Autor fotografie: Unsplash|Popisek: Ilustrační fotografie
Pravidelně procházím diskuze k mým příspěvkům a diskuze pod článkem „Proč nám vláda i ERÚ lže“ mne inspirovala k dalším příspěvkům. V dnešním zareaguji na dotazy a komentáře čtenářů.
Nejprve děkuji za všechny milé příspěvky, právě Vaše podpora a dotazy, mě motivují k další práci. Nebudu a ani nemohu reagovat na nekonstruktivní výkřiky, které článek kritizují neuvádějí důvody. Jedním z dotazů pod článkem bylo, abych vysvětlila, co jsem měla na mysli pojmem „prostředky, které měly regulované firmy vybrat v cenách minulých let, ale nevybraly“.
Nejprve ale krátce vyložím, jak se počítají regulované ceny energií. Energetický regulační úřad (ERÚ) na základě své metodiky vypočítá tzv. povolené výnosy, ty upraví např. o tzv. korekční faktory (navýší nebo poníží podle charakteru korekce) a tím dostane tzv. upravené povolené výnosy (UPV). Upravené povolené výnosy jsou maximálním možným výnosem, který regulovaná společnost může (a měla by) vybrat za předpokladu, že se naplní její plány na distribuované jednotky. Pakliže je spotřeba (tedy i distribuované množství) nižší, než společnost předpokládala, nevybere v cenách tolik, kolik jí ERÚ podle metodiky stanovil, že má vybrat. A naopak platí, že pokud firma distribuuje více energie, než plánovala, vybere víc, než jí regulátor povolil. A zde se dostáváme ke korekčním faktorům. Pokud firma vybere méně, ERÚ v následujícím roce spočítá o kolik méně vybrala a tuto částku připočte k povoleným výnosům na další rok. Pokud je spotřeba, resp. distribuce vyšší, než se plánovalo a firma tak vybere víc, ERÚ postupuje tak, že opět spočítá o kolik víc firma získala a tuto částku odečte od povolených výnosů na následující rok.
A tak se vracíme k termínu „regulovaná firma vybere“. Distributoři fakturují ceny, které vypočítá ERÚ pro jednotlivá pásma odběru (distribuční sazby. To ERÚ udělá zjednodušeně tak, že vezme spočítané upravené povolené výnosy, které rozdělí na napěťové hladiny a na odběrová pásma (podle regulovanou společností vykázaných plánů) a rozpočítá na energetické jednotky, které vykázala regulovaná společnost jako plán distribuovaného množství. Distributor pak celý rok, fakturuje tyto ceny a v součtu se buď dostane na upravené povolené výnosy, nebo ne. A v dalším roce pak ERÚ zohlední v korekčních faktorech buď přebytek (tedy UPV na další rok poníží) nebo „nedoplatek“, a pak musí UPV na další rok navýšit. A podle tohoto mechanismu pak ceny klesají nebo rostou.
Tedy říkám-li, že jde o prostředky, které měly regulované firmy vybrat v cenách minulých let, ale nevybraly“, pak mám na mysli právě situaci, kdy byla spotřeba energií nižší, než na kolik bylo spočítáno UPV v minulých letech. To také znamená, že ačkoli s energiemi doma šetříte, neznamená to, že budete příští rok platit méně. Je tomu tak proto, že výnosy regulovaných společností spíše rostou, než aby klesaly, a i kdyby mírně klesaly, stále budete tento výnos dělit menším objemem (spotřebou) distribuovaného množství.
Pojďme se dále podívat na to, které faktory, které mají největší vliv na výši regulovaných cen (u elektřiny). Jde o faktory: cena silové elektřiny, očekávaná výše spotřeby, velikost a charakter korekčních faktorů z minulých let, metodika stanovení povolených výnosů a upravených povolených výnosů a investice.
U ceny silové energie (která je tvořená trhem) na krytí ztrát v soustavě obecně platí, že čím vyšší cena je na trhu v období, kdy se ceny na další rok stanovují, tím vyšší cenu musí regulátor zohlednit. I zde je samozřejmě vliv poplatku na obnovitelné zdroje elektřiny (OZE).
U očekávané výše spotřeby platí, že čím větší plánované množství distribuované energie, tím nižší ceny, protože UPV se rozpočítají na více jednotek. ERÚ tak stanoví nízké ceny, regulované subjekty nevyberou, co by měly a výše zmíněný vzniká korekční faktor. Velmi oblíbená hra s čísly jak na straně regulátora, tak distributora. Opticky je spotřebitel spokojený, ale reálně stejně zaplatí víc v cenách v následujícím roce. Regulovaná společnost je spokojená, protože o nic nepřijde, jen si svůj výnos odloží. A regulátor je také spokojený, protože prezentuje nižší ceny. Tato hra se nicméně nedá hrát do nekonečna a pochopily to i regulované společnosti, které své plány výrazně posunují k realitě. A zjevně tato situace doběhla i Energetický regulační úřad, proto ten skokový posun pro rok 2024.
Velikost a charakter korekčních faktorů z minulých let je významný z toho pohledu, zda je kladný nebo záporný, jakou má korekční faktor velikost, a také způsob jeho zohlednění – zda je do UPV zohledněn jednorázově nebo rozložený do několika let.
Metodika stanovení povolených výnosů a upravených povolených výnosů (tedy Zásady cenové regulace, o kterých byly mé předcházející dva články) dopředu zavazuje energetického regulátora v tom ohledu, že například určuje, jaké náklady budou vstupovat do regulačního vzorce, jaké budou povolené výnosy, co se zohlední v odpisech, jak vysoký bude zisk regulovaných společností apod.
Velmi zásadní součástí vstupů do regulace jsou investice do přenosových, distribučních a přepravních souprav. Zde nás nečekají příjemné vyhlídky – velikost investic bude i nadále narůstat s tím, jak je u nás bez rozmyslu a zohlednění reálného stavu a vývoje ve světě podporován Green Deal. Distribuční sítě nejsou připravené na velké nárazy z fotovoltaických nebo větrných zdrojů, nebo plánovaný přechod na elektromobilitu. Takové rázy síť nevydrží a je třeba ji posilovat, aby byla zajištěna bezpečnost dodávek. A s posilováním sítí (tedy se zvyšováním bezpečnosti dodávek energií) rostou investice a odpisy z majetku.
Snad jsem dnes vysvětlila srozumitelně a zjednodušeně jak vlastně ERÚ ceny počítá.
Těším se zase někdy nad dotazy čtenářů.
Autor: Anna Binderová (Anna Binderová, dlouholetá spolupracovnice tuzemských i zahraničních energetických společností, členka Institutu pro energetiku, externě spolupracuje s redakcí Security magazínu a zaměřuje se zejména na témata energetiky, ekonomiky a národního hospodářství)