Autor fotografie: Clive Power CC BY 2.0|Popisek: Ilustrační foto
Spisovatel a publicista Benjamin Kuras vpadl svou knihou „ Jak zabít civilizaci „ dokonale do světa současných dnů.
Ve svém díle předkládá čtenářovi fakta o islámské populaci a islámu jako všeobsažné náboženské filozofii, která dnešní čtenář vystrašen pravidelnými teroristickými útoky, hltá jedním dechem a uvědomuje si souvislosti, které si před přečtením připustit nedokázal nebo snad raději nechtěl.
Cílem této recenze není postihnout celou knihu, nýbrž poukázat na vybraných kapitolách autorem popisovaný úpadek západní civilizace ztělesněné Velkou Británií, který jde ruku v ruce postupnou islamizací Evropy. Kuras podrobuje ostré kritice západní liberalismus jako směr předurčený svou podstatou k záhubě a k nutnému příchodu nástupnické civilizace, pokud se neudělá imigračním tokům a multikulturalismu jako celku přítrž.
Ježíšovo učení selhává
Autor v jedné z úvodních kapitol „ Zatmění vlastními idejemi“ popisuje probíhající letargii evropské civilizace a jejich autorit, která je podle něj dokonale demonstrována na tak „ obyčejných“ příkladech ze života, jako jsou vánoční PF.
O Vánocích 2010 Evropská komise rozesílala karty, v nichž bylo slovo Vánoce poprvé nahrazeno neutrálním „ sezónním pozdravem“, anglicky „Season Greetings“ Na rok 2011 vydala v několika stech tisících výtisků kalendář, v němž je 25: prosinec všedním dnem. Uvedla v něm všechny svátky islámské, indické a čínské – a opatrně, aby náhodou nebyla nařčena z antisemitismu, i židovské. Vánoce přestaly jako specificky evropský svátek existovat.“
Podle autora je tento stav, tato všudypřítomná apatie, zapříčiněn dílem převládající viny za křížové výpravy a předně v mírumilovném pojetí současného křesťanství, konkrétně pak mimo jiné Ježíšovým příkazem milovat nepřítele a neopětovat jeho útok.
„ Sami o sobě jsou to nesporně ideje bohulibé a civilizující, a vlastně specifické pro naší civilizaci. Za předpokladu, že se jimi snaží řídit každý. Jakmile naší odpovědnosti, laskavosti a lásky začne nějaký nepřítel zneužívat, hra na civilizovanost a bohulibost nám oslabuje pud sebezáchovy.“
Benjamin Kuras patří v současnosti mezi vyhledávané autory a imigrační glosátory a stává se pravidelným hostem Martiny Kociánové věhlasného pořadu Českého rozhlasu „Kupředu do minulosti“ ba dokonce byl už pozván Danielou Drtinovou do populární internetové televize DVTV, aby vyjádřil svá mínění. Na jejich tvorbu má bez pochyby vliv jeho život ve Velké Británii (emigroval v roce 1968) a Kuras nezřídka v textu kritizuje tamní politiky a úřady a snaží se najít multikulturní mezníky ve vývoji ( míní spíše cesty k zániku) britské společnosti.
Zmenšující se Velká Británie
Střídání Labouristické a konzervativní vlády, konkrétně pak premiéra Tonyho Blaira s Davidem Cameronem rozhodně k obratu k lepšímu ve snaze zachovat původní britské obyvatelstvo, zvyky a náboženství podle Kurase nepřispělo.
„No oni se k moci ještě dostali, akorát že už to jsou konzervativci jen jménem. Přes veškeré sliby snížit imigraci se jim oproti Blairově době rekordně zvýšila…pět let po londýnském autobusovém masakru se Cameron - přezdívaný Blair s modrou kravatou – proslavuje tímto:
„Potřebujeme mnohem více muslimů, mužů i žen, na špici bussinesu, mnohem více muslimských vojáků na nejvyšších velitelských postech, muslimy všude ve vládních pozicích vůdcovství a autority.“
Na zprvu pozvolnou, stále se však zrychlující proměnu Británie z homogenní na multikulturní společnost upozorňuje výstižně podle autora zakladatel strany Liberty GB Paul Weston, jenž dokládá svá varování prostými statistikami.
„ U nejmladší generace se počet muslimů oproti počtu původních Britů zvyšuje desetinásobným tempem a ve věkové kategorii 18-40 let jej převýší do roku 2030. Tento proces etnické čistky podle Westona, způsobený demokraticky zvolenými politiky, odpovídá definici genocidy podle OSN „ genocida je jakýkoli čin spáchaný s úmyslem zničit v celku nebo částečně národní , etnickou nebo náboženskou skupinu…vnucením životních podmínek zaměřených na fyzické zničení celku nebo části.“
Orwell a zase Orwell
Dalším neduhem britské vlády je podle autora snaha o všudypřítomné velké oko. Tato postupná orwellizace celé společnosti se podle Kurase nedaří zastavit ani levicové ani pravicové vládě. Spisovatel připomíná čtenáři, že už v roce 2006 bylo po Británii rozmístěno na 5 milionů kamer, které dokáží sledovat v podstatě cokoli a Británie se svou rozsáhlou sbírkou DNA obyvatel, se svými špehovacími praktikami a dalšími vymoženostmi moderní technologie dosáhla světového věhlasu.
„Lahůdkovou novinkou je malý bateriemi poháněný a dálkově řízený vrtulníček zvaný Microdrone, vybavený kamerou a tlampačem, kterým můžete lidi na ulicích ( ale i v domácnostech) nejen sledovat a fotografovat, nýbrž i napomínat a zatýkat.“
Toto omezování občasných práv a občanských svobod pod nálepkou terorismu žene však podle Kurase paradoxně teroristům vodu na mlýn. Neboť tímto špehováním dochází k demontáži hodnot jako svoboda slova, tolerance, posvátnost soukromí a demokracie, tedy všech atributů, na kterých je západní společnost postavena. To vše se děje pod taktovkou našich vlastních institucí bez většího odporu obyvatel.
„My jim to sami usnadňujeme tím, že přijímáme omezování občanských svobod bez dostatečně silných protestů a je nám buď lhostejné nebo je vnímáme jako blahodárné,“ konstatuje Kuras.
Tento v Británii tryskem se zrychlující rozpad společnosti přičítá Kuras neschopnosti politiků, kteří hájí jen své zájmy a snahou udržet se u moci.