Bleskové popravy v Íránu: teror nekončí

Mezitím, co se pozornost celého světa upíná k očekávanému poklesu cen ropy v důsledku blížícího se příměří mezi USA a Íránem, v hlubinách íránského bezpečnostního aparátu se odehrává tichá, leč brutální tragédie. Za kouřovou clonou bombardování a vzájemných útoků na vojenské cíle se téměř zapomnělo na osud tisíců demonstrantů z ledna 2026.

Nepokoje, které zachvátily Írán na počátku roku 2026, nebyly přímým důsledkem nespokojenosti obyvatel s politickou reprezentací, ale naopak výsledkem něčeho mnohem hmatatelnějšího, rozpadající se ekonomiky. Jak uvádí analýza Javada Heiran-Nia ze Stimson Center, protesty začaly na teheránském starobylém tržišti Grand Bazaar poté, co se riál propadl na historické minimum 1,4 milionu za dolar. Bazar, který mimo jiné historicky pomohl svrhnout šáha Muhammada Rezá Pahlavího, se poprvé od roku 1979 obrátil proti islámské republice. Íránský režim, oslabený úpadkem svých proxy sil na Blízkém východě a poškozený útoky na vojenskou infrastrukturu, reagoval na vnitřní hrozbu extrémní brutalitou.

Osud více než 50 tisíc zatčených protestujících je dosud nejasný

 

Bezpečnostní ofenzíva režimu vyústila v masové čistky a zatýkání demonstrantů. Podle lidskoprávního portálu Iran Human Rights Monitor bylo během lednového povstání zadrženo téměř 50 000 osob, převážně studentů a dělníků. Nápor byl tak enormní, že kapacity oficiálních zařízení, jako je věznice Vakílábád v Mašhadu, byly okamžitě saturovány. Režim proto transformoval civilní tábory na neoficiální detenční centra pod správou Revolučních gard (IRGC). Hlava íránské justice Gholamhossein Mohseni Ejei nařídil provádět zrychlené, exemplární procesy před Revolučními soudy bez možnosti obhajoby, což potvrzuje, že zatýkání je centrálně řízeným aparátem teroru.

Část íránských protestujících byla exemplárně popravena

 

Zatčením utrpení zadržených protestujících a jejich rodin neskončilo. Justiční mašinérie íránského režimu pokračuje v exemplárních politických popravách. Ze statistik lidskoprávních organizací, jako je Human Rights in Iran (HRI), vyplývá, že pod záminkou „válečného stavu“ režim radikálně zrychlil vykonávání trestů. Politické popravy v Íránu v důsledku toho eskalovaly na úroveň, kterou země nezažila od krvavých 80. let minulého století. Od zahájení vojenských úderů USA a Izraele z 28. února 2026 bylo na základě politicky motivovaných obvinění oběšeno již nejméně 40 vězňů, včetně 19 přímých účastníků demonstrací. Bezprostřední riziko popravy hrozí podle HRI dalším nejméně 78 demonstrantům a politickým vězňům, z nichž minimálně 41 osob bylo zatčeno v přímé souvislosti s lednovým povstáním.

Ekonomický teror a mučení 

Mimořádně děsivým novým trendem je pak samotná rychlost, s jakou tyto zmanipulované procesy probíhají. Íránští demonstranti zatčení v roce 2026 jsou dle informací HRI během pouhých několika měsíců bleskově vyslechnuti, obžalováni, odsouzeni, jejich tresty smrti potvrdí Nejvyšší soud a následně jsou popraveni. To vše se děje v řízeních, která postrádají i ty nejzákladnější záruky spravedlivého procesu. Většina z nich je po týdny držena v naprosté izolaci, podrobována brutálnímu mučení, odříznuta od nezávislých právních obhájců a odsuzována Revolučními soudy na základě vynucených přiznání. V mnoha případech jsou tito lidé popravováni tajně, aniž by režim předem uvědomil jejich rodiny. Teherán zdůvodňuje popravy obviněním dotačných ze špionáže a ohrožení národní bezpečnosti, čímž v podmínkách uměle živené válečné psychózy kriminalizuje jakýkoliv projev nesouhlasu.

Podle lidskoprávního reportu Amnesty International z května navíc režim v březnu 2026 nasadil digitální systém „Saham“, který automaticky identifikuje a konfiskuje bankovní účty a majetky rodin obviněných. Tento ekonomický teror a uvalování likvidačních kaucí slouží jako finanční zbraň, která má vynutit absolutní mlčení pozůstalých a paralyzovat občanskou společnost. Teheránu se sice podařilo zemi odříznout od světa, ale digitální stopu teroru se mu zatajit nedaří.

Digitální zatemnění a bleskové rozsudky

 

Klíčovým nástrojem pro udržení informací uvnitř země se samozřejmě stalo digitální zatemnění země. Podle dat organizace NetBlocks, která monitoruje kybernetickou bezpečnost a svobodu internetu, uvalil íránský režim na obyvatelstvo nejdelší internetový shutdown v historii, trvající 90 dní. Absence internetu v zemi měla fatální důsledky. Nezávislá média neměla možnost informovat své partnery v zahraničí o situaci v zemi a běžní občané nebyli schopni komunikovat se svými rodinnými příslušníky. Bezpečnostní složky FARAJA a IRGC navíc monitorovaly digitální stopu občanů a prostřednictvím výhružných SMS kriminalizovaly používání VPN či satelitních terminálů Starlink, což úřady označily za špionáž. Tento technologický blackout tak fungoval jako informační štít, pod nímž režim prováděl neregistrované represe mimo dosah světových médií.

Ani po formálním ukončení nejdelšího plošného blackoutu se však situace nezlepšila. Jak vyplývá ze společného prohlášení íránských lidskoprávních organizací z 21. května 2026, Teherán přešel na systém tzv. selektivního přístupu. Zatímco vládní elity mají privilegované připojení, pro obyčejné občany je globální internet drasticky filtrován a zpomalován. Tato digitální blokáda podle aktivistů likviduje drobné podnikatele a dopadá na vzdělávání dětí, zejména v chudých oblastech, které režim systematicky odřezává od světa.

 

Tagy