Autor fotografie: Bernard Spragg. NZ / Flickr|Popisek: Victoire ,LPG Tanker
Globální ekonomika je závislá na námořní dopravě. Ta je, pokud možno, co nejvíce efektivní a když dojde k narušení námořních tras, dotýká se to prakticky všech aspektů světové bezpečnosti a společnosti. Aktuální dění tomu přesně nahrává.
Námořní doprava je páteří světového obchodu, přes 80 % zboží je přepravováno zaoceánskými loděmi a objem vytrvale vzrůstá od roku 1990. Mezi lety 1990 a 2021 se celkové množství přepravovaného zboží a komodit zdvojnásobilo na téměř 11 miliard tun. Pochopitelně tím pádem i vzrůstá kapacita přepravních flotil, které jsou vysoce závislé na bezpečnosti plavebních kanálů a přírodních podmínkách.
Budeme-li hovořit o neuralgických místech světového námořního obchodu, pak to jsou nepochybně průlivy Gibraltar a Bab-al-Mandab, jenž spojuje Rudé moře s Indickým oceánem. Druhé dva neuralgické body jsou Panamský a Suezský průplav. Aktuálně jsou v problémech Panama i Bab-al-Mandab a pokud je v problémech tento průliv, znamená to, že potíže mají Suez i Gibraltar. Tento mix ovlivňuje celosvětový obchod, tlačí na ceny a dodavatelské řetězce.
V oblasti Panamského průplavu panuje dlouhodobé sucho, které zcela zásadním způsobem tlačí na provoz v 82 metrů dlouhém a až 300 metrů širokém kanálu. Stavba má šest zdymadel a hlavním zdrojem vody pro ně je sladkovodní Gatúnské jezero, jež ale trpí akutním nedostatkem vody. V důsledku toho se snížila možnost reálného ponoru lodí o dva metry, ze zhruba 15 na třináct. Průliv normálně odbaví 38 lodí denně, díky suchu počet klesl na osmnáct.
Podíl na situaci má klimatický jev El Niňo a dopravci mají dvě možnosti. Buď zaplatit navíc miliony dolarů za přednostní odbavení nebo volit jinou cestu, především okolo jižních cípů Jižní Ameriky a Afriky. Tedy kolem Hornova mysu a Mysu dobré naděje. Podotýkat cokoli o extrémním zdražení přepravy asi nemá smysl. Panama intenzivně hledá řešení. Pochopitelně všechna jsou drahá, jako nejefektivnější se jeví přehrazení řeky Indigo, která by měla zásobovat vodou jezero Gatún.
Jenže i toto řešení je extrémně drahé a stavba dlouhodobá. Musel by se vyvrtat tunel v hoře, jenž by dodával vodu do jezera. Cena se odhaduje na dvě miliardy dolarů, přičemž průplav přináší do panamského rozpočtu přibližně 4,3 miliardy dolarů ročně. Aktuální situace je taková, že lodě mohou čekat až týdny nebo si prodloužit trasu o mnoho dní. Těžká volba pro všechny dopravce.
Dalším problémem globální dopravy se stal průliv Bab-al-Mandab Jemenští povstalci z kmene Húsíů, kteří ovladají značnou část země včetně hlavního města Saná, od začátku konfliktu mezi Izraelem a palestinským hnutím Hamas ostřelují lodě proplouvající úžinou. Intenzita jejich útoků postupně vzrůstala a tak koalice vedená USA začala útočit na vojenské cíle povstalců v Jemenu. Ti ovšem s útoky doposud nepřestali.
Situace se okamžitě projevila v Suezském průplavu, kde začal klesat počet proplouvajících lodí. Když se před třemi lety v Suezu zasekla obří kontejnerová loď Ever Given, pocítil to globální obchod naplno a denní ztráty se odhadovaly na devět miliard dolarů. Již teď se snižují příjmy Egypta z dopravy o 40 %. Důsledek? Továrna automobilky Tesla v Berlíně musela kvůli nedostatku komponentů přerušit výrobu. Podobné problémy řeší Volvo, Suzuki nebo IKEA.
Dopravní spojnice se pro řadu dopravců neúnosně prodlužují a důsledky jsou jednoznačné. Výrazné zdražení přepravy, výpadky v dopravě žádoucího zboží pro Evropu, Japonsko a USA, zpomalení výroby a obecně tlak na inflaci, případně hospodářskou recesi. Řešení jsou dlouhodobá. A stačí jen velmi málo, sucho a levné naváděné střely spolu s drony z Íránu.