Když jsem americkým kolegům řekl, kolik beru, tak se mě ptali, jestli to je týdenní mzda, říká český policista Petr Reif

Když jsem americkým kolegům řekl, kolik beru, tak se mě ptali, jestli to je týdenní mzda, říká český policista Petr Reif
Popisek: Petr Reif
21 / 11 / 2020, 16:00

Security magazín si tentokrát pozval k rozhovoru českého policistu Petra Reifa, který měl možnost pobývat u svých amerických kolegů. Jaké zkušenosti si z Los Angeles, kde pracoval, odnesl? A šlo mu během jeho americké stáže i o život?

Jak se český policista dostane na zkušenou do Los Angeles ke svým americkým kolegům?

To je strašně jednoduché. Já jsem tenkrát vycestoval do Ameriky na dovolenou, a jelikož jsem srdcař, blázen nebo jak to nazvat, vždycky si s sebou beru nějakou nášivku, prezent, abych si s těmi kolegy mohl něco vyměnit nebo si třeba udělat fotku. A jednoho dne jsem přiletěl do Los Angeles a přišel jsem na policejní stanici, chtěl jsem si vyfotit SWAT truck, vyměnit nášivku a nakonec to dopadlo nabídkou, že si při příští návštěvě mohu s kolegy sednout do auta a zažít službu, kterou oni mají, a pak to porovnat s mojí službou.

Jaké jsou hlavní rozdíly mezi českou a americkou policií?

Já jsem zažil věc, která mě strašně moc překvapila. Byl tam nějaký zásah, kdy i normální hlídkaři jsou neuvěřitelně profesionální, což je dané tamní školou. Tady mi přijde, že policisté jsou už po pár letech takoví vyhořelí. Je to ale bohužel dané tím, jak jsou platově ohodnocení. Průměrný policista nebo strážník v Česku vydělá ročně 350 tisíc korun, zatímco jeho americký kolega má v přepočtu kolem milionu. Když jsem policistům v Los Angeles řekl, kolik beru měsíčně, tak se mě nejprve zeptali, jestli to není týdenní mzda. Když jsem je ujistil, že mluvím opravdu o výdělku za měsíc, řekli mi, že musím být opravdu velký srdcař, že tohle dělám. Ale když chce člověk tuhle práci dělat, to srdíčko tam musí být.

reif1

Jak se vaši američtí kolegové dívali na to, že jste z Evropy, a ještě k tomu v uvozovkách té zaostalejší? Nebyla zpočátku z jejich strany cítit nedůvěra, pokud jde o vaše postupy?

Rozhodně ne. Já jsem byl teď na přednášce na dětském táboře a jeden malý kluk se mě zeptal, kterou mě strašně zaskočil. Popravdě řečeno, nevěděl jsem, co mu na to mám odpovědět. Jeho otázka zněla, v čem je česká policie lepší než americká. A ta odpověď musela směřovat tím směrem, aby tomu rozuměl, protože věci jako forenzní věda nebo kriminalistické stopy by „nepobral“. Takže pojďme odpovědět devítiletému klukovi – tam bylo těžké „nevím“. A teď k té „zaostalosti“, jak jste říkal. My máme nejlepší psovody, máme opravdu dobré vyšetřovací týmy. Takže ta zaostalost jako taková u české policie není. Pokud jde o USA, tam se na mě dívali spíše ve smyslu toho, že člověk letí přes půl světa do Kalifornie, kde může koukat na Hollywood a užívat si toho snu někoho, a já tam s nimi jezdím v autě. Takže spíše se na mě dívali v dobrém smyslu jako na blázna. Nicméně když jsme si vysvětlovali postupy, např. když se objeví bomba nebo nějaký nástražný výbušný systém, tak jen kroutili hlavou, protože podle nich to tady děláme hrozně nebezpečně. Já jsem sám na vlastní kůži zažil, když před lety byla výbušnina – čtyři kila trhaviny v kufříku – v bance na Václavském náměstí. Vysvětloval jsem kolegům, že jsem byl jako druhé vozidlo, které přijelo na místo, než se úplně všechno rozjelo. Řekl jsem jim ten postup, jaký tam byl, a oni na mě koukali, že jsme šílenci. V USA je to celé o používání robotů, policista k bombám nechodí, nedívá se na ně. U nás to bylo prvotně o tom, že my jsme šli do té banky, paní nám ukázala ten kufr a my „hm, no dobře“.

Co říkáte na případ George Floyda, který zemřel po policejním zákroku? Byl to podle vás případ rasismu nebo pouze neadekvátního zákroku, selhání jednotlivce? Jaký na to máte pohled?

V prvé řadě bych chtěl říct, že to je selhání jednotlivce, ne celého systému, protože vždy se najde v davu hlupák, který to ostatním zkazí. Bohužel se ale lidé nebudou dívat na jednoho hlupáka, ale budou brát za hlupáky všechny. Pokud jde o samotný zákrok, už jsem to někde říkal, bylo to 50 na 50 – do půlky to bylo v pořádku. Ať se na mě někdo zlobí nebo ne, ale se mnou bude určitě souhlasit ten, kdo to zažil, kdo tomu rozumí, kdo ví, jaké to je, když potřebujete spoutat člověka, který vám klade aktivní odpor, který je pod vlivem drog, alkoholu a nechce s vámi spolupracovat. Padesát procent bylo dobrých v tom, kdy ho zaklekli a spoutali. Ve chvíli, když už neklade aktivní odpor, nemůže ublížit sobě vám ani okolí, není důvod na něm klečet. Každý policista nebo strážník, který tuhle situaci zažil, moc dobře ví, že pak už prostě ten důvod není. Já jsem také kolikrát někomu klečel na krku, ale je to jen o tom, že vy potřebujete toho člověka znehybnit, abyste ho mohl spoutat, a ve chvíli kdy ho spoutáte, není žádný důvod na něm klečet dál.

K jakému útvaru jste byl služebně zařazen a co vlastně obnáší denní služba policisty v Los Angeles?

Byl jsem přidělen na základnu v centru Los Angeles, což je centrální divize. Je to vlastně obrovská budova, kde bylo dříve skoro všechno. Jezdil jsem v klasickém hlídkovém voze a vždycky s velitelem směny, což pro mě bylo super, protože jsem se tak mohl dostat ke všemu. Kdybych jezdil normálním hlídkovým vozem, tak bude nějaký zákrok a tím jsem samozřejmě skončil. Je to stejné jako tady – musíte napsat nějaké papíry apod. Ale s velitelem směny jezdím k případům, které jsou zajímavé, a můžu se podívat na zákroky kolegů a jak postupují. Při poslední cestě se bohužel stala dopravní nehoda, kdy žena srazila policejního motorkáře, takže jsme tam hned přijeli a já jsem viděl práci záchranářů, jak se uzavírají ulice atd. Mohu říci, že je diametrální rozdíl v tom, jak to tam funguje. Je to ale zase dané tím, jak to mají nastavené, právní normy, jak mají nastavenou školu. U nás mi občas přijde, že je to o pokutách, a kdo má více pokut, ten má větší odměny.

reif2

Jaký druh kriminality je z vašeho pohledu v Los Angeles nejrozšířenější?

To záleží na tom, kde se nacházíte. Pokud jste v centru Los Angeles, kriminalita je tam o tom, že se tam vykrade obchod a jsou tam bezdomovci, což lze samozřejmě vidět na některých fotkách a videích nejen u mě, ale ještě u jednoho kamaráda, který tam žije. Já jsem byl dokonce u vykradení obchodu a ti prodejci radši ani nekladou odpor, protože všichni tam mají zbraně, ať už střelné, nebo nůž, a oni vás tam třeba jenom kvůli teniskám bodnou. Mimo okolní uličky města, ty ovládají gangy. Mě kamarád, o kterém jsem mluvil, taky otevřel oči, protože mi ukázal mapu gangů v Los Angeles. To je, jako když si vezmete pastelky a začnete si vybarvovat mapu. Tam jsou i křižovatky, které vám dělí to území, ať je to rajón nějakého gangu, nebo špinavého a čistého Los Angeles.

Když jsme u gangů, zúčastnil jste se nějaké akce, kdy vám šlo třeba bezprostředně o život?

Ne, rozhodně bezprostředně o život ne. Já samozřejmě pokaždé, když nastupuji do policejního vozidla, vypisuji formuláře, kdy vás upozorní na to, jak se máte chovat ve službě, jak máte reagovat na nějakou mimořádnou událost, kam se můžete dostat a kam ne, protože pořád jste cizí státní příslušník. A druhá věc je, že chci sice zažít hodně, ale chci se ve zdraví vrátit domů. Abych o tom mohl vykládat atd. Ale projížděl jsem taky afroamerickou čtvrtí a tam jsem si vzpomněl na pár amerických filmů, kde Afroameričané seděli na kapotě auta, kouří „trávu“ a dívají se na vás jako na špínu, která přijela na jejich území a která tady nemá co pohledávat.

Je nějaká konkrétní zkušenost za vašeho pobytu v Los Angeles, kterou jste si přenesl do Česka a aplikujete ji v praxi?

Vzal jsem si z toho třeba to, jak zastavit vozidlo, jak za ním zastavit, jak k němu přistoupit, jak předejít některým věcem, aby vás někdo překvapil – to všechno je možné aplikovat tady, protože někteří lidé tady jezdí pod vlivem drog, pod vlivem alkoholu, jsou tu lidé, kteří jsou v pátrání, a vy chcete předejít tomu, aby po vás vystartovali. Pak je to ještě profesionalita ohledně komunikace s lidmi, i když ta není jednoduchá, a hlavně s českým národem. To už jsem taky několikrát říkal, protože my jsme národem závistivců, práskačů a udavačů. Vy se snažíte být slušný, ale z druhé strany to tak zdaleka vždycky není. Někdy mi třeba někdo nadává, já na to trochu silněji zareaguju, a pak si dotyčný na mě stěžuje, že jsem mu řekl, že je kretén. Zapomene ale dodat, že na začátku bylo „ty debilní fízle, ty mě tady sereš, že tu parkuješ“.

Podle válečného veterána a bývalého policisty Lumíra Němce v Česku ubývá respektu k policistům. Jaká je v tomto směru situace v USA?

Problém je samozřejmě situace, která se tam teď děje. To znamená případ George Floyd, případ Wisconsin, kdy došlo k postřelení Afroameričana Jakoba Blakea policisty. Tam upadá ne respekt, ale důvěra v policii. Policie tam, ať už v centru Los Angeles nebo Bakersfieldu, kde taky část pobytu jsem, má obrovský respekt, protože to jsou lidi, kteří tam lidem ohromně pomáhají. Ale je to zase o té dané části – ve Wisconsinu se něco stalo, ale v centru Los Angeles se to nestalo. V Los Angeles je teď hodně v kurzu community police – prevence kriminality. Na YouTube má losangeleská policie videa, ve kterých je krásně vidět, že nejde jen o represivní složku, ale o složku, která pomáhá.

reif3

V USA se teď v rámci policie hodně probírá služební „horlivost“. Už jsme o tom trochu nakousli, ale je možné to podle vás nějak zevšeobecnit, nebo je to případ od případu?

Je to případ od případu. Nicméně co se mi policii v Los Angeles líbí, je to, že se snaží předcházet špatným případům, protože každá směna, kterou jsem zažil, začíná briefingem. Na něm se samozřejmě seznamujeme s tím, že byl někdo propuštěn nebo kdo je v pátrání atd. Zrovna předevčírem se tam stala situace, kdy policisté šli a zakročovali proti nějakému pachateli. A všichni mají samozřejmě body kamery, takže záznamy z nich se tam pouštějí a vyhodnocuje se, co bylo špatně, aby se předešlo dané situaci. V tomto případě se probíralo, jak se používá taser, protože dva z kolegů jej při zákroku použili chybně – na špatnou vzdálenost.

Už jsme to zase trochu naťukli, ale je v Los Angeles nějaké specifické místo, kde se bojí zakročovat i sami policisté?

Samozřejmě, jsou tam problémy. Jak už jsem říkal, že jsme tam hlídkovali, nebo kolega mi jednu čtvrť jel ukázat, tak jsme radši hned jeli pryč. Nicméně ve chvíli, kdy se tam opravdu něco stane, policie tam jet prostě musí. Ale aby tam policisté zbytečně hlídkovali a tím někoho provokovali… Podívejte, každý se chce vrátit zdravý domů. Žádné peníze za to nestojí. Kdybyste tam jezdil machrovat, koukal na ně a snažil se je stavět do latě a pak se jednoho dne nedejbože něco stane…To za to opravdu nestojí.

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace