Včera se v médiích objevila kauza „kompromitujících materiálů“ na ministra vnitra Milana Chovance (ČSSD). Celou věc zveřejnil sám ministr na svém profilu na sociální síti, kde mimo jiné také napsal, že kauzu řešil s tajnými službami. „Bezpečnostní služby si náš stát zřizuje především za účelem ochrany ústavního zřízení, ekonomických či jiných zájmů země a její bezpečnosti. Nedomnívám se, že riziko ohrožení pověsti, osobního PR či politické kariéry ministra vnitra spadá do některé z těchto oblastí,“ komentuje to poslankyně a členka výboru pro obranu Jana Černochová (ODS).
Ministr vnitra Milan Chovanec včera s velkou pompou světu oznámil, že jisté vydavatelství na jeho osobu připravovalo kompromitující materiál v podobě fotomontáže v delikátní situaci. Nechci v žádném případě zpochybňovat, že jeho informace jsou pravdivé, a nechci ani zlehčovat či zesměšňovat to, že bylo v něčím zájmu kompromitovat významného vládního představitele. Přesto mě znepokojuje postup, jaký ministr Chovanec v této situaci zvolil.
Dle jeho vyjádření oslovil či snad zaúkoloval tajné služby, aby se touto záležitostí zabývaly. Přestože nespecifikoval, o jaké tajné služby se mělo jednat, je tento postup zarážející. Dle platného zákona o zpravodajských službách, i výkladu pana státního zástupce Ištvána, je může úkolovat pouze vláda či prezident s vědomím vlády. Ani ve vztahu k Úřadu pro zahraniční styky a informace, který formálně spadá pod rezort vnitra, nemá ministr vnitra kompetence, na základě kterých by mohl tento úřad sám o sobě zaúkolovat. Nehledě na to, že tato instituce by se měla zabývat zcela jinými záležitostmi.
Bezpečnostní služby si náš stát zřizuje především za účelem ochrany ústavního zřízení, ekonomických či jiných zájmů země a její bezpečnosti. Nedomnívám se, že riziko ohrožení pověsti, osobního PR či politické kariéry ministra vnitra spadá do některé z těchto oblastí, a proto mi postup ministra Chovance připadá naprosto neadekvátní až teatrální. Zkrátka by stačilo, kdyby pan ministr vše v momentě, kdy se o této záležitosti dozvěděl, oznámil naprosto standardním způsobem policii, nebo učinil výpověď u notáře, vydal dle svého uvážení tiskové prohlášení a připravovaný mediální útok tak zneškodnil. Takto celá věc budí dojem, že snad nedůvěřuje policii, což u ministra vnitra je velmi smutnou skutečností. Skutečnou třešničkou na dortu pak je, že jeho výstřel je směřován, byť nepřiznaným způsobem, proti jeho hlavnímu koaličnímu partnerovi a jeho mediálnímu domu, s jehož hnutím pan ministr dobrovolně sdílí koaliční svazek. Nezbývá než dodat, že tato vláda je vládou paradoxů, které nemají obdoby.
Tagy