NATO nemůže na schengenské hranici zasáhnout prostě proto, že na to nemá právní nástroje. Tato hranice pro Alianci formálně neexistuje.
Tvrdí vojenský analytik Jaroslav Štefec pro server ParlamentniListy.cz. NATO podle něj zasáhnout mohlo nebo mělo, na ochranu svých členů už dávno, nejpozději od léta loňského roku. Z toho prostého důvodu, že členy NATO jsou v podstatě všichni aktéři na hlavních trasách ilegální přepravy migrantů do Evropy, počínaje Tureckem, přes Řecko, Itálii, Španělsko, Francii až po Rumunsko, Bulharsko, Polsko a pobaltské státy. Klíčem k omezení migrace do EU je přitom právě Turecko, z jehož území proudí do Evropy momentálně asi nejvíce migrantů.
Na rovinu – pokud se má NATO zapojovat do boje proti IS, jeho základní misí by mělo být uzavření pozemních i námořních hranic jeho evropských členů před přílivem migrantů a eliminace aktivit pašeráků lidí na území Turecka. Je naprosto jisté, že mezi nimi budou i tisíce bojovníků IS, vytlačených z jimi ovládaných území přes Turecko do Evropy. Značná část z nich se přitom bude jenom vracet „domů“. K tomuto kroku ale měla Aliance přistoupit již vloni v létě.
Server ParlamentniListy.cz položil otázku:
"Loďstvo Severoatlantické aliance začalo konečně hlídkovat na moři mezi Řeckem a Tureckem. Vracet uprchlíky a razantně zasahovat proti pirátům ale nesmí, nelíbí se to především Turecku. Má pouze monitorovat pohyb převaděčů a dodávat informace. Co si o tom myslíte? Není účast Aliance na takové akci poněkud podivná?"
Co míníte pojmem „loďstvo Aliance“? Nic takového neexistuje. Jsou jen lodi pod vlajkami konkrétních členských zemí, které mohou podléhat společnému velení v rámci konkrétní operace. Pokud by tedy takovýmto „loďstvem Aliance“ NATO jako organizace skutečně hodlalo do řešení migrační krize vstoupit, mělo by se tak dít na základě žádosti jednoho nebo několika členských státu o uplatnění článku 5. K ničemu takovému však nedošlo, a není ani jasné, jaký mandát vlastně mají lodě, operující ve Středozemním moři. Naznačují to i obstrukce obou států, kterých se operace týká nejvíce, tedy Řecka a Turecka.
Operace na základě článku 5 Washingtonské smlouvy by znamenala především okamžitou aktivaci námořních sil všech států Aliance, sdílejících pobřeží Středozemního moře včetně Turecka (hlídkování tří lodí na trase Řecko – Turecko za něco takového rozhodně nelze považovat). Velmi rychle by proběhla likvidace základen pašeráků, došlo by ke zřízení hotspotů a internačních táborů pro migranty mimo EU a nejpozději do měsíce by pravděpodobně byly proudy migrantů do evropských členských zemí NATO zcela zastaveny, nebo velmi podstatně omezeny.
Využití průzkumných letounů Aliance pro vyhledávání plavidel pašeráků, případně rozvinutí logistických prostředků pro ubytování vojáků účastnících se operace a internaci migrantů, stejně jako účast pomocných jednotek dalších států včetně ČR „jako na cvičení“ přitom nevyžaduje žádné zvláštní mezinárodní smlouvy.
Přituhuje: Řecko s Frontexem začnou od pondělka vracet migranty do Turecka
Místo toho vidíme pár lodí, „monitorujících situaci“ a de facto zachraňujících ilegální běžence, kterým selžou na moři lodě. Slyšel jsem různá vysvětlení, od vágního odkazu na fakt, že „NATO nepovažuje migraci za vojenské ohrožení“, až po tvrzení, že „vojenský zásah by si vyžádal oběti mezi nešťastnými uprchlíky a nemáme na něj jako Evropa právo“.
Na Evropu se valí uprchlická tsunami. Čeká nás humanitární katastrofa, tvrdí UNHCR
Hlavní problém však spočívá jinde. Jsou jím obrovské rozdíly zájmů jednotlivých zemí Aliance a neochota, nebo možná neschopnost jejího politického i vojenského vedení zaujmout razantní stanovisko k migrační krizi a pomoci evropským zemím NATO v ochraně jejich hranic.
Většina hraničních zemí EU (členům Aliance) v současnosti nemá dostatečné vojenské ani policejní síly na to, aby účinně střežila nebo alespoň monitorovala hranice své vlastní země. Natož aby chránila schengenskou hranici, což vyžaduje specifické schopnosti včetně nastavení systému ochrany a selekce migrantů tak, aby vyhovoval požadavkům dohod z Dublinu. Kumulovaná pomoc všech zemí NATO místo současné „promo“ akce by proto byla rozhodně na místě.
Podle analytika Štefce není ani vyloučeno, že se USA pokusí NATO do konfliktu na Blízkém východě zatáhnout včetně jejích evropských členů. USA i EU mají totiž v Sýrii společný zájem – vybudování obřího plynovodu z Kataru, který by podstatně oslabil závislost západní Evropy na plynu z Ruska. Ostatně tzv. „povstání“ proti Asadovi bylo vyprovokováno právě a jen proto, že odmítl povolit jeho stavbu přes území Sýrie.
Podíváme-li se na mapu území, ovládaných v Sýrii a Iráku bojovníky IS, asi ne zcela náhodou téměř přesně kopíruje trasu plánovaného plynovodu. Demokracie, lidská práva nebo svoboda syrského lidu – to jsou pouhá klišé, kterými americká vláda své irácko – syrské dobrodružství zdůvodňuje řadovým Američanům, a která bohužel papouškují i jejich evropští spojenci.
Celý rozhovor naleznete zde.