Autor fotografie: DAVID HOLT (CC BY-SA 2.0|Popisek: Ilustrační obrázek
V jedné z dalších osvětových kapitol se spisovatel Benjamin Kuras v knize „Jak zabít civilizaci“ zaměřuje na vysvětlení pojmu dhimmikracie, jakož ale i na osobnost Geerta Wilderse, nizozemského politika, předsedy Strany pro Svobodu, který je znám svým kritickým postojem k islámu.
Nizozemí je po Francii a Německu další „ západoevropskou“ zemí, kde se prorůstání islámu do veřejných struktur vesele daří. Z původních 50 muslimů v roce 1900 jich žije dnes v zemi cca milion, a tak není divu, že se najdou tací politici, kteří se s tímto stavem nechtějí smířit. Jedním z nich je i pohotový debatér a svého času nejpopulárnější holandský politik Geert Wilders.
Ten natočil, resp. nechal natočit v průběhu své kariéry 16 minutový snímek s názvem Fitna, který rozvířil do té doby v zemi tulipánů stojaté vody multikulturalismu. Dokument sestavený z útržků Koránu si klade za cíl poukázat na neslučitelnost islámu a hodnot evropské civilizace a jeho autor se nebojí veřejně poukazovat na ženské obřízky, vraždění ze cti, kamenování nevěrnic, oběšování homosexuálů, veřejné sekání hlav a další z křesťanského úhlu pohledu nepřijatelná zvěrstva.
Wilders podle Kurase nechápe islámský extremismus jako pomýlenou dezinterpretaci Koránu, nicméně jako jeho doslovné čtení a svatou knihu všech muslimů přirovnává k Hitlerovu dílu Mein Kampf.
Bio Illusion
Nizozemský politik nabídl produkci svého filmu jednotlivým evropským parlamentům až se mimo jiné ozvala Sněmovna reprezentantů Velké Británie. Sám autor měl osobně přiletět na produkci, nicméně se rozevřela chapadla dhimmikracie ( Kuras tímto termínem nazývá servilitu původních autorit, podřízenost,vnucenou smlouvu po hrozbou násilí). Ocas před Wildersovou nabídkou stáhlo ministerstvo vnitra a nakonec i celá britská vláda, která rovnou Holanďanovi zakázala vstup do země.
„Ministr vnitra je toho názoru, že Vaše přítomnost v UK by způsobila opravdové, přítomné a dostatečně vážné ohrožení fundamentálních zájmů společnosti. Ministr vnitra je přesvědčen, že Vaše prohlášení o muslimech a jejich víře, vyjádřené ve vašem filmu Fitna a jinde, by ohrozily komunitní harmonii, a tudíž i veřejnou bezpečnost UK,“ stálo v dopise zaslaném prostřednictvím velvyslanectví Wildersovi. Tuto veřejně deklarovanou stopku však doprovázely další, neméně významná gesta vysokých politiků.
Deset tisíc maniaků
Člen horní komory, (Sněmovny lordů), Lord Ahmed Sněmovně dokonce pohrozil, že pokud dovolí promítání, svolá on deset tisíc muslimů na obléhání parlamentu. Zatímco Ahmed se za pobuřování a vyhrožování nijakého trestu nedočkal, byl Wilders po příletu na londýnské Heathrow okamžitě policisty zadržen a posazen na zpáteční letadlo.
Kuras na několika stranách popisuje soudní kolotoč, kterým je Wilders, neochotný smířit se s dhimmikracií, v posledních letech vláčen za svá prohlášení na stranu muslimských přistěhovalců. Souzen, zproštěn, souzen zproštěn až celý rádoby exemplární proces přerostl v soudní frašku. Jak autor připomíná, je předseda PPV však tiskem i justicí za své výroky popotahován neustále.
„Chcete více Marokánců nebo méně Marokánců,“ byl jeden z jeho posledních předvolebních výroků, za který mu přistála na kontě další žaloba. Kuras snažící se poukázat na sklony evropských a národních institucí k dhimmikraci, k servilitě k islámu, a konfrontuje sílu tohoto výroku z textem písně muslimského rappera: „ Gerte, beze srandy, včera se mi zdálo, že ti uřezávám hlavu. Kdo kecá o muslimech, toho odprásknem,“ za který byl „umělec“ holandskou justicí zproštěn obžaloby. Wilders naproti tomu požívá ve své rodné zemi od roku 2004 vnucené policejní ochrany, nemá trvalé bydliště a přespává častokrát ve věznici se zpřísněným režimem.
Dhimmi je všude
Jednotlivých případů dhimmikracie nachází spisovatel v počínání národních i nadnárodních orgánů celou řadu. Ať už je to povolení koupání v búrkách muslimským ženám v Austrálii, co na tom, že jiný zákon zakazuje koupat se oblečen z hygienických důvodů. Dalším názorným příkladem dhimmikracie je kupř. výstavba mešit ve Španělsku z veřejných zdrojů na straně jedné a rušení kostelů pro nedostatek veřejných zdrojů na straně druhé. Francouzská dhimmikracie podle Kurase je dokonale demonstrována ohnutým hřbetem starostů na předměstích, kteří dovolují prostřednictvím reproduktorů pouštět muslimské motlitby na ulicích, třebaže to odporuje francouzským zákonům o veřejném klidu. Kuriózní dhimmi se, jak popisuje autor, stala v Rakousku. Tamní občan dostal pokutu 800 Eur za zpěv, přesněji řečeno jódlování při sekání trávníku. To rušilo a údajně zesměšňovalo sousední muslimské motlitby navíc vysílané v amplionu do okolí.