Autor fotografie: Pixabay|Popisek: Ilustrační obrázek
KOMENTÁŘ: Včasné varování a odhalení záměrů protivníka je základním požadavkem na výsledky práce zpravodajské služby. Zpravodajská služba by měla být schopna si sama přenastavit priority, pokud to změna bezpečnostní situace vyžaduje. Válka na Ukrajině takovou změnou bezpochyby je. Pokud to neumí, musí jí to nařídit exekutiva. A výsledky?
Podle nedávno zveřejněné informace DeníkuN pátrá BIS a NCOZ po způsobu, jak se karlovarská společnost Cytleon podílela na převozu titanové rudy, důležité pro zbrojařský průmysl, z Ukrajiny do Ruska. V jiném případě zase tyto složky zjišťují, jak se pohonné jednotky firmy Model Motors dostaly do Ruska, aby se tam staly součástí dronů Lancet, působících zkázu a utrpení na Ukrajině.
Vymáhání a kontrola dodržování sankcí, přijatých proti Rusku z důvodů jeho agrese proti Ukrajině je velkou výzvou pro všechny státy, ve kterých je svoboda podnikání jednou z výsad demokracie. V České republice je ale zvykem, že svoboda a volnost jsou často chápány absolutně. Volný trh není výjimkou. Svoboda obchodovat s sebou nese také zodpovědnost. A to některé firmy, hnané vidinou zisku, nejsou schopny akceptovat. Nebojí se ani ztráty reputace – v případě výrobce motorů se v malém českém prostředí bát konkurence nemusí.
Jak uvádí mluvčí BIS Ladislav Štícha, „k živým případům se BIS nevyjadřuje“. Svým komentářem potvrzuje, že se případem BIS zabývá, což samo o sobě je zvláštní, má-li být činnost zpravodajské služby utajená. Sledování řetězců, které mají zakrýt skutečného odběratele, je standardní analytickou činností. Získat informace o obchodech nebo majitelích z některých států je sice komplikovanější, pro kvalitní a fungující zpravodajské služby však nemůže být problémem. Pokud totiž selžou oficiální zdroje, služby mohou využít své spolupracovníky a agenturní sítě. Tedy pokud je mají na správných místech. Pokud však špatně předvídají nebo ignorují potencionální rizika, může se stát, že na nastalou situaci neumí včas a správně reagovat.
Vyhledání entit, které by měly být v zájmu zpravodajské činnosti, je větším úkolem než následné dohledávání řetězce firem.Předvídání potřebných komodit, výrobků nebo služeb je úkolem zpravodajské analýzy. Základním předpokladem úspěšného vytipování entit je kvalitní analytika, zcela nezávislá na konzervatizmu a pohodlnosti operativy. Operativní důstojníci totiž rádi pracují na úkolech, kde jsou již zavedení. Jen silná analytika si nenechá vnutit požadavky a přání od vládních představitelů nebo od svého ředitele.
V České republice je evidováno řádově 11 tisíc firem, které mají ruského majitele. Přestože od řady ústavních představitelů a vysokých státních úředníků neustále slyšíme varování před činností ruských zpravodajských služeb na našem území, na českém sankčním seznamu je doposud jen šest jmen. A to svědčí o docela chabé výkonnosti českého bezpečnostního systému. Pokud totiž pomineme první položku v seznamu, patriarchu Kirilla, který do České republiky nejezdí, neboť střídavě pobývá v Rusku a Švýcarsku, na zbylých pět osob museli upozornit novináři z nezávislých ukrajinských organizací.
Dva medializované případy porušování sankcí jsou jen vrcholem ledovce. Již od ruské anexe Krymu v roce 2014 jsou přijímány různé druhy sankcí a bylo předvídatelné, že ruská strana se je bude snažit obcházet. Bezpochyby za využití důstojníků ruských zpravodajských služeb nebo jejich agentů. Ruské zpravodajské služby však musely, kvůli měnící se zpravodajské situaci,pozměnit svůj modus operandi. Počet firem, které mají ruského vlastníka, se snižuje. Bylo by ale naivní si myslet, že Rusové svůj byznys opouští. Pouze mění taktiku, zbavují se přímého vedení společnosti a najímají tzv. „bílé koně“. Shodou okolností i toto chování je markantem hodným zájmu zpravodajské služby.
Priority zpravodajských služeb, které každoročně stanovuje vláda, musely po útoku na Ukrajinu doznat naprosto zásadních změn. Je proto s podivem, že se nekoná žádné velkolepé zveřejnění zpravodajských úspěchů, jak bylo zvykem. Přeprodej ukrajinského titanu Rusku prostřednictvím firmy, působící v České republice, je výsměch všem snahám o podporu obránců Ukrajiny proti ruskému agresorovi. A svědčí o tom, že zdaleka ne všechny aktivity ruských zpravodajských služeb jsou pod kontrolou. Stejně jako tomu bylo v roce 2014, když důstojníci GRU mohli bez obav vyhodit do povětří muniční sklad ve Vrběticích. A další čtyři roky poté nerušeně páchat další teroristickou činnost a vraždit na území Evropy.
Autor: Martin Svoboda