnictví. Výbor schválení zákona nepodpořil. Konečné slovo bude mít plénum dolní komory.
Téma bylo intenzívně diskutováno v průběhu března. Jeden z předních kritiků senátního návrhu, poslanec hnutí STAN Jan Kuchař, musel vysvětlovat nařčení, že nesouhlasí se zrušením monopolu PVZP v oblasti poskytování zdravotního pojištění cizincům. Ve skutečnosti navrhuje rozšířit systém na až sedm dceřiných společností veřejných zdravotních pojišťoven. "Vůbec nejde o obranu monopolu. Jde ve zkratce o to, že tahle nenápadná novela může rozvrátit celý český solidární zdravotní systém a děje se tak bez ohledu na veřejný zájem," uvedl v rozhovoru pro Security Magazín 17. března. "Zákonem pro pobyt cizinců bychom vytvořili kompletní systém zdravotního pojištění na komerční bázi. A je pak jen otázkou času, kdy se tento systém ozve stejně jako u cizinců, že chce pojišťovat i české občany, pod rizikem arbitráží."
Právě v tlaku na otevření možnosti poskytovat zdravotní pojištění cizincům i komerčním pojišťovnám spatřuje poslanec Kuchař největší riziko: "Současný senátní návrh by znamenal totiž změnu režimu podnikání komerčních pojišťoven na českém trhu, a to díky téhle nenápadné změně zákona o pobytu cizinců, a následný odtok peněz z českého zdravotnictví."
Připomněl také, že do roku 2021, kdy byl ustaven některými politiky dnes kritizovaný monopol PVZP, se projevovala i bezpečnostní rizika: "Fungovaly tu běžně různé ruské, ukrajinské a jiné mafie, které vyřizovaly pobytová víza společně s tímto pojištěním. A ten, kdo vyřizoval vízum jako svůj byznys, přihlásil se do některé ze soukromých pojišťoven jako jejich „makléř“, a rovnou cizince pojišťoval. Byly tam velké provize, byla to obrovská šedá ekonomika, která vlastně na konci nezaručovala zaplacení lékařům a zdravotnickým zařízením."
Ke kritice senátního návrhu se přidali také další poslanci zdravotnického výboru. Podle Jiřího Maška (ANO) by v případě otevření systému komerčním pojišťovnám hrozilo podpojištění a tím neproplacení péče zdravotnickým zařízením. Poslanec Róbert Teleky (KDU-ČSL) se obává vyvádění plateb mimo zdravotní systém, a v tomto ohledu se shoduje se svým kolegou Davidem Kasalem (ANO). A jako nedostatečnou vnímá Teleky také minimální pojistnou částku, která je podle návrhu 120 tisíc eur, což podle jeho názoru nemusí vždy stačit. Podle Kasala navíc předložený návrh vůbec neřeší povinné očkování u dětí.
A velmi kritická je vůči novele zákona o pobytu cizinců také poslankyně SPD Iveta Štefanová. Na stávajícím systému, do kterého komerční pojišťovny nemají přístup, oceňuje že zdravotnictví nevznikají dluhy neplacením za poskytnutou péči, a senátní návrh v tomto ohledu považuje za ohrožení systému. Pro Security Magazín uvedla: "Před svěřením zdravotního pojištění cizinců na našem území do výhradní gesce PVZP jsme se opakovaně setkávali s velkými problémy. Jako výsledek existence širokého výběru komerčního pojištění s různým rozsahem krytí, zůstaly mnohé výkony po cizincích neuhrazeny. Pojištění si totiž lidé vybírali podle ceny, bez uvážení důsledku nedostatečného krytí a často měli pouze formální pojistky, které fakticky neryly nic a sloužily jen k získání víza. Takže českým zdravotnickým zařízením vznikaly dluhy."
Poslanec Milan Brázil (ANO) navrhuje využít období do konce platnosti stávající normy proto, aby ministerstvo zdravotnictví připravilo novou úpravu. Předložený senátní návrh považuje za zcela nepřijatelný.
Řešení, které nabízí Jan Kuchař, by znamenalo otevření systému pro až sedm dceřiných společností veřejných zdravotních pojišťoven. Ty mají smlouvy se všemi zdravotnickými zařízeními, což významně sníží administrativu. V senátním návrhu zákona není podle něj řešeno, že by komerční pojišťovny měly mít uzavřené smlouvy s poskytovateli zdravotní péče. V důsledku toho by pak pojištěnci museli využívat jen ta zdravotnická zařízení, s nimiž by jejich pojišťovna smlouvu měla.
Zdroj: Security Magazín, Poslanecká sněmovna