foto: Bobrov Igor / Wikimedia Commons / CC BY-SA/K-3 v Petrohradě
Arktida je jedno z nejvíce kontaminovaných míst světa díky působení Sovětského svazu. Ponorka K-27 patří mezi nejrizikovější pohrobky sovětského účinkování v Karském moři.
Válka na Ukrajině má celou řadu negativních konotací. Jednou z nich je zastavení spolupráce západu s Ruskem na likvidaci radioaktivních ponorek potopených v arktických oblastech. Jedná se doslova o časovanou bombu s jadernými reaktory a palivem. Práce na sanaci se zcela zastavily. Až teď přišel polský WPtech s tím, že Rusové se potopili ke K-27 kvůli inspekci. Plavidlo bylo úmyslně potopeno v roce 1982 a je jedním z nejrizikovějších v oblasti vůbec. Při potopení byla K-27 nejprve naplněna asfaltem, aby se utěsnily reaktory naplněné palivem. Poté byla do zadní balastní nádrže vyvrtána díra pro zabránění vynoření plavidla.
K-27 jako experimentální plavidlo
K-27 byla jedinou ponorkou sovětského námořnictva v rámci třídy Projekt 645. Důvod je jednoduchý, jednalo se o experimentální plavidlo s dvojicí jaderných reaktorů VT-1, které jako chlazení používaly tekutý kov (olovo a bismut). V zásadě se jednalo o upravený trup Projektu 627A, třída November. Třída November byly první sovětské útočné ponorky s jaderným pohonem, které byly ve službě v letech 1958 až 1990, tedy opravdu velmi dlouho. K-3 byla zachována jako historická památka v Petrohradě. K-27 byla spuštěna na vodu v dubnu 1962. Výtlak na hladině činil 3 420 tun a pod hladinou 4 380 tun. Nejednalo se tedy o nijak velké plavidlo.
Na délku měřilo plavidlo téměř 110 metrů, na hladině dosahovalo rychlosti 14,7 uzlu (27,2 km/h) a pod hladinou velmi slušných 30,2 uzlu (56 km/h). Jaderné reaktory byly problematické od počátku. Již v květnu 1968 prudce poklesl výkon jednoho z nich a do strojovny se začal uvolňovat radioaktivní plyn. Radiace v K-27 se zvýšila o 1,5 Gy v celé lodi. Vystavení se dávce 5 Gy znamená smrt do čtrnácti dnů. Podle anglické Wikipedie se radioaktivita skládala převážně z gama záření a tepelných neutronů s přídavkem alfa záření a beta záření, které bylo generováno uvolněnými radioaktivními plyny jako je xenon a krypton v prostoru reaktoru.
Nastala klasika sovětského svazu. Podobně jako v Černobylu v roce 1986 měla posádka nedostatečný výcvik a nechápala, jak velkému riziku se vystavuje při snaze o opravu reaktoru na moři. Devět členů dostalo smrtelné dávky ozáření. Příčinou poruchy bylo zřejmě nerovnoměrné chlazení, tedy klíč experimentu. Zhruba jedna pětina reaktoru nebyla chlazena dostatečně a došlo k prasknutí, kdy se jaderné palivo dostalo do chladícího systému. K-27 byla odtažena do Gremichova zálivu, kde probíhaly pokusy o opravu chlazení až do roku 1973. Reaktor se sice podařilo dostat na 40 % výkonu a uvažovalo se o výměně, ale nakonec byla K-27 oficiálně vyřazena z provozu 1. února 1979.
Potopení K-27 těžko pochopitelné
V roce 1981 byl reaktor naplněn tuhnoucí směsí furfuryalkoholu a bitumenu k zabránění šíření radiace. Dne 6. září 1982 byla ponorka potopena v Karském moři do hloubky pouhých 33 metrů. Příď klesla na dno, ale záď zůstala na hladině. Přítomný remorkér prorazil balastní nádrže na zádi a ponorka klesla na dno. Těžko pochopitelný je fakt, že Mezinárodní agentura pro atomovou energii vyžaduje minimální hloubku potopení jaderného zařízení 3 000 metrů. Proč tedy Sověti udělali potopení tímto způsobem, je záhadou. V roce 2006 byla údajně radiace v okolí ponorky stabilní.
K-27 je vysoce riziková vzhledem k tomu, že došlo ke spojení paliva s chladícími látkami. Nedá se zcela odhadnout, jestli nebude vysoce radioaktivně nebezpečná v nějakém časovém úseku. Hlavně nejde sanovat standardním způsobem a k likvidaci bude patrně nutné vyzdvižení nebo aplikace speciálního suchého doku. Sestup Rusů k ponorce jasně svědčí o tom, že Kreml si je vědomý nebezpečnosti ponorky, která by mohla znamenat velkou ekologickou havárii. Je velká škoda, že sanace za účasti západních států nepokračuje kvůli ruské agresi na Ukrajině. Radioaktivní nebezpečí v Arktidě nadále přetrvává.
Tagy