K otázkám Václava Moravce: Sedlání mrtvých koní

K otázkám Václava Moravce: Sedlání mrtvých koní
Autor: screenshot Youtube|Popisek: Václav Moravec
11 / 02 / 2019, 07:00

Do druhé části Otázek Václava Moravce dne 10.února 2019 si moderátor pozval trojici rozumných lidí: ministra spravedlnosti Jana Kněžínka, soudce Nejvyššího správního soudu Josefa Baxu a předsedu Unie státních zástupců Jana Latu. V jejich debatě nezaznělo nic revolučního. Neprobírala se žádná témata, jež by byla v současnosti předmětem živých sporů, a účastníci se mezi sebou nepřeli. Celkově v pořadu vládla pohoda „jako na Starém Bělidle“.

Zaujalo mě však, že se moderátor při výběru námětů pustil do „sedlání mrtvých koní“. Nejvíce prostoru poskytl tématu údajného nátlaku prezidenta republiky a jeho kancléře na justici. Touto věcí jsem se zabýval v článcích „O (ne)ovlivnitelnosti soudců“ z 21.ledna 2019 a „Drze o kauze Baxagate“ z 25.ledna 2019 a necítím potřebu znova ji rozebírat. Musím se ale pozastavit nad tím, že ji neúnavný manipulátor s veřejným míněním Václav Moravec znova oživuje, když po jejím projednání na půdě Poslanecké sněmovny již jinak zmizela z ohniska mediálního zájmu. Nutkání veřejnoprávní televize napadat prezidenta republiky je zřejmě tak silné, že není-li zrovna po ruce jiný klacek, sáhne se po vyvětralém zboží.

Ze zapomenutí  vytáhl Václav Moravec také myšlenku ustavení Nejvyšší rady soudnictví, která je předmětem zájmu politizujících soudců od nepaměti a její ustavení bylo součástí ambiciózního volebního programu hnutí ANO v předminulých volbách. První, kdo našel odvahu říci tomuto projektu „ne“ byl ministr Robert Pelikán, který si tím zkomplikoval vztahy se soudcovskou komunitou. Jan Kněžínek pokračuje v jeho stopách. Zdá se, že Robert Pelikán mu proklestil cestu, takže soudci přijímají jeho postoj klidně. Josef Baxa nicméně v pořadu sice nesměle, ale přece jen „zvedl prapor z bláta“ a připomněl, že neexistuje žádný oficiální orgán, který by soudnictví zastupoval a byl reprezentativním partnerem v diskusích se státem o stavu a potřebách oboru. V tomto ohledu má jistě pravdu. Jako laik si myslím, že ustavení samosprávného orgánu justice by bylo vhodné. Nevidím důvod, proč by soudci nemohli mezi sebou řešit obsazování funkcí ve státní správě justice, rozmisťování soudců a jejich přijímání. Jistě to ale není záležitost, bez jejíhož neodkladného vyřešení se justice zhroutí.

Dalším mrtvým koněm v tomto pořadu je zákon o státním zastupitelství. Jeho potřebu prosazoval ministr Jiří Pospíšil na začátku svého druhého mandátu, ale jeho předlohu si z opozice nepřinesl. Těžiště příprav padlo na Nejvyšší státní zastupitelství, jehož tehdy nový šéf Pavel Zeman jeho potřebu horlivě prosazoval. Ministr Pavel Blažek dopravil předlohu do Poslanecké sněmovny, odkud ji ale jeho nástupkyně Marie Benešová stáhla. Pak se o jeho vrácení pokusila Helena Válková, během jejíhož krátkého působení v úřadě probíhaly bratrovražedné boje mezi stoupenci zrušení a zachování vrchních státních zastupitelství. Štafetu převzal Robert Pelikán, jehož nápad na ustavení bezdohledového protikorupčního speciálu narazil na odpor. Strany se dlouhými zápasy vyčerpaly a zájem postupně upadal až do současného stavu. Nastoupila salámová metoda postupného přetváření vnitřních pravidel fungování státního zastupitelství. Na pořadu dne je zavedení pevného časového vymezení mandátu vedoucích státních zástupců. Tomu všemu přihlíží v klidu úplně jiný Pavel Zeman než ten, který se po svém nástupu do úřadu hrnul do vydání nového zákona takřka s taseným mečem v ruce. I silného muže lze utahat.

Soudce Josef Baxa na toto téma zopakoval svůj tradiční názor, že nejdříve je třeba vydat nový trestní řád, a teprve pak lze snadno napsat organizační normu. Nezávisle na tom se ale zmínil, že podle současného zastaralého trestního řádu lze stále ještě postupovat. A jeho spoluhráči k tomu moudře kývali hlavami, neboť z jejich slonovinových věží není vidět závadnost rozdělení České republiky na dvě oblasti s poněkud odlišnými poměry v trestním řízení a ani jim nevadí, že v současném uspořádání je nejvyšší státní zástupce nadřízeným pouze pro lidi, „které má v baráku“ a pro dva vrchní státní zástupce a je zatlačen k výkonu nepřímého řízení, hlavně tedy metodického vedení. Veřejnost od něj očekává, že bude odpovídat za obecný stav soustavy státního zastupitelství, ale nemá tomu přiměřenou liniovou pravomoc. Takže výkonnou moc v soustavě státního zastupitelství mají hlavně oba vrchní státní zástupci, mezi jejichž způsoby vedení trestního řízení v jejich obvodu působnosti jsou jisté rozdíly.

Nicméně jedna velmi dobrá zpráva zde zazněla: pan ministr Jan Kněžínek oznámil, že koncem roku bude možné předložit k veřejné diskusi návrh nového trestního řádu. Dosadit v personální nouzi do čela ministerstva profesionálního legislativce nebyl tedy ze strany Andreje Babiše úplně špatný nápad.

 

Autor: Zdeněk Jemelík

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace