Ve Venezuele vrcholí politická krize, která je výsledkem zpackané socialistické politiky autoritářského prezidenta Nicoláse Madura, kdy se ekonomika státu téměř zhroutila.
Proti Madurovi, kterého si jako nástupce v roce 2013 vybral Hugo Chávez, se postavil sebevědomý lídr opozice Juan Guaidó, který se prohlásil prezidentem Venezuely poté, co Národní shromáždění, který ovládá opozice, označil Madura za nelegitimního prezidenta a ,,uzurpátora".
Psali jsme
Venezuelská armáda by mohla svrhnout socialistického prezidenta Nicoláse Madura. Nejjednodušší by ale bylo, kdyby sám odstoupil a odjel třeba na Kubu....
V atmosféře hroutící se ekonomiky, kdy se lidem nedostává základních potravin či potřeb, což je kromě velkého propadu cen ropy také výsledkem nezdařeného socialistického experimentu Nicoláse Madura, se konají ve venezuelských ulicích masové demonstrace, které s přestávkami trvají již dva roky.
Hlavním problémem Venezuely je fakticky existující dvojvládí, kdy opozice schvaluje zákony v parlamentu, ale Nejvyšší soud, ovládaný Madurovými lidmi, nedovoluje, aby zákony namířené proti Madurovým zájmům vstoupily v platnost.
Psali jsme
Režim venezuelského prezidenta Nicoláse Madura se chystá regulovat obsah sociálních sítí v zemi. Připravuje totiž zákon, na jehož základě...
Opozice, která ovládá parlament, požaduje odstoupení prezidenta a řešení značně neutěšené hospodářské situace Venezuely. Lídr opozice Guaidó prohlásil, že odmítá s Madurem a požaduje stejně jako značná část veřejnosti jeho demisi.
Do ,,hry" již také stačily vstoupit velmoci - USA a Rusko. Donald Trump již iniciativně uznal Guaidá úřadujícím prezidentem Venezuely, Rusko zase varuje USA před vměšováním do venezuelských záležitostí a před možnou vojenskou intervencí ve prospěch opozice, pokud Maduro nasadí na demonstranty čí opozici armádu. A to vyloučeno není, protože jde o autoritářského prezidenta.
Samo Rusko má pak ve Venezuele své ekonomické zájmy. Moskva zemi podporuje, což je stvrzeno několika smlouvami, kdy Rusko investovalo nemalé částky do venezuelské ropy a dalších komodit. Rusko se rovněž obává, aby Venezuela nepřešla pod západní vliv a její ekonomické i politické zájmy by se zde ,,scvrkly" na minimum.
Jak tedy krize dopadne? I přes tlak mezinárodního společenství na Madura drží v tuto chvíli klíč k možnému řešení armáda, která je zatím na Madurově straně, ale není vyloučeno, že přejde na stranu opozice a vynutí si s opozicí Madurův odchod. Iberoamerikanista Ivo Barteček před časem prohlásil, že Maduro bude svržen armádou, ta ale zatím zůstává na straně ,,svrženého" Madura a zatím se neví, jakým způsobem se ve vyhrocené situaci zachová. Paralelu můžeme hledat v hroutícím se východním bloku v roce 1989, kdy v rámci tzv. Palachova týdne v lednu 1989 policisté mlátili demonstranty obušky, aby je v listopadových dnech zdravili ,,havlovským véčkem".
Těžko říct, jestli to bude podobné i ve venezuelském případě. Každopádně Madurova cesta k jihoamerickému socialismu selhala. To přirozeně s sebou nese důsledky a hlasitou odezvu běžných občanů, které důsledky tohoto experimentu jako první postihly.
Tagy