Autor fotografie: foto: Pixabay
V sérii článků, v níž se SM zabývá důležitými a aktuálními tématy, jako jsou chytrá města či energetika, se dnes podíváme na data a datové platformy jako nástroj k rozvoji inteligentních měst. Pro většinovou společnost se jedná o poměrně abstraktní a těžko uchopitelné téma. Co všechno pojem data zahrnuje? Jakou mají data podobu? Kdo s nimi má pracovat a jak?
Z pohledu českých municipalit jsou informační a datové zdroje ve valné většině případů roztříštěné, případně v provozním prostředí města není jejich existence vůbec zohledňována nad rámec absolutního, například zákonného, minima.
Administrativně i procesně je pro úřady a městské organizace komplikované efektivně pracovat i s více uchopitelnými zdroji informací – dokumenty, projektovými záměry, dílčími analýzami, širokou škálou metodických doporučení, normami apod. Samostatnou výzvou je rovněž samotná komunikace a sdílení informací napříč různými subjekty, ať už mezi odbory na úrovni úřadu, tak mezi městskými organizacemi a městy.
Komplikace obecně vyplývají z nízké úrovně systémového přístupu a nastavení procesů – neprobíhá kategorizace, katalogizace a centralizace. Výraznou slabinou je absence „živé“ a kontinuálně aktualizované evidence připravovaných projektů či projektových záměrů, chybí ucelené městské databáze zpracovaných analytických a strategických výstupů. Následně může docházet k častým duplicitám a tříštění finančních, časových a lidských zdrojů.
S daty je to ještě o trochu složitější. Zdroje dat jsou různorodé, je jich velký počet, na první pohled nemusí být ani jednoznačné, že se o datový zdroj s jakoukoliv přidanou hodnotou jedná. Ani na úrovni státu neexistuje ucelené metodické doporučení, které by komplexně popisovalo, jaká data lze a je vhodné sbírat a analyzovat – města jsou tedy zatím nucena hledat vlastní cesty. Formáty i struktura samotných dat se rovněž liší a to v mnoha parametrech.
Pomyslným prvním krokem je tedy zahájení budování systematického přístupu ke správě dat, který umožňuje mapovat dostupné datové zdroje, kategorizovat a popisovat produkovaná data a implementovat procesy a technologická opatření, která usnadňují práci s nimi. Tento krok lze vyřešit vstupním datovým auditem. Základními principy jsou standardizace, zajištění konzistence, kvality, otevřenost (dostupnost veřejnosti) a transparentnost (dohledatelnost jejich původu). Dodržení principů následně umožňuje využití dat napříč různými systémy a aplikacemi.
S jakými zdroji tedy města mohou pracovat? Jako příklady lze uvést IoT senzory umístěné na území města mapující kvalitu životního prostředí, kamerový systém města – využitelný např. pro počítání průjezdů vozidel či obsazenosti parkovacích míst, statistická data sledovaná na úrovni úřadu, externí statistická data získávaná z veřejných databází, mapové podklady a prostorové informace, pasporty, údaje o budovách, jízdní řady, 3D fotogrammetrické modely, jízdní řády a mnoho, mnoho dalších… Klíčovým faktorem, který rozhoduje, jakým způsobem mohou být běžně generovaná data využita, je konzistentní metodický přístup k jejich sběru, ukládání a zpracování.
Kapacity města tyto aktivity provádět podmiňují v první řadě dostupnost kvalifikovaných lidských zdrojů. Až pak následuje připravenost technická a technologická, jež zahrnuje rozvoj komunikační infrastruktury v podobě optických metropolitních sítí, bezdrátových řešení využívající telekomunikační standardy páté generace či IoT konektivity,stejně tak budování datových center a skladů, využití privátních cloudových úložišť a modernizaci koncových zařízení a uživatelských stanic.
Uchopitelnou oblastí, ve které města začínají vnímat přidanou hodnotu, jsou například geografické informační systémy, resp. mapové aplikace. Jejich největší výhodou je možnost digitalizace dostupných analytických výstupů, například pasportů, do snadno vizuálně čitelných vrstev. Různé mapové vrstvy lze následně kombinovat pro snazší pochopení charakteristiky a kontextu řešeného území.
V digitálním prostředí lze pak snadno a rychle vyhledat, kudy vedou distribuční či komunikační sítě, kde se nachází zájmové objekty nebo plánovat rozvoj modrozelené infrastruktury ve veřejném prostoru. GIS umožňuje například srovnání teplotních map, územního plánu, lokální zástavby, pasportu zeleně a mapy vodních zdrojů města pro plánování rozvoje modrozelené infrastruktury.
Roli a význam dat postupně začíná zohledňovat i legislativa, ukázkovým příkladem je aktuální zavádění digitálních map veřejné správy (DMVS) zahrnující základní prostorové situace, dopravní infrastrukturu
a technickou infrastrukturu, které centralizují data měst a obcí na úrovni krajů; nebo plánované zavedení standardu povinné digitalizace a 3D modelování informací o stavbách (BIM) do procesu stavebního řízení.
Otevírání dat na úrovni veřejné správyje jedním z nástrojů zajištění snadného přístupu veřejnosti a dalším zástupcům zainteresovaných stran k datovým sadám zpracovávaných městem a jeho organizacemi, které lze využít pro podporu rozvoje nových aplikačních řešení. Podmínkou je samozřejmě zajištění odpovídající ochrany osobních údajů a případných obchodních tajemství.
Dalším ze zdrojů využívaných pro analýzu městských prostředí jsou geolokační data mobilních operátorů, která se hodí zejména pro oblasti mobility vč. plánování dopravy, marketingu, podpory turismu nebo zkoumání rozvojového potenciálu zájmových lokalit. Města mohou pořídit ucelenou analýzu jako službu, nebo pouze data nakoupit pro potřeby vlastního zpracování.
V neposlední řadě je vhodné znovu zmínit význam a rozvojový potenciál kamerových systémů a pokročilých nástrojů pro analýzu obrazu, které mohou sbírat cenná anonymizovaná data z veřejného prostoru nejen pro zajištění bezpečnosti, ale pro optimalizaci mobility na mnoha úrovních včetně dopravy v klidu, pohybu ve veřejném prostoru či návštěvnické zkušenosti.
Pro usnadnění celého procesu využití různých typů dat existují specializované datové platformy (například pro řízení dopravy, energetický management, krizové řízení či správu systému veřejného osvětlení). Pokročilá řešení navíc umožňují nejen sledování a vyhodnocování dat, ale rovněž inteligentní řízení připojených technologií.
Na závěr je nutné zdůraznit význam kybernetického zabezpečení nejen dat, ale celé ICT architektury veřejné správy. Počet útoků se v posledních letech zvyšuje, s narůstající mírou digitalizace jsou jejich případné dopady čím dál závažnější. Municipality si musí uvědomit význam zabezpečení i virtuálních částí svého provozu a náležitě tomu přizpůsobit alokované zdroje. Prvním krokem je realizace bezpečnostních auditů, které mohou odhalit hlavní slabiny. Neméně významnou roli plní kontinuální vzdělávání zaměstnanců, kteří stále tvoří nejzranitelnější část každého bezpečnostního systému.
Zdroj: CZ Gatum