Jiný kraj, jiný mrav aneb Multikulti sebevražda Evropy

Jiný kraj, jiný mrav aneb Multikulti sebevražda Evropy
Popisek: V Kolíně nad Rýnem se okolo 300 žen stalo nechtěně součástí silvestrovského povyražení uprchlíků
12 / 01 / 2016, 14:30

Stovky případů sexuálního obtěžování, napadení a okradení německých žen během novoročních oslav, doslova šokují. Aféra rozpohybovala už i kancléřku Angelu Merkelovou, která slíbila přísnější pravidla pro získávání azylu. Kdekdo se nyní vyjadřuje k příčinám takto masivních násilností vůči ženám a řada odborníků se shoduje na jednom – jde zkrátka o konflikt dvou kultur.

Jedné, té naší evropské, ve které se uznává rovnoprávnost pohlaví, a ženy mohou chodit oblékané, jak chtějí, aniž by se tím vystavovaly riziku automatického obtěžování ze strany mužů. A druhé, islámské, ve které jsou ženy na nižším stupni společenské prestiže než muži, oblékají se do šatů, které je zahalují, a jen podání ruky opačnému pohlaví může být podle práva šaría považováno za sexuální akt a je trestáno bičováním.

V této situaci je naprosto s podivem, že příznivci multikulturismu tento potenciální „drobný“ konflikt v budoucím harmonickém společném soužití, přehlížejí. Ještě podivnější je, že ti, kdo se obvykle zastávají a dožadují ženských práv například v oblasti rovného zastoupení něžného pohlaví v politice nebo vedení firem, zarytě mlčí. Svého času bylo slyšet více ochránce zvířat, kteří se snažili upozornit na odlišné zvyky ve stravování asijských přistěhovalců, kteří v našich domácích mazlíčcích vidí „kus žvance“. Ženy se asi propadly pod úroveň domácích mazlíků, a proto teď jejich práva nikdo stejně horlivým způsobem nehájí. Pomineme-li demonstrace Pegidy a podobných uskupení, které ale bohužel stojí na druhém vyhroceném konci pomyslné barikády a prvosignálním rasismem a xenofobií zabíjí i některé racionální myšlenky.

Podle Dana Schueftana, izraelského akademika, bezpečnostního experta a politického poradce několika izraelských premiérů i amerického Kongresu, je politická korektnost nepřítelem svobodné společnosti a Evropa pomalu ale jistě páchá sebevraždu.

„Není to jednoduché, říct jasně a nahlas, že kultura, jež uznává, že ženy jsou rovnocenné lidské bytosti, je nadřazena kultuře, která se k ženám chová jak k dobytku. A že ta druhá kultura není pouze jiná, nýbrž je podřadná vůči té první. Je těžké to říci, protože to je politicky nekorektní,“ říká doslova Schueftan.

Jsou to slova, v atmosféře zvažování každého výroku pod hrozbou nařčení z rasismu, skutečně odvážná, ale stojí za zamyšlení. V Česku je známé rčení, jiný kraj, jiný mrav. Je to rčení, které odkazuje k toleranci vůči jinakosti zvyků. Otázka ovšem je, zda my chceme natolik jiný mrav přijmout a akceptovat a jaké by to mělo následky. Schueftan také trefně říká, že tolerance by měla skončit tam, kde někdo pod záminkou tolerance chce zničit samotný princip tolerance…

Tagy článku