V Izraeli není kryt jako kryt: někdy čekáte na smrt v křoví

Izrael a jeho obyvatelstvo vděčí za tak dobré zvládání válečné situace především sofistikované síti krytů, které nejen že ochraňují fyzicky, ale také psychicky. Jak ale vypadá realita v zemi, kde se v krytech boxuje, čte nebo slaví svátky, a proč je ochrana života v Izraeli v podstatě náboženskou povinností?

V Izraeli platí pravidlo, že není kryt jako kryt.  Existují dva základní typy krytů: přímo v bytě označované jako mamad nebo ve sklepě domu. Všechny domy stavěné po roce 1992 už počítají s mamadem jako se standardem. Můžete si to představit jako menší pokoj, většinou velký přibližně 3x3 metry, který má speciální těžké protipožární a plynotěsné dveře. Velkou přidanou hodnotou je, když má tento pokoj i okna a mimo válku ho jde používat třeba jako dětský nebo hostinský pokoj. Na první pohled tak ani nemusí být hned jasné, že se jedná o kryt. Okna jde navíc velmi jednoduše zaklapnout ocelovým plátem, čímž se místnost hermeticky uzavře proti tlakové vlně nebo šrapnelům.

 

Izraelský kryt jako knihovna i boxovací ring v suterénu 

 

Druhým typem jsou veřejné kryty v domech, nákupních centrech nebo školách. Starší domy mají kryty přímo ve sklepě, ale jejich kapacita je často omezená na 15–20 stojících lidí. Tyto prostory jsou však mimo válku využívány neuvěřitelným způsobem. Navštívila jsem několik zajímavých krytů, které byly přeměněny na dětské komunitní centrum, místní knihovnu nebo třeba plně vybavený boxovací klub s pytli a funkčním ringem. 

 

Z kapacitních důvodů je dobré vědět, kde se ve čtvrti nachází větší kryt pro stovky lidí. Zdaleka největší jsou podzemní parkoviště, která se v době útoků mění v autonomní podzemní města. Právě ta se stala dějištěm neoficiálních kulturních akcí i provizorním domovem. Rodiny s dětmi se sem často stahují na delší dobu, stavějí si tu stany a rozkládají matrace přímo mezi zaparkovanými auty. Přespávají zde celé noci i dny, aby nemusely ve stresu neustále přebíhat z horních pater domů dolů, což je pro rodiče s malými dětmi fyzicky i psychicky vyčerpávající.

Siréna v autobuse: Když nohy vypoví službu 

 

Ne vždycky jste však při poplachu doma, ale třeba v práci nebo v autobuse. Pokud jste v budově, většinou není složité najít nejbližší kryt ve vašem nebo sousedním domě. Problém nastává v parku, na ulici nebo když jedete v nějakém dopravním prostředku. V takovém případě můžete zkusit doběhnout do nejbližšího vchodu, nebo, pokud není čas, musíte okamžitě vystoupit z auta či autobusu a lehnout si na zem. V takovém případě je velmi důležité krýt si hlavu rukama, aby vás případné šrapnely nebo tlaková vlna nezranily. 

Být v době sirény na ulici je však extrémně stresující, protože nejen, že slyšíte výbuchy, ale často je také vidíte exploze na nebi. Bezmoc, kdy se nemáte kam schovat, je velmi těžká. Někdy se ale nákupu nebo cestě k lékaři prostě nevyhnete. 

Minulý týden mě siréna zastihla v autobuse, když jsem se po několika dnech horečky rozhodla jet konečně k doktorovi pro antibiotika. Z autobusu se mi sice podařilo vystoupit, čímž jsem se vyhnula bezprostřednímu nebezpečí kvůli možným střepům ze skla, ale kvůli nemoci jsem neměla sílu doběhnout do krytu vzdáleného asi 300 metrů, který jsem si mezitím našla na mapě. Schovala jsem se proto v keřích vedle cesty a jen čekala, až výbuchy nad hlavou přestanou. Další sirény mě už naštěstí potkaly u doktora, kde jsme s personálem společně několikrát sešli do krytu a následně zase zpět do ordinace.

Kryt nebo bez krytu, důležité je přežít

 

Schovat se v keři nebo se ze všech sil snažit utéct do nejbližšího krytu jsou zoufalé činy, které vám připomenou, jak křehký je život bez tlustých betonových zdí, které jsou pro Izraelce takovou samozřejmostí. Ale proč vlastně Izrael investuje tolik úsilí a peněz do toho, aby měl kryt i ten nejmenší byt? Odpověď neleží v armádních skladech, ale v tisíce let starém náboženském pravidle. O tom ale v příštím textu.

 

Tagy