Autor fotografie: flickr.com (CC BY-SA 2.0)
Dva teroristické útoky, které se udály ve Francii, v průběhu posledních čtrnácti dní opět vzbudili politiky, alespoň některé, z letargie a přišli z honosnými deklaracemi o nutnosti boje proti terorismu. Smutné je, že v období kdy nikdo neumírá, jsou politici zalezlí ve svých ulitách a tváří se, že je všechno v pořádku. Ono to ale v pořádku není!
Islámský terorismus nebo radikální islamismus jak chcete, tady je a sám od sebe nezmizí. V Evropě je část muslimů, kteří inklinují k této radikální ideologii a je pouze otázkou času, kdy vylezou ze své nory a rozhodnou se něco udělat. K této své činnosti jsou podporováni ne jenom radikálními kazateli islámu, ale i vysokými představiteli různých států. Jedním z nejvýznamnějších a také nejvíce slyšitelných politiků je turecký prezident Erdogan. Erdogan dlouhodobě usiluje o obnovení Osmanské říše, Erdogan podporoval Islámský stát, Erdogan stojí za vyhrocením situace v Sýrii, v Libyi a v současné době také v Náhorním Karabachu. Erdogan mistrně využívá uprchlické krize k vydírání Evropy. A ten samý Erdogan pronáší plamenné projevy na půdě tureckého parlamentu, ve kterých v podstatě vybízí k vedení svaté války proti západní civilizaci.
26. října učinil několik projevů v nichž prohlašuje, že muslimové v EU a hlavně ve Francii jsou diskriminováni a napadáni. Dále prohlašuje, že miliony muslimů jsou nuceny násilně konvertovat ke křesťanství skrze misionáře a jejich děti jsou jim odebírány a že muslimští bratři a sestry čelí obrovské diskriminaci a násilí zejména ve Francii a Německu. Není divu, že po takových prohlášení tureckého presidenta nějakému pitomci rupne v bedně a jde bojovat za islám.
Na druhou stranu je fakt, že nečinnost evropských politiků v rámci boje proti islámskému terorismu je také voda na mlýn těmto zfanatizovaným magorům. Víme, kde se soustředí, víme v kterých mešitách se káže radikální islám, ale tváříme se, že se nic neděje, abychom náhodou nenaštvali muslimskou obec.
Nejsem odpůrce islámu, mám mezi muslimy mnoho přátel a jsem přesvědčen, že naprostá většina z nich nechce mít s tou radikální větví nic společného. Jsem ovšem odpůrcem radikálního islámu, který nenávidí naši kulturu a nenávidí vše co není podle Koránu. Otázkou je, kolik nevinných ještě bude muset umřít, než politickým představitelům dojde, že nečinnost a letargie tyto teroristy nezastaví. Cesta není zákaz islámu, což osobně považuji za absolutní pitomost, ale zákaz radikálního islámu. Postavme radikální islám na úroveň terorismu a s každým, kdo je s touto radikální ideologií spřažen, jednejme jako s teroristou. Vytáhněme hlavu z písku a začněme jednat dřív, než zase přibydou desítky nevinných obětí.
Autor: Lumír Němec