Autor fotografie: SECURITY magazín pomocí Bing AI|Popisek: Ilustrační obrázek
S ChatGPT jsme si tentokrát zaspekulovali o alternativních dějinách Číny. Pokud by Mao Ce-tung po druhé světové válce prohrál mocenský souboj s Čankajškem a nedošlo by k založení Čínské lidové republiky, mohla by tato východní velmoc vypadat úplně jinak.
Možná by se Čína pod vedením nacionalistické strany Kuomintang (KMT) podobala moderní liberálnější demokracii. Byla by pravděpodobně více otevřená zahraničním vlivům a ekonomice, což by mohlo vést k rychlejšímu hospodářskému růstu a modernizaci země.
Je však důležité zdůraznit, že tyto alternativní scénáře jsou čistě hypotetické a nedá se s jistotou říct, jak by vypadala dnešní Čína, pokud by se dějiny vyvíjely jinak. Mao Ce-tung byl významnou postavou čínských dějin a měl značný vliv na formování moderní Číny, ale existuje mnoho dalších faktorů a osobností, které by mohly hrát klíčovou roli v alternativních scénářích.
Začátek transformace Číny na ekonomického tygra se datuje do pozdních 70. a začátku 80. let. Toto období bylo zahájeno ekonomickými reformami a otevřenějšími politikami pod vedením čínského vůdce Teng Siao-pchinga. Pokud by republika Čína pod vedením nacionalistické strany Kuomintang přežila po druhé světové válce a nevítězil Mao Ce-tung, mohla by ekonomická transformace začít dříve, a to buď pod vedením KMT, nebo jiných politických sil. KMT měla ambice modernizovat Čínu a mohla by podniknout ekonomické reformy a otevřít se zahraničním investicím dříve než komunistická vláda.
Pod vedením komunistické strany v Číně došlo k výraznému omezení soukromého podnikání a národnímu vlastnictví byly podřízeny klíčové odvětví průmyslu. Po uchopení moci komunisty byly znárodněny průmyslové podniky, což vedlo k formování plánované ekonomiky, která byla charakteristická pro socialistické země. V tomto období mělo zemědělství a těžký průmysl prioritu.
Pokud by zemi vedl KMT, který měl odlišnou politickou filozofii, průmyslová politika by mohla být jná. Kuomintang se zpočátku zavázal k hospodářské modernizaci a industrializaci. Byl zde větší důraz na podporu soukromého podnikání a zahraničních investic. Pravděpodobně by byl menší zásah vlády do ekonomiky a snaha podporovat průmyslový sektor, aby bylo dosaženo ekonomického růstu.
Z hlediska vojenského by pravděpodobně byl rozdíl mezi Čínskou lidovou republikou vedenou komunistickou stranou a republikou Čína pod vedením nacionalistické strany Kuomintang.
S komunistickou stranou u moci byla Čínská lidová republika tradičně známá jako země s velkými investicemi do vojenského rozpočtu. Mao Ce-tung a jeho nástupci kladli velký důraz na vybudování silného vojenského aparátu, aby ochránili revoluční režim a prosazovali komunistické ideály. Vzhledem k chudobě země v tom období to však znamenalo, že vojenské výdaje byly často prioritou na úkor civilního sektoru.
Za vlády Mao Ce-tunga došlo k několika vojenským konfliktům, jako například Tchajwanské krizi v roce 1958 nebo čínsko-indické válce v roce 1962. Bylo by pravděpodobné, že politika republiky Čína pod vedením Kuomintangu by se v této oblasti lišila, pravděpodobně by byla mírnější a snažila by se vyhnout rozsáhlým vojenským střetům s jinými zeměmi.
Pokud by se republika Čína pod vedením KMT udržela a vyvinula se do moderní doby, pravděpodobně by měla odlišnou zahraniční politiku a strategické cíle. Mohla by mít odlišné aliance a vztahy s dalšími státy a regionálními mocnostmi. Přirozenými partnery by pravděpodobně byly země s podobnými politickými a hospodářskými zájmy.
Během 20. století měly Spojené státy dlouhodobý vztah s Čínou a poskytovaly podporu nacionalistickému režimu Kuomintangu v jeho snaze udržet kontrolu nad pevninskou Čínou a ostrovem Tchaj-wan. Kuomintang měl blízké vztahy s USA a jím vedená vláda by mohla nadále hledat podporu od americké vlády, zejména pokud by prokázala svůj zájem o modernizaci a otevření trhů.
Navzdory historickým konfliktům mělo Japonsko zájem na stabilním sousedství s Čínou a obchodních vztazích. Modernizovaná a otevřená Čína by mohla představovat atraktivní trh a investiční příležitost pro japonské podniky.
V období studené války mohla nacionalistická Čína hledat vztahy s dalšími asijskými zeměmi, které se chtěly vyhnout přílišnému angažování v konfrontaci mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Například Jižní Korea, Filipíny a Singapur mohly být mezi potenciálními partnery.
Nacionalistický režim by mohl hledat spolupráci s dalšími autoritářskými či autoritativními státy, které sdílejí podobné politické hodnoty a modely vlády.
Naopak vztahy se Sovětským svazem by pravděpodobně byly zcela odlišné. V období studené války byla politika mezinárodních vztahů ovlivněna rivalitou mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Pokud by Čína zůstala pod vedením KMT a vyvinula modernizovaný a otevřený režim, pravděpodobně by se chtěla vyhnout nadměrnému vměšování Sovětského svazu do svých vnitřních záležitostí, aby si udržela nezávislost a nebyla brána za satelitní stát Sovětského svazu.
Vztahy mezi Čínou a Sovětským svazem byly v historii komplikované. Během studené války existovaly územní spory mezi Čínou a Sovětským svazem, zejména v oblasti hranice na Dálném východě a v oblasti Zabajkalska. Pokud by KMT udržela kontrolu nad pevninskou Čínou, tyto územní spory by pravděpodobně zůstaly a mohly by se stát předmětem mezinárodního napětí.
Čínu pod vedením Kuomintangu by mohly Spojené státy využívat k tlaku na Sovětský svaz. USA by mohly koordinovat své diplomatické kroky s Čínou v otázkách, které jsou klíčové pro obě země, jako jsou územní spory s Sovětským svazem nebo otázky týkající se regionální stability.
Spojené státy by mohly využít své ekonomické vztahy s Čínou k posilování hospodářského tlaku na Sovětský svaz. Investice a obchodní dohody by mohly být využity jako nástroje diplomatického vyjednávání.
Možná by existovala spolupráce mezi Spojenými státy a Čínou v oblasti vojenského vybavení, výcviku a strategického plánování, což by mohlo ovlivnit rovnováhu sil v regionu a posílit postavení Spojených států ve srovnání se Sovětským svazem.
Je třeba si uvědomit, že vztahy mezi státy jsou velmi komplexní a ovlivňovány mnoha faktory. Pokud by nacionalistická Čína pod vedením KMT usilovala o modernizaci a otevření, pravděpodobně by se snažila udržovat vyváženou politiku mezinárodních vztahů a vyhýbat se nadměrné závislosti na jakékoli velmoci, včetně Sovětského svazu. Ale jak již bylo zmíněno, hovoříme zde o hypotetickém scénáři a skutečné dějiny by mohly mít jiný průběh a vývoj.
Zdroj: ChatGTP