Autor fotografie: Pexels|Popisek: Ilustrační fotografie
Naše redakce požádala o doporučení jednoho z nejodpovědnějších - Marcela Havláska, bývalého příslušníka elitní 601. skupiny speciálních sil „Generála Moravce“.
Poradit, jak se chovat při teroristickém útoku na tzv. „měkký cíl“, je nesmírně těžké. Poskytovat zaručený recept typu „co dělat, když….“ v tak proměnné a nepředvídatelné situaci, jako je teroristický útok na „měkký cíl“, je téměř nemožné. Ale hezky popořádku.
Tyto akty, ať už náboženských či politických radikálů, teroristů, nebo dříve též nazývaných anarchistů, tady byly od nepaměti. Vždy se najdou frustrovaní jedinci nebo skupina, která je bytostně přesvědčena o své pravdě a nehodlá akceptovat přání většiny, skupina, která se cítí být utlačovaná a toužící po odplatě, či skupina, která chce stůj co stůj změnit společnost, systém, dějiny, a věří, že jedná ve jménu vyšších cílů a že její skutky budou doceněny teprve s odstupem času a možná po smrti jejích příslušníků.
Musíme si připustit, že tyto nebo podobné teroristické činy tady ve větší či menší míře budou, tohle je daň za svobodu a demokracii a volný pohyb osob v rámci EU. Ne každý ve svobodné společnosti sdílí stejné hodnoty a principy jako většina. Neexistuje recept nebo způsob, jak tomu zabránit. Pokud by někdo našel způsob, jak těmto případným útokům předejít, aniž by byla omezeny svobody jednotlivce, měl by být nominován na Nobelovu cenu za mír.
Aby k těmto činům nedocházelo, museli bychom žít v totalitní společnosti, kde jedna půlka sleduje tu druhou, ve společnosti bez rozdílných názorů atd. Západ je proti těmto útoků zranitelný paradoxně díky své demokracii a svobodám jednotlivce a historii koloniálních mocností. Někdy mi naše společnost připadá jako rozmazlený fracek. Sami totiž mnohdy nerespektujeme zákony, práci ani příkazy policie.
Pokud se máme bavit o tom, jak se chovat pří teroristickém útoku, měli bychom si také říct, co můžeme dělat pro to, aby k němu nedošlo. Vím, že to je pro některé lidi citlivé téma, a možná se mnou nebudou souhlasit, ale bohužel jiná cesta není.
Musíme si začít všímat více svého okolí, nebýt lhostejní k tomu, co se kolem nás děje. Máme totiž ve zvyku, že děláme, že se nás to netýká, říkáme si „ať si každý dělá, co chce, není to moje věc“, což je typicky české.
Nechci být skeptik, ale vsadím se, že kdybych začal instalovat bombu na náměstí u odpadkového koše, nic se nestane. A vsadím se, že když nechám batoh na rušném místě, jakým je třeba obchodní centrum, nikdo si toho nevšimne. Ale možná se mýlím.
Musíme se naučit všímat si maličkostí v chování jiných lidí, vyhodnocovat je a hlavně upozornit na to policii. Pokud vidíme podezřelé chování lidí v mém okolí, nesmíme před ním zavírat oči, nikdo se nezradikalizuje přes noc, ale pokud nad tím mávneme rukou, může se nám to vymstít. Jednoduše řečeno musíme se začít chovat zodpovědněji, respektovat práci policie a pomáhat ji, sledovat společenský a politický život u nás doma, zajímat se o aktuální stav naší společnosti, názory, myšlení, protože i toto může pomoci předcházet nepříjemnostem.
Jak se chovat při teroristickém útoku? Neexistuje univerzální reakce
Obecně platí utéct - dostat se co nejdál, schovat se a až v krajním případě bojovat. Měli byste zachovat chladnou hlavu, ale zapomeňte na to, pokud budete přímými účastníky teroristického útoku, bude to pro vás velký stres, chaos, budete zmateni, nebudete schopní uvažovat racionálně.
Měli bychom si i popsat možného útočníka. Nechceme příliš konkretizovat, pokusíme se to zevšeobecnit. Vždy to bude extremista, ať politický, nebo náboženský. Náboženský extremismus je z našeho pohledu nejhorší, protože tito lidé věří, že po smrti se budou mít mnohem lépe než za svého pozemského života, tito lidé počítají se smrtí, ve většině případů chtějí zemřít, jsou odhodlaní a nezřídka vědí, že při teroristickém útoku zemřou, jsou smíření se smrtí a nedají se zastavit.
Je to úplně odlišná mentalita a způsob myšlení, než na který jsme zvyklí. Politický extremista si chce užívat výsledky své akce, chce změnu systému, chce žít v nové společnosti a udělá vše proto, aby přežil.
Bombový útok
Tyto improvizované výbušné systémy mají jediný účel - zabít a zranit velké množství lidí. Mají různou podobu, od tlakového hrnce jako v New Yorku, v rámu jízdního kola až po auto napěchované trhavinou. Výbušniny jsou vyrobeny z dostupných materiálů, nebo si je teroristé pořídili na černém trhu.
Odpalují se na dálku například mobilním telefonem, nebo je odpálí sebevražedný atentátník, popřípadě se aktivují jiným improvizovaným nástražným systémem. Pro zvětšení smrtícího účinku mohou být naplněny hřebíky, šrouby, ocelovými kuličkami atd. Zde záleží jen na fantazii a zkušenosti strůjce takové bomby.
Pokud slyšíte výbuch, smetla vás tlaková vlna, v tuto chvíli jste právě přežili bombový útok. Pokud jste nezraněni, můžete se vrátit na místa exploze a snažit se pomoct zraněným, ale musíte si uvědomit, že pořád existuje riziko dalšího útoku a musíte být obezřetní.
Na místě nebo poblíž místa prvního výbuch se může nacházet druhá nálož, kterou se chystají odpálit teroristé po příjezdu záchranných složek. Na tenhle druh útoku neexistuje reakce, protože většinou se neopakuje s již zmíněnou výjimkou, kdy prvotní exploze má pouze přilákat záchranné týmy, anebo nasměrovat lidi na jedno místo a tam odpálit mnohem větší. Jediné, co proti tomu můžete udělat, je všímat si podezřelých předmětů, jako jsou opuštěné tašky či batohy na místech, kde se schází velké množství lidí. Pokud najdete podezřelý balíček, podezřelé zařízení, které připomíná NVS (nástražný výbušný systém), NEMANIPULUJTE s ním!!! Uvědomte policii, bezpečnostní službu a pokuste se zabezpečit, aby s předmětem nebylo manipulováno. Zbytek zařídí policie, která má pro tyto situace postupy a EOD týmy (pyrotechnici). A po explozi, pokud ji bez zranění přežijeme, pomáhat s následky.
Autoři: Marcel Havlásek